"Mistrovství skončilo pro sbornou žalostně. Poté co vítězstvím nad Kanadou ve čtvrtfinále darovala fanouškům naději, prohrála dva zápasy za sebou s drtivým skóre. Cesta od velké naděje k velkému smutku byla krátká," napsal Kommersant o páteční semifinálové porážce od Finů 0:3 a nedělní prohře 4:7 v duelu s Čechy o bronzové medaile.

Podle deníku nelze skrývat hořkou pravdu - jakkoli byla výhra nad Kanadou sladká, bylo to málo na to, aby sborná, která měla na cestě do play off potíže i s outsidery ze Slovinska a Dánska, byla hodna zlata či stříbra. V duelu o bronz se sice snažila napravit si reputaci, ale nejprve si dala "trapný" vlastní gól a pak ještě posílila pověst týmu, pro který hrubky v obraně nejsou čímsi mimořádným, ale normou.

Pět porážek na jednom mistrovství

"Možná tyto porážky jsou něčím užitečné. Vždyť chabý svit bronzových medailí by mohl zakrýt příliš zjevnou bídu ruské reprezentace, která o sobě dávala znát od startu až do samého konce šampionátu," uzavřel Kommersant.

"Spoušť v Bratislavě," nadepsal svůj článek list Izvestija, podle kterého závěrečný zápas s Čechy měl být dvojí odplatou za porážky v loňském finále a v letošní osmifinálové skupině. "Nakonec se ale nepovedlo ani jedno, ani druhé," uvedl deník.

Sovětskij sport se ptá, proč trenérské duo Bykov-Zacharkin "bezmála úmyslně nadělalo tolik neuvěřitelných chyb". Bratislavskou ostudu lze podle něj srovnat snad jen s petrohradským debaklem z roku 2000, kdy hostitelé skončili až jedenáctí. "Ale ani tehdy jsme neprohráli pět utkání. Tolik porážek na jednom mistrovství nebylo ani v sovětských, ani v ruských dobách!" zdůraznil deník.

Od čtvrtfinále už není co chválit

Po selhání na olympiádě ve Vancouveru trenéři dostali novou šanci, ale ta skončila zase fiaskem. Nejstrašnější však na tom všem podle komentátora je, že v Bratislavě reprezentoval Rusko snový tým, v kterém chyběli jen Bryzgalov, Dacjuk, Malkin a Andrej Markov. Pět ruských porážek tak nelze vysvětlit.

K zahnání ruské reprezentace do slepé uličky podle listu přiložil ruku i svaz, jehož šéf Vladislav Treťjak pod dojmem dřívějších medailí zavíral oči nad "vedlejšáky" trenérů v ambiciózním týmu Ufy. Ale Bykov a Zacharkin kvůli klubovým povinnostem sbornou na mistrovství ani nepřipravili. A ještě horší je, že - pokud se svaz rozhodne trenérské duo odstranit - zůstane po nich spálená země, protože si nevychovali jediného mladého nástupce. A totéž platí i o mladých hráčích.

Podle Sport-Expressu lze ruským hráčům poděkovat jedině za to, že po čtvrtfinálovém vítězství neudělali z fanoušků předčasně pouhé pozorovatele. "Dál už není co chválit - nezasluhují si to," zdůraznil komentátor.

Prohry trenérů

Vítězství nad Kanadou sice utěšilo ruskou samolibost, ale světlý okamžik se ukázal jen přízrakem. Limit úspěchů se ukázal vyčerpán přidělením pořadatelství mistrovství světa v roce 2016 a "systémové selhání nelze zastřít, ani napravit hezkými řečmi".

Dvojí porážky od Finska a Česka jsou podle listu především ničím neomluvitelnými prohrami trenérů. Ruští hráči se nevzmohli dokonce ani na to, aby za sebou hlasitě práskli dveřmi - když se tým rozhodl hrát podle svého ruského naturelu, dopadlo to ještě hůře než dřív, velice smutně a krajně nepotěšitelně.

Závěrem Sport-Express konstatoval, že místo poučení z vancouverské lekce se symptomy úpadku ještě prohloubily a z porážek nevysvitla ani žádná strategie nebo srozumitelné poselství do budoucna. A o hvězdách ruského hokeje není co říci.