Já se vrátím! Špotáková chce i třetí olympijské zlato

- Ostatní sporty autor: Danica Klein

Jan Železný, to je prý alfa a omega úspěchu Barbory Špotákové. A česká oštěpařka může dokázat to, co on. Vyhrát třikrát olympijské hry. "I'll be back," parodovala Špotáková po vítězném závodu v Londýně slavnou větu z filmů Arnolda Schwarzeneggera. "Já se vrátím." Může si v následujících čtyřech letech dát mateřskou pauzu, může házet dál, ale v Riu 2016 by opět ráda stála na rozběžišti s oštěpem v ruce.

Czech athlete Barbora Spotakova celebrates after winning the London 2012 Olympic Games women's javelin at the Olympic Stadium in London, United Kingdom, 09 August 2012. MEDIAFAX / EFE

Czech athlete Barbora Spotakova celebrates after winning the London 2012 Olympic Games women's javelin at the Olympic Stadium in London, United Kingdom, 09 August 2012. MEDIAFAX / EFE,zdroj: Mediafax

Železný ji přemluvil k hodu oštěpem, když ještě byla vícebojařkou. Úspěchy sbírala jedenáct let pod vedením Rudolfa Černého, předloni kouče změnila. Po přípravě s Železným získala stříbro na MS v Tegu, v Londýně pro něj vybojovala první velké zlato. "Kdybych tu změnu neudělala, tak bych se k tomu vítězství nedopracovala," řekla. "Bylo to pro mě další nakopnutí. Loni jsme se sice hledali, ale teď to šlapalo jako dobře namazaný stroj." Trojnásobný olympijský vítěz, trojnásobný mistr světa a světový rekordman se dočkal od Špotákové pocty. Po londýnském závodu si položila ruku na srdce a třikrát se před ním poklonila. "Ještě jsem mu chtěla z vděku políbit ruku, ale to se mu moc nelíbilo," usmívala se Špotáková. "Díky němu jsem se k oštěpu dostala a díky němu mám druhé olympijské zlato," zopakovala. Pouze euforie. Žádná bolest či únava Zatímco v Pekingu se prala o vítězství do posledního pokusu za hranicí sedmdesáti metrů, v Londýně jí soupeřky cestu ke zlatu usnadnily. Prý za to mohli i fanoušci, kteří jí vyjádřili obrovskou podporu. "Vytvořili takový kompaktní celek, který vytvořil stěnu na 65 metrech a oštěpy ostatních tam nepustil," uvedla Špotáková. Sama přitom ve čtvrté sérii hodila k sedmdesáti metrům. Už od začátku Špotáková cítila, že finálový den bude unavený a nevýrazný. Přes den si dokonce zdřímla a i při rozcvičení byla nesvá. "Všechny holky na tom byly podobně, byly v křeči. Byl to zvláštní závod," všimla si. "Ale dramatických závodů jsem zažila tolik, takže zaplaťpánbůh za 'nuda finále' se šťastným koncem," smála se. Před čtyřmi lety druhý den po svém vítězství cítila stále pouze euforii, žádnou bolest či únavu. Letos to prý ale je trochu jiné. "Tehdy jsme pořád brečeli štěstím, ale letos na to, že jsem neslavila, jsem hodně bolavá a rozbitá," přiznala Špotáková. V noci po vítězství si dala jen pár piv, pozdravila hosty v Českém domě a šla spát. "Čtyři roky jsou znát, asi to nejsou fámy, že po třicítce to tělo regeneruje hůř," poznamenala s úsměvem. Tři dny se v Londýně bude starat o medaili, kterou dostane dnes večer. "Abych ji neztratila, prý je těžká," těšila se Špotáková. Půjde slavit s kamarády, rodinou a bude se těšit na finále mužského oštěpu s Vítězslavem Veselým, jejím tréninkovým kolegou. Zajde i do města, nejspíš do nějakého obchodu s punkovým zbožím. "Mám tu kamarády, co mě tam dovedou," usmívala se. Tu slavnou větu o návratu ale myslela Špotáková vážně. "Rio? Já si nedělám srandu z novinářů," řekla. Přijde jí šílené a neuvěřitelné, že je dvojnásobnou olympijskou vítězkou. Že to jde, to Špotáková ví. "Máme tu živoucí příklad," poukázala na Železného. "Když budu zdravá a bude mě to bavit, tak bych ještě jednu olympiádu ráda zažila jako závodník. Ale tvrdit, že to vyhraju třikrát, to by bylo troufalé," mírnila euforii. Pokud by se jí to povedlo, stala by se stejnou legendou jako její trenér. Legendou oštěpu je už nyní. "Legendy jsou ale ještě starší, budu muset udělat ještě víc, na legendu je tohle málo," řekla skromně Špotáková. "Ale určitě to je zápis do dějin," dodala.

Zdroje: ČTK