Továrna na sny, nebo na peníze? Fotbalové MS míří druhým směrem

MAGAZÍN - Fotbal autor: Petr Widenka

V lednu příštího roku se na sjezdu FIFA ve švýcarském Curychu bude rozhodovat o budoucnosti fotbalového mistrovství světa. A ruku na srdce – návrh, se kterým hodlá vyrukovat prezident Mezinárodní federace Gianni Infantino, nevěští jedné z nejpopulárnějších sportovních akcí planety zrovna světlou budoucnost. Dostane kvalita zase jednou přes čumák kvantitou?

Infantino se stal prezidentem FIFA v únoru letošího roku

Infantino se stal prezidentem FIFA v únoru letošího roku,zdroj: Profimedia.cz

Jedno se italskému funkcionáři upřít nedá – jako jeden z mála politických lídrů skutečné plní předvolební sliby. Mezi stěžejní body jeho prezidentské kampaně na předsedu FIFA totiž patřilo rozšíření počtu účastníků mistrovství světa ze stávajících 32 na rovných 40.

V souvislosti s tím padaly různé návrhy na restrukturalizaci turnajového pavouka. Mělo by se hrát v osmi skupinách po pěti týmech, nebo je lepší variantou rovnou deset skupin po čtyřech? Ale místo odpovědi na tyto otázky jsme se dočkali dalších návrhů, které mistrovství světa rázem posouvají někam do roviny rozšířené kvalifikace.

Infantino se rozhodl přitopit pod kotlem ještě více a načrtl dva scénáře, jež by na mistrovství světa poslaly rovnou 48 reprezentačních celků. Ten první – že by se na MS kvalifikovalo přímo jen 16 týmů a dalších 32 by hrálo jakési předkolo (přičemž polovina z nich by postoupila do skupinové fáze) – byl přijat spíše s posměchem, než s vážnou tváří.

To druhá idea se zástupcům národních federací líbila o poznání více. Od roku 2026 by se světových šampionátů mohlo účastnit 48 mužstev rozdělených do šestnácti skupin po třech týmech, přičemž z každé skupiny by postoupili dva nejlepší do play off.

„Naše expanzivní plány mají velkou podporu ze strany národních federací. Tento náš poslední návrh byl přijat s nebývalým nadšením,“ pochlubil se Infantino minulý čtvrtek, krátce poté, co přednesl své plány představitelům evropských a asijských fotbalových federací na sjezdu v Singapuru.

Evropský experiment

O tom, jak se navýšení počtu týmů projeví na kvalitě turnaje, jsme se mohli na vlastní oči přesvědčit letos v létě v průběhu evropského šampionátu. A upřímně řečeno, reakce fanoušků a expertů na nový formát Eura, na které se do Francie poprvé sjelo 24 celků, byly mírně řečeno smíšené.

Diváci sice mohli shlédnout takřka dvakrát tolik zápasů než před čtyřmi lety v Polsku a na Ukrajině, nicméně klasických fotbalových bitev ala Anglie vs. Německo, Itálie proti Francii nebo Portugalsko kontra Španělsko jsme si užili jen pomálu.

Přestože někteří outsideři v čele s Walesem, Maďarskem a Islandem překvapili svoji nebojácností a schopností obstát i proti těm nejlepším, člověk byl povětšinou nucen sledovat tuhé defenzivní bitvy s minimem šancí i gólů.

Důrazu na obrannou hru nahrával i formát turnaje, když ze šesti skupin postupovaly do osmifinále nejen dva nejlepší týmy, ale zároveň čtyři mužstva ze třetích míst. Do play off tak postoupili třeba i Severní Irové, byť prohráli dva ze tří utkání.

„24 týmů je jednoduše příliš mnoho. Fotbalu to neprozpívá a ubírá to celému turnaji na kvalitě,“ kritizoval nový systém kouč Německa Joachim Löw. „Úroveň turnaje nebyla tak vysoká, jak jsme očekávali. Mnohé týmy nepřijely hrát fotbal, jen zaparkovaly autobus před vlastní šestnáctkou a čekaly, co se bude dít,“ přidal se jeho svěřenec, obránce Mats Hummels.

Přitom když porovnáme Euro 2016 a Infantinovy plány na rozšíření světového šampionátu, najdeme řadu společných bodů. Předně na mistrovství Evropy hrálo 24 týmů, z nichž 16 postoupilo do osmifinále. MS by se mělo účastnit 48 reprezentací, přičemž 32 z nich projde do vyřazovací části. V obou případech tedy do play off postoupí dvě třetiny všech účastníků turnaje!

Není na místě položit si nejapnou otázku, k čemu ještě vůbec je skupinová fáze? Zvláště pak taková, která žene týmy do defenzívy a zároveň rozšiřuje počet týmů ve vyřazovacích bojích, kde už z podstaty věci převládá obranná hra, protože jedna chyba může znamenat konec?

A přestože nový formát MS může dát dalším 16 týmům šanci dostat se na šampionát, tu šanci jim také hodně rychle bere. Skupiny jsou pouze tříčlenné, tudíž na každé mužstvo připadají jenom dva zápasy. Ten jeden navíc na současném fotbalovém mistrovství se sice může zdát jako maličkost, ale po skoro dvouletém protloukání se kvalifikací by tři utkání měly zůstat jako minimum.

Afrika a Asie v plné polní

Pokud by Infantinův návrh prošel, drasticky by to změnilo postupová kritéria týkající se kontinentálních kvalifikačních cyklů. Konkrétní náčrt změn však zatím odhalen nebyl, takže můžeme jen spekulovat. Je však dosti pravděpodobné, že z nových možností se budou těšit hlavně v Africe a Asii, zatímco Evropa pro tentokrát ostrouhá.

Ze starého kontinentu se za současného systému rekrutuje skoro polovina všech účastníků světových šampionátů, takže tady se velké navýšení počtu postupových míst očekávat nedá. Naopak Afrika posílá do boje jen pět týmů, zatímco Asie čtyři nebo pět (to se odvíjí od baráže). Přičemž oba kontinenty disponují velkým počtem národních svazů, které představují politický kapitál. A Infantino to dobře ví.

Ovšem pro fanoušky fotbalu už to tak příjemná zpráva není. Kupříkladu na posledním MS v Brazílii postoupily z asijské kvalifikace (pod kterou spadá i Austrálie a oceánie) čtyři týmy, které na závěrečném turnaji skončily ve svých skupinách shodně na posledním místě a dohromady uhrály jen tři body.

Od počátku nového tisíciletí se na světových šampionátech výrazněji prosadila jen Jižní Korea, když na domácím turnaji v roce 2002 překvapivě obsadila čtvrté místo. Pamětníci mi však jistě dají za pravdu, že k tomu velkou měrou přispěla i řada dosti prapodivných rozhodnutí ze strany sudích.

V Africe leží přece jen lepší fotbalový potenciál, ale i zástupci černého kontinentu pravidelně selhávají v bojích o nejlepší příčky. Semifinále zůstává pro kolébku civilizace stále zakletým místem.

„Bude to obrovská vzpruha pro celý fotbalový svět, když přivedeme na MS 8 nebo 16 dalších týmů, a dostaneme tak světový šampionát do více zemí a regionů,“ prohlásil Infantino.  

To jsou sice povzbudivá slova, ale Infantino by se měl rozhodnout, jestli chce pořádat turnaj těch nejlepších, nebo turnaj pro všechny. Jeho návrh totiž připomíná slepenec obou pojmů, který má i přes líbezná slova jeho tvůrce zřejmě jediný účel – udělat z nejbohatší 'neziskové' organizace na světě ještě bohatší neziskovou organizaci.

Hodně nápadů a málo přemýšlení

Infantino vyrukoval i s další představou, která je na oko lákavá, ale při bližším pohledu může mít opačný efekt, než její tvůrce zamýšlel. Oni plánem je implementovat penaltový rozstřel už do zápasů ve skupinové fázi.

Na jednu stranu by i zápasy končící 'populárním' skóre 0:0 dostaly nějaký náboj, na druhou stranu by to týmy mohlo svádět k ještě většímu důrazu na defenzivu, jelikož by i s prakticky nulovým zájmem o hru dopředu mohly pomýšlet na tři body.

Ovšem nic z toho zatím není vytesáno do kamene. Všechny návrhy se budou projednávat 9. a 10. ledna v Curychu, a až tam se rozhodne, kterým směrem se fotbalová federace vydá. Může přijmout Infantinovu vizi 48 týmů, může se vrátit k jeho předchozímu návrhu hovořícímu o 40 mužstvech, popřípadě může všechny snahy o rozšíření jednoduše skrečovat a MS tak zůstane ve své stávající podobě.

Infantino má však velmi silnou pozici a je pravděpodobné, že nakonec projde to, na co ukáže prstem. A v hledáčku má momentálně 48 týmů a 16 skupin.

Tagy: FIFA Euro 2016 fotbalové mistrovství světa

Zdroje: vlastní