"Dítě třeba okolo osmi deseti let už začíná sportovně někam směřovat, ale zábava je u toho důležitá," řekla Sáblíková a Radiožurnálu na vyhlášení ankety Trenér roku Unie profesionálních trenérů, na kterém byli oceněni i tzv. trenéři objevitelé - ti, kteří Sáblíkovou, Samkovou a jiné přivedli ke sportu a vedli jako jedni z prvních. 

Trojnásobná olympijská vítězka v rychlobruslení Sáblíková začínala s basketbalem pod vedením Jany Mittermayerové ve Žďáru nad Sázavou. "Martina byla vždy ctižádostivá a myslím, že ať sáhne na cokoli, tak ve všem vyniká," uvedla trenérka. Sáblíková dodnes vzpomíná na dny plné sportu a zábavy na soustředěních. "Běhalo se a dělaly basketové dovednosti, ale vymýšlely se i ptákoviny. Letěli Backstreet Boys, všichni nosili kšiltovky dozadu a dělali jsme scénky. Bylo to super," řekla Sáblíková. 

Samková na základní škole běhala na lyžích a na starosti ji měl trenér Aleš Suk. "Byla čilá, ale na běžkách se valila, tak to rychle skončilo," řekl Suk na pódiu a přidal i nesportovní historku. "Jednou jsme na výtvarné výchově malovali hokejisty. Eva udělala Jardu Jágra a kdyby se Jarda viděl, tak by smekl klobouk, jak si je podobný." 

Samková vzpomínala na své běžecké začátky s úsměvem. "Jela jsem dva závody a jednou byla předposlední, ale je fakt, že mě bavily spíš přespolní běhy," řekla. "Pan Suk byl drsnější trenér, ale to mě na tom asi bavilo. A taky jsem nemusela být pořád na tréninku. To je taky důležitý, když je člověk malý, že si může i hrát." 

Biatlonistka Gabriela Soukalová je příkladem sportovce vychovaného rodiči. "Sport jsem ze začátku moc ráda neměla, dospěla jsem k tomu postupně," řekla dvojnásobná stříbrná medailistka ze Soči. "První trenér rozhoduje o tom, aby děti sport bavil a aby je neodradil. Je důležité, jak se s člověkem zachází odmalička." 

Se Soukalovou mívali rodiče často potíže. "Já jsem byla spíš jako kluk," uvedla biatlonistka a vzpomínala, jak ve škole házela figurínu, aby zinscenovala sebevraždu. Nebo když se jí s kamarády nechtělo jít běhat, tak připnuli sporttester na psa. "Později jsem začala litovat rodiče, neměli to se mnou lehké," uvedla. 

Její kolega Ondřej Moravec vyrůstal v Letohradu a prvními sportovními krůčky ho provázely Eva Jakešová a Božena Kubíčková. "Byl usměvavý, což mu zůstalo, a trošku potřeštěný," prozradila Jakešová. Další biatlonista Jaroslav Soukup působil naopak vždy klidně. "Byl odjakživa pohodář. Poslouchal a všechno plnil," řekli Luboš a Růžena Svobodovi, kteří Soukupa vedli v Lomnici nad Popelkou v běhu na lyžích. "Pak přešel na biatlon, to nás trošku mrzelo, ale teď jsme šťastni." 

Členku stříbrné smíšené štafety z OH Veroniku Vítkovou přivedli k biatlonu Jaroslav Bedrník a Petr Čech. "Byla nenápadnou tichou dívenkou, šikovnou na střelbu i na běh. Ten jí šel líp," uvedl Čech. "Připravili mě na to, aby mě biatlon bavil, za což jsem jim vděčná. Pořád jsme v kontaktu," řekla Vítková,