Mnoho optimismu přesto japonský týden českému fotbalu nepřinesl: znovu se potvrdilo, že mu scházejí tvořiví hráči, v záložní řadě zeje za Rosickým a Plašilem mezera.

Kladem účasti na turnaji je defenzivní činnost, na níž bude muset přes kritické hlasy fanoušků v nejbližší době reprezentace zřejmě především stavět. Každý další zápas je pro čtveřici před brankářem Čechem možností k sehrání a poslední utkání ukazují, že v defenzivě by nemusel mít v nejbližší budoucnosti trenér Bílek problémy.

Na výběr má nyní ze tří stoperů a Roman Hubník navíc prokázal, že je bez potíží použitelný i na pravém okraji, především proti Japonsku si své odehrál také Kadlec, novou alternativou k Ondřeji Kušnírovi se stal Theodor Gebre Selassie, jeden z objevů turnaje.

Čech dává jistotu

Výrazný podíl na lepšící se reprezentační obraně má i brankář Čech. Svými výjimečnými výkony, které byly jednoznačně ozdobou turnaje, dává zadákům jistotu, ale také hráče před sebou organizuje a svými zkušenostmi výrazně přispívá k tomu, že se lepší souhra obranné čtveřice, ať už hraje v jakémkoli složení.

Gólman navíc ukázal, že bez něj by do Japonska tým snad ani nemohl vyrazit. Jeho účast byla pro Japonce, zamilované do anglické ligy, obrovským šlágrem, každý jeho zákrok byl sledován s obrovským zájmem. A nebýt jeho výkonů dopadly by oba zápasy mnohem hůř.

K obraně lze počítat i defenzivního záložníka. Tomáš Hübschman na turnaji kvůli zranění chyběl a obě utkání na jeho postu odehrál Kamil Vacek, který je jedním z lépe hodnocených nováčků. Dozadu si odpracoval co bylo třeba, ale už nestačil s míčem vyrazit na zteč, jak mívá ve zvyku ve Spartě. Jednak proto, že si musí na rychlejší hru na reprezentační úrovni ještě zvykat, ale také kvůli výrazně defenzivně zaměřené taktice českého celku neměl ke svým výpadům možnost.

Ofenziva vázla

Moc dalších kladných bodů ve středové řadě nalézt nešlo. Slabší a silnější okamžiky střídal Milan Petržela, ale nedařilo se mu udržet velké tempo dvou utkání ve čtyřech dnech, což platí i o jeho plzeňských spoluhráčích Danielu Kolářovi, Janu Rezkovi a Petrovi Trappovi, kteří působili po náročné sezoně hodně unaveně a na rozdíl od Petržely neměli týmu co nabídnout.

Ofenzivní hra vázla a absence Tomáše Rosického a Jaroslava Plašila byla do očí bijící. Nikdo ze středových hráčů nedokázal vzít zodpovědnost na sebe nebo rychlou kombinací překonat obranný val soupeře a připravit šanci pro útočníky.

Ani hráči, od nichž se především čekají góly, však Bílkovi hledání nijak neusnadnili. Tomáš Necid působil flegmaticky, Martina Fenina lze pochválit snad jen za statečné souboje v prvním duelu s Japonci, ani jablonecký střelecký mág David Lafata v rychle vedeném duelu s Japonci neudělal dojem, Roman Hubník a Petr Janda neměli dostatek prostoru. A tak tým bude zřejmě znovu spoléhat na střelecký návrat Milana Baroše.

Bílek má za sebou další díl při přestavbě národního týmu a jak uznávají i jeho kritici, další fotbalisty už na výběr nemá. Za svého působení vystřídal ohromné množství hráčů a také japonská cesta přinesla hned pět nových reprezentačních zápisů. Období hledání ale definitivně končí, na srpnovou přípravu v Norsku už trenér hodlá povolat osvědčená jména a podzimní závěr kvalifikace odhalí pravou tvář mužstva.