I když se v kruzích blízkých národnímu týmu stále hovoří o tom, že by kouč Michal Bílek možná Ujfalušiho rád viděl zpět v mužstvu. Sám Ujfaluši však takovou možnost vyloučil. "Loni jsem se rozhodl definitivně skončit a nemám důvod to měnit. V mém případě už nemůže nic sehrát roli v tom, abych se vrátil," řekl dnes novinářům Ujfaluši v rámci tiskové konference projektu Fotbal pro rozvoj pomáhající dětem z chudinských keňských oblastí, který sám už pět let podporuje.

Ujfaluši skončil v reprezentaci loni. Bývalé vedení svazu jej společně s pěti dalšími hráči vyřadilo z kádru poté, co fotbalisté po kvalifikačním utkání se Slovenskem vyrazili na společnou večeři do jednoho z pražských barů. Olomoucký odchovanec na reprezentaci vzpomíná rád, ale necítí prý smutek nad tím, že už není součástí týmu.

"Takový odchod jsem si sice nepředstavoval, ale stojím si za tím. Navíc v reprezentaci už třeba nejsou Jankul (Jankulovski), Grygáč (Grygera) nebo Kovy (Kováč), tedy ti kluci, s nimiž jsem tam trávil nejvíc času. O to méně mně je líto, že tam už nejsem. Ale kluky sleduju a fandím jim," vysvětlil Ujfaluši.

Naposledy prý byl v kontaktu s vedením reprezentace loni v září před utkáním na Slovensku, kdy se jej tehdejší poradce kouče Ivana Haška Karel Brückner ptal, zda by neměl chuť se přece jen vrátit. "To bylo naposledy, kdy mě někdo z reprezentace kontaktoval. Panu Brücknerovi jsem řekl, že je můj konec definitivní. Pochopil to, poděkoval a popřál hodně štěstí," popsal Ujfaluši, který s reprezentací získal třetí místo na mistrovství Evropy v roce 2004 a vyrazil s ní i na světový šampionát do Německa a také předloňské Euro do Rakouska a Švýcarska, kde Češi pokaždé skončili v základní skupině.

Když Ujfaluši už déle než rok vyráží na reprezentační srazy do Prahy, má v Madridu dost času přemýšlet nad svojí další kariérou. "V Atlétiku mi končí smlouva po příští sezoně a pak se může stát opravdu cokoliv. Třeba tam zůstanu dál a ukončím tam kariéru, třeba se vrátím do Florencie, kterou považuju za svůj druhý domov. Možností je víc," přemítal Ujfaluši, který tvrdí, že na vrcholné úrovni chce hrát ještě další tři sezony. "Možná, že jen dvě... Uvidíme, jak bude reagovat tělo," podotkl Ujfaluši s úsměvem.

Rodák z Rýmařova netají, že mu vynechání reprezentačních povinností může prodloužit jeho kariéru. "V mém věku mi hodně pomůže třeba to, když místo reprezentační akce můžu mít dva tři dny volna. Už myslím i na sebe, abych byl fit a odpočatý pro klub. Třeba letos jsme v Atlétiku měli program hodně nabitý, hráli jsme několik soutěží naráz každé tři dny. Byl to záběr," líčil Ujfalujši.

Dřina se mu ale vyplatila. Přestože Atlétiko ve španělské lize tápalo a skončilo až deváté a na podzim vypadlo ze základní skupiny Ligy mistrů, Ujfaluši a spol. v květnu dotáhli do zlatého konce tažení v Evropské lize, nástupnické soutěži po Poháru UEFA. A český zadák a jeden z tahounů týmu se konečně mohl radovat z prvního velkého triumfu v kariéře.

"Bylo to nádherné, hlavně další den po zápase velkolepé oslavy v Madridu, kde jsme jezdili v otevřeném autobuse. Do ulic vyrazilo 250 tisíc lidí, fantazie," vzpomínal Ujfaluši. A dobře vnímal radost fanoušků klubu, kteří se škodolibě posmívali svým městským rivalům a podporovatelům slavnějšího Realu. Ten letos opět vyšel naprázdno i s hvězdnými posilami Kaká či Cristianem Ronaldem. "Bylo vidět, jak si to naši fandové užívají," dodal Ujfaluši.

Úspěch v Evropské lize nakonec přebil i zklamání z toho, že Atlético o týden později ve finále Španělského poháru podlehlo Seville a nepřidalo další cennou trofej do sbírky. "Samozřejmě nás to mrzelo, ale pro mě bylo přece jen důležitější, že jsme vyhráli Evropskou ligu," řekl Ujfaluši.