Pod vlivem margarínové módy jsem si slovo máslo zvykli používat pro celou skupinu výrobků, které se mažou na chleba.  Tato „synonymizace“  je přitom zavádějící a v konečném důsledku si jí sami škodíme. Všechny ty různé margaríny, roztíratelné tuky a podobně jsou všechno, jen ne máslo.

Někdo možná  namítne, že je to jen dobře. Máslo přeci není zdravé!  Poslední dobou se ovšem odborníci na výživu přiklánějí k teorii, že je pro tělo lepší trochu přírodního másla, než množství jeho náhražek. Vždyť i naši předkové vyráběli a konzumovali máslo celá staletí. Děti ho mívaly na chlebu, s jablkem, rajčetem, sýrem či ředkvičkami. A máslo jim dobře posloužilo, jako výrazný nositel vitamínů, jejich dopravce na správná místa. Ale to není všechno. Hlavní kouzlo přirozeného obsahu tuku v másle je o chuti. Paradoxem dnešní doby je upozaďování této veledůležité vlastnosti potravin.  Z gurmánství se v některých extrémnějších případech dělá pomalu zločin. Možná si vybavíte půvabnou scénku z báječného filmu Julie a Julia, kde excelovala jedinečná Meryl Streep. Ano, ryba připravená na másle je lahůdka i pro tak mlsný jazýček …

Na co dnes lákají  reklamy v první řadě? Na cenu. Cena, sleva, snížení ceny. To jsou hlavní hesla velkých obchodních řetězců. Nelze všechny házet do jednoho pytle, nicméně pod jejich vlivem kupujeme jogurtové výrobky místo skutečných jogurtů, jásáme na light výrobky, které jsou ale plné modifikovaného škrobu, po kterém se tloustne úplně skvěle, konzumujeme uzeniny, které jsou plné mouky, škrobu, odřezků, solí a dochucovadel. Nic zlého netuše si kupujeme „pseudosýry“ s obsahem rostlinného tuku. V drůbežím salámu najdeme vepřové sádlo a tak podobně.

Učinit v dnešní době nákup, při kterém přineseme domů chutné a nijak předražené potraviny, je záležitost na celé odpoledne. Praktiky výrobců, které někdy už téměř hraničí s klamáním spotřebitelů, nás nutí studovat mravenčí písmenka na každém výrobku. A málo kdo má tolik času. Určitým vodítkem mohou být osvědčené a tradiční domácí značky, které se díky bohu stále drží „konzervativních“ a tradičních postupů výroby. Kdo by neznal Jihočeské máslo nebo třeba Blaťácké zlato od Madety, sušenky Opavia nebo třeba Vodňanské kuře? A určitě dokážete vyjmenovat x jiných svých oblíbených a zejména vyzkoušených příkladů.

Uspěchaná doba a masáž médií a stojanů v obchodech z nás dělá poslušné konzumenty téměř čehokoliv. Člověk by měl mít ale v prvé řadě rád sám sebe, aby měl rád ostatní, říká se. Proto si udělejte ze své snídaně, svačiny, oběda i večeře  malý obřad. I když někdy ve spěchu a tlaku všedního dne, měl by jíst a vychutnávat potraviny, které chuť opravdu mají a jejichž tradici a receptury ověřil čas. I obyčejný chleba namazaný nijak přehnanou vrstvou skutečného másla a špetičkou soli může chutnat doslova božsky! Schválně, vybavíte si ještě tu chuť?