Přestože jeho otec Ernst, sám bývalý reprezentační gólman Dánska, byl proti nápadu svého syna přesunout se do brankoviště na nejzodpovědnější pozici v týmu, nejpozději po slavném vítězství v severském derby musel dát Frederikovi za pravdu.

Z předchozích devíti vzájemných soubojů obou mužstev od roku 2000 hovořilo celkové skóre výmluvnou řečí - 51:8 pro Finy. V sobotu bylo ale vše jinak. Teprve dvacetiletý strážce branky pustil za záda jedinou z celkem 37 ran favorizovaných Finů a byl hlavním strůjcem výhry 4:1. Jako by chtěl dostát výraznému červenému nápisu na své šedé kšiltovce - "The Great Wall", tedy velká zeď.

Talentovaný mladík měřící 190 centimetrů tak ukázal, že před sebou může mít velkou budoucnost. Kdo ví, jakým směrem by se jeho kariéra vyvíjela, kdyby se ve 13 letech, kdy jeho otec s hokejem končil, nerozhodl přesunout z pozice centra do branky. "Nechtěl jsem, aby byl brankářem, ale trval na tom. Byl však opravdu dobrým střelcem, když byl mladší," uvedl Andersenův otec Ernst, který v Německu fandí svému synovi z hlediště. "Trénoval jsem ho v juniorech, ale od té doby urazil kus cesty," uvedl Ernst Andersen. Na svého potomka může být velice pyšný, neboť sám se podobného úspěchu nedočkal. V roce 1997 stál v brance Dánska při utkáních mistrovství světa skupiny B a ze sedmi duelů vyšel s průměrem 6,11 obdržené branky na utkání.

"Hra je o moc rychlejší, než byla ve dnech mé kariéry. Ale mentální stránka, to soustředění, zůstává stejné. A mě jeho výkon proti Finům nijak nepřekvapil. Vím, že je klidný a uvolněný," vyzdvihl bývalý reprezentační brankář synovy přednosti. Porovnávat by mohl v tomto ohledu i dvaačtyřicetiletý obránce současného dánského výběru Jesper Duus, který si zahrál s oběma Anderseny.

Frederik Andersen svým výkonem navázal na možná zlomovou sezonu ve své kariéře. V týmu dánské nejvyšší soutěže Fredrikshavn White Hawks byl poprvé jedničkou. Dovedl tým ke třetí příčce po základní části, a přestože klub vypadl v semifinále play off, Andersen byl zvolen nejužitečnějším hráčem celé ligy.

První utkání dánské ligy ale odehrál již před dvěma roky. Více byl však v roli náhradníka a stabilně chytal mezi juniory. "Před třemi lety jsem hrál v Dánsku juniorský hokej v kategoriích do 18 i 20 let, navíc také v národním týmu juniorů. Ty tři roky pro mě byly opravdu moc důležité," ohlédl se zpět Frederik Andersen.

Jeho hlavní touhou však zůstává možnost poprat se o místo na výsluní v zámoří. "Věřím, že si mě někdo všiml, a mohl bych tak dostat šanci hrát mimo Dánsko. Strašně rád bych hrál v Severní Americe, ECHL nebo AHL, a pak viděl, jak daleko mohu dojít. Chtěl bych to zkusit. Je tam spousta gólmanů, ale takový je cíl mé kariéry," prohlásil.

Otec Ernst zůstává v této otázce opatrný, byť si je jistý, že Frederik má naději uspět. "Záleží to ale na spoustě věcí," připustil Ernst Andersen. "Věřím, že může dojít ještě dál. Musí ale opustit Dánsko, takže z tohoto pohledu věřím, že někomu se jeho sobotní výkon zamlouval," dodal.
Frederik si dobře uvědomuje, že k cestě mezi brankářskou špičku vede ještě dlouhá cesta. "Potřebuji se zlepšit celkově, ale hodně důležitá je rychlost. Když získám rychlost do nohou, mohl bych být opravdu dobrý, i díky tomu, jak jsem velký," přemítal.

Mezi nejlepší se chce prosadit a od těch nejlepších se také učí. "Vždy jsem vzhlížel k Patricku Royovi, to je jeden z nejlepších brankářů historie. Také se mi líbí Marc-André Fleury, ale snažím se naučit nové věci od všech brankářů, které vidím," přiblížil Frederik Andersen.