Novozélandský brankář Paston chytá na MS díky kolegově trestu
21. 6. 2010 – 13:04 | Sport | red | Diskuze:

Nebýt zkratu ze závěru kvalifikace, stál by na mistrovství světa v brance fotbalistů Nového Zélandu nejspíš Glen Moss. Jeho disciplinární trest ale přiměl trenéra Rickiho Herberta učinit jedničkou mezi tyčemi "All Whites" Marka Pastona. Náhradník nabídnutou šanci v zápasech se Slovenskem a především s Itálií bezezbytku využil a drží svůj tým ve hře o postup do osmifinále.
Paston i Moss jsou náchylní k častým zraněním, a tak se v reprezentační brance v posledních letech vystřídali mnohokrát. Zatím poslední rošádu provedli loni v závěru asijsko-oceánské kvalifikace o účast na MS.
Nezapříčinilo ji zranění, ale Mossova horkokrevná povaha. Výkon rozhodčího Lencieho Freda z Vanuatu v bezgólovém kvalifikačním utkání proti Fidži na začátku listopadu 2009 jej rozčílil natolik, že za své chování obdržel nejen červenou kartu, ale také zákaz startu ve čtyřech následujících mezinárodních soutěžních utkáních.
Bylo tedy zřejmé, že i když Nový Zéland uspěje v dvojzápase play off proti Bahrajnu a na světový šampionát postoupí, Moss v prvních dvou zápasech v Jihoafrické republice nebude moci hrát. Novozélandským brankářem číslo jedna se v tu chvíli stal Paston.
Své role se zhostil bezchybně. V prvním utkání play off proti Bahrajnu, týmu vedenému českým koučem Milanem Máčalou, vychytal bezbrankovou remízu. Jednou měl i štěstí, po střele střídajícího Isy mu pomohla tyč. V odvetě nejprve zneškodnil Sajídu Muhamedu Adnanovi penaltu a pak ještě soupeři v nastaveném čase zmařil další obrovskou šanci.
Nový Zéland po výhře 1:0 podruhé v historii postoupil na MS a pro 35 tisíc fanoušků, kteří byli utkání ve Wellingtonu přítomni, byl Paston hlavním hrdinou.
Třiatřicetiletý gólman poté dostál svým nešťastným zvyklostem a ještě před MS si přivodil vážné zranění, zlomeninu holenní kosti. Stačil se ale včas uzdravit a v Africe zatím na své výborné výkony z kvalifikace navazuje.
V prvním utkání základní skupiny proti Slovensku jej překonal pouze Róbert Vittek, v zápase proti vysoce favorizované Itálii pak inkasoval jen po penaltové střele Vincenza Iaquinty. Především jeho zásluhou mohou novozélandští fotbalisté stále živit naději na postup do osmifinále.
Rodák z města Hastings přitom dosud nikdy nehrál v žádném věhlasném mužstvu a na kontě nemá ani výrazné mezinárodní úspěchy. S velkým fotbalem začal až v 21 letech v malém novozélandském klubu Naper City Rovers, který byl založen teprve v roce 1973, a je tedy pouze o čtyři roky starší než sám Paston.
Brzy poté poprvé nakoukl i do reprezentace. V roce 2003 odešel na zkušenou do Velké Británie, kde tři roky chytal v nižších soutěžích za Bradford, Walsall a St. Johnstone. Po návratu domů působil jednu sezonu v týmu New Zealand Knights a od roku 2007 hraje pod koučem Rickim Herbertem za Wellington Phoenix.