Tradici dvoukilometrového závodu nepřerušila ani druhá světová válka, nekonal se pouze v letech prvního celosvětového válečného konfliktu, a tak se letos jede již 97. ročník.

Iniciátorem Primátorských osmiveslic byl náčelník veslařského klubu ČVK František Kašpar, který v roce 1909 požádal jménem klubu pražskou městskou radu o patronát i pořízení ceny pro nově vznikající závod. Jakmile radní konání akce posvětili, vypsal Svaz českých veslařských klubů na 19. červen 1910 jejich první ročník, do kterého se přihlásily čtyři oddíly, tedy všechny, které v té době v Čechách vlastnily osmiveslici (pražské Slavia, ČVK a VK Blesk a ČAC Roudnice nad Labem). Vyhrála osma Slavie, která pak jako první převzala Primátorský štít s nápisem pro svou dobu charakteristickým: "Silné mládeži - opoře vlasti".

Historie pražského veslařského závodu však sahá ještě před rok 1910. Tehdy byl premiérový ročník Primátorek připojen k ještě staršímu Jarnímu skulérskému závodu, založenému roku 1895 "otcem" celé řady sportovních odvětví v Čechách Josefem Rösslerem-Ořovským. V roce 1933 byl tento závod skifařů termínově sjednocen s Primátorkami a pojmenován po svém zakladateli. Součástí Primátorek je závod dodnes a často se zde prezentují ti nejlepší skifaři. V roce 1994 byl totiž zrušen zákaz startu mistrů republiky ve skifařských disciplínách a o rok později byl otevřen i zahraničním závodníkům.

Primátorky se brzy staly významnou pražskou společenskou záležitostí, slibně se rozvíjející tradici na čas přerušila první světová válka. V dalších etapách svého vývoje prošla regata mnoha změnami. Měnil se termín, trať a různorodá byla i účast a divácká kulisa.

V období první republiky a během války se závod konal až na výjimky v první červnové dekádě, od padesátých let se závodilo většinou v květnu. Koncem sedmdesátých let bylo klání přesunuto na podzim, což se negativně odrazilo na prestiži závodu, neboť vzhledem ke konci sezony často chyběli ti nejlepší. Jarní termín byl obnoven v roce 1988.

Dopad na pověst závodu měla i snaha zbavit jej jeho specifického rysu - zatáčky. Podle původních propozic Františka Kašpara se závod měl konat "na vzdálenost nejméně 2000 metrů mezi Braníkem kolem nábřeží až po novoměstský jez". Cíl tak byl v dosahu tradičních nedělních vycházek Pražanů a závod díky tomu měl mohutnou diváckou kulisu.

Počátkem války byla trať "narovnána", avšak cíl zůstal v centru a závod lákal až desetitisíce diváků. V roce 1959 byla trať posunuta proti proudu Vltavy s cílem na Stadionu vodních sportů na Císařské louce. Větší vzdálenost od centra, ale i změna životního stylu, kdy Pražané o víkendu začali hromadně opouštět město, znamenala ztrátu publika, které se již ani po obnovení původní dráhy se zatáčkou v roce 1967 nevrátilo v původním počtu.

Primátorky se během let také úspěšně rozrostly o další závody. Rok po sjednocení termínu s Jarním skulérským závodem přibyl v roce 1934 závod ženských osem. V roce 1958 byl založen závod osem juniorů, o rok později jely poprvé skifařky a při příležitosti 60. ročníku v roce 1973 byl zařazen závod veteránských osem mužů. Později vznikla i veteránská soutěž žen (1996) a závod dorostenců (1988). Několik let se konaly i žákovské soutěže.