Dnes je čtvrtek 28. března 2024., Svátek má Soňa
Počasí dnes 15°C Občasný déšť

Sázkařská mafie decimuje svět sportu. Kdo spasí ducha fair play?

Sázkařská mafie decimuje svět sportu. Kdo spasí ducha fair play?
Ilustrační snímek | zdroj: Profimedia

Sportovní svět je ve válce. Ve válce, kterou prohrává. Korupce a podvody sice provázely atletické prostředí už v dobách starověku a rozhodně nejsou výdobytkem moderní civilizace, nicméně s příchodem 21. století tyto problémy přerostly do obludných rozměrů.

Profesionalizace a technický boom udělaly ze sportu globální fenomén, který ročně vygeneruje přes 150 miliard dolarů. Páky na to, jak zabránit podvodům a fixlování s výsledky soutěžních zápasů, jsou však stále ještě v plenkách.

Jen za posledních pět let bylo ovlivněno přes tisíc sportovních událostí – od fotbalových utkání po olympijský turnaj v badmintonu až po mezinárodní střetnutí v kriketu. Stovky hráčů, rozhodčích, trenérů a sázkařů skončilo za mřížemi.

Sázka na jistotu

Právě na poli nelegálního gamblingu se za poslední čtvrtstoletí udála ta pravá sportovní revoluce, která expandovala ze zapadlých uliček asijských měst až na největší stadiony světa.

Ještě začátkem 90. let nemělo příliš smysl ovlivňovat výsledky zápasů v relativně menších soutěžích. Jednoduše to neneslo. Ale s tím jak se globalizoval a sjednotil svět sportovního hazardu, v důsledku čehož si dnes můžete vsadit v podstatě na jakoukoliv sportovní událost kdekoliv na zemi (a díky rozvoji internetu i miliony dalších lidí), astronomicky vzrostl potenciál podvodných výnosů.

V první polovině 90. let začala skupina podvodníků s centrálami v Singapuru, Malajsii a Indonésii objíždět mezinárodní fotbalové turnaje. Z pozdějších výpovědí sportovních funkcionářů, hráčů a rozhodčích se ukázalo, že tito lidé ovlivňovali zápasy na juniorských i seniorských světových šampionátech, a to jak v kategorii mužů, tak v kategorii žen.

Do konce tisíciletí měli konexe na hráče a rozhodčí v desítkách zemí na pěti různých kontinentech. Jejich úkolem bylo zmanipulovat výsledek daného střetnutí a následně předat zprávu centrále v Asii, která se postarala o zbytek.

Navzdory úspěšným zátahům v německé Bochumi a finské Rovaniemi v roce 2011 trvalo ještě další dva roky, než se rozhoupaly i policejní složky v Singapuru a zatkly hlavní představitele sázkařského gangu. Samotnou podvodnou organizaci to ale nepoložilo, naopak vznikly její další buňky v Číně a Rusku.

"Jen za poslední měsíc se vyrojily zprávy o masivních podvodech v tenise, o kriketovém skandálu v Jižní Africe nebo o podezřelých sázkách točících se kolem kanadské fotbalové ligy," řekl koncem ledna bezpečností ředitel Hong Kong Jockey Club Martin Pubrick.

Podle jeho slov se v nelegálním světě sportovního sázení protočí ročně 500 miliard dolarů. "Jen v Asii existuje na 2,5 tisíce podezřelých gamblingových serverů, z toho 20 až 30 z nich patří mezi silné hráče na trhu. Mají obrovskou základnu klientů a snaží se oslovit další potenciální zákazníky, především z řad mladší generace," upozornil Pubrick.

Nic nevidím, nic neslyším, nikoho neznám

Boji proti korupci hází klacky pod nohy především samy sportovní svazy. Ne nutně z toho důvodu, že by se jejich členové na podvodech aktivně podíleli. Spíše dělají mrtvého brouka, aby nepošpinily pověst vlastní organizace. A když už přece jen něco prosákne na povrch, žehrají na nečinnost policejních složek.

Jak však dokazuje studie Transparency International, méně než dvě procenta všech případu zahrnujících ovlivňování zápasů bylo zahájeno na popud sportovních úředníků, zatímco téměř polovina vyplynula z vlastního vyšetřování policie.

Mužům zákona přitom znesnadňuje práci fakt, že bez ohledu na velikost nebo pole působnosti je většina mezinárodních sportovních federací zahrnuta v právním systému jako nevládní nebo neziskové organizace (třebaže některé z nich vydělávají ročně miliony dolarů). Tím se výrazně snižuje efektivita vnější kontroly a zároveň narůstá šance, že se svazy vyhnou zodpovědnosti za svá pochybení.  

Já na bráchu, brácha na mě

Na jaře minulého roku vydala Cyklistická reformní komise zprávu, v níž se hovoří o naprostém selhání antidopingových kontrol v profesionální cyklistice.

Antidopingové agentury se v 90. letech a na počátku nového tisíciletí zaměřily na hříšníky z řad profesionálních jezdců místo toho, aby se podívaly na zoubek samotným sportovním institucím, které užívání zakázaných látek v tichosti tolerovaly.

Ve výsledku byly investovány miliony dolarů do vzdělávání atletů a všechny aféry byly hozeny do jednoho pytle, a označeny za etické selhání několika málo atletů.

Nic není vzdálenější pravdě. Pod heslem kdo maže, ten jede, měli mladí cyklisté jen dvě možnosti – buď se přidat k zástupu hříšníků a mít šanci něčeho dosáhnout, nebo závodní tratě opustit. Kupříkladu z posledních 25 vítězů Tour de France mělo 17 z nich buď pozitivní test na zakázané látky, nebo se k dopingu sami přiznali, popřípadě dopovali, ale nikdy nebyli za svůj prohřešek potrestáni.

V oblasti ovlivňování sportovních soutěží to funguje obdobně. V současné době provádí praxi řada dobře placených konzultantů, kteří na požádání přednáší sportovcům o etické problematice úplatkářství.

Probíhající vyšetřování korupce v nižších italských fotbalových ligách Serie C a Pro-Lega ale názorně ukazuje, jak je tento postup vlastně neúčinný. Policie tvrdí, že do podvodných praktik je zapojeno více než 30 profesionálních týmů na jihu Apeninského poloostrova a organizují je sami majitelé klubů.

Jedním z nejschopnějších podvodníků posledních let byl Milan Sapina, který vytvořil korupční síť táhnoucí se napříč třemi kontinenty, než byl v roce 2011 zadržen německou policií. "Někdy jde o přátelskou domluvu mezi majiteli klubů. Jindy si týmy chtějí navzájem vypomoci. Když je všechno ujednáno, šéfové si vsadí na výsledek zápasu. V nižších ligách se to děje dnes a denně," uvedl v rozhovoru Sapina před necelými deseti lety.

Absurdní na tom je, že na podvodech se podílejí ti samí majitelé klubů, kteří zároveň pořádají etická sezení pro své hráče.

Podobný jev je navíc běžný i v řadě asijských soutěží. "Náš tým byl řízen několika vrcholovými politiky. Léta se šířily pověsti o korupci a podvodech, nicméně přímé důkazy neexistují. Tihle lidé jsou nedotknutelní. Mluvíme tady o špíně v nejvyšších patrech společnosti. Pokud to dojde tak daleko, pak sport samotný nemá žádnou naději na očištění," upozornil před lety nejmenovaný fotbalista.

Královská hra

Globalizovaný trh hazardu ohrožuje sporty po celém světě. A jak ukazuje vyšetřování točící se kolem Mezinárodní fotbalové federace FIFA, síť podvodů sahá od nejnižších až po nejvyšší patra.

Jedním z mnoha příkladů je mistrovství světa ve fotbale v Jihoafrické republice v roce 2010. Před začátkem šampionátu došlo k ovlivnění výsledků několika přípravných utkání. Celá akce byla posvěcena minimálně jedním členem Jihoafrického fotbalového svazu, nicméně žádné oficiální vyšetřování neproběhlo.

Jak totiž vyplývá z 164-stránkové zprávy zveřejněné v květnu minulého roku americkým ministerstvem spravedlnosti, podezření z úplatků se týká i samotného výběru pořadatelské země. Pak samozřejmě žádné domácí vyšetřování ani očekávat nelze.

Jak z toho ven?

Svět sportu potřebuje nové zbraně v boji proti korupci a úplatkářství. Současné instituce jsou zastaralé, neschopné přizpůsobit se bleskovému vývoji atletického prostředí, a často jsou řízeny laiky (povětšinou bývalými sportovci), od kterých se revolučních změn dočkáme jen těžko.

Jedním z řešení je vytvořit nezávislou protikorupční agenturu, oddělenou od sportovních organizací a financovanou sponzory. To by vytvořilo bezpečné prostředí pro informátory, kteří upozorňují na podezřelé korupční praktiky.

Zdroje:

Kurzy

Finance

Kurzovní lístek: 28.3.2024 Exchange s.r.o.

EUR 25,180 25,320
USD 23,390 23,570
Kurzovní kalkulačka

Více měn / Porovnání kurzů bank / Europlatby zdarma