Přitom rozlosování kvalifikačních skupin hrálo Řekům do karet. Osud jim přivál do cesty národní týmy Severního Irska, Rumunska, Finska, Maďarska a Faerských ostrovů – tedy mužstva, která na velkých světových akcích vídáme jen zřídkakdy. Nicméně ani to k postupu nestačilo.

Řekové dokázali v devíti zápasech vydolovat pouze tři body za tři remízy, přičemž vstřelili pouhé tři góly. Největší potupu jim připravili reprezentanti Faerských ostrovů, se kterými prohráli obě vzájemná střetnutí.

Katastrofální úvod kvalifikace odnesl hlavní trenér Claudio Ranieri, který byl odvolán už po čtyřech měsících od svého příchodu k národnímu celku. Stejný osud potkal i jeho nástupce, Uruguayce Sergia Markariána, který řecký tým převzal v polovině února letošního roku.

Zkušený sedmdesátiletý kouč odtrénoval pouhá tři utkání (z toho jedno přátelské), načež začátkem července rezignoval na svoji funkci.

I pokud by Řekové uspěli v posledním zápase kvalifikace proti Maďarsku, nestačilo by to ani na předposlední místo v tabulce (při rovnosti bodů rozhodují vzájemné zápasy a v tomto ohledu mají navrh Faerské ostrovy).

Lze tak hovořit o jednom z největších kolapsů v historii kopané. Řecko bylo totiž nejvýše nasazeným mužstvem ve skupině F.

Z bývalých mistrů jsou fackovací panáci

Řekové šokovali celý fotbalový svět svým úspěchem na mistrovství Evropy 2004. Železná defenzivní taktika, kterou svým svěřencům naordinoval trenér Otto Rehhagel, pomohla jeho týmu přežít skupinu smrti, následně vyřadit obhájce titulu z Francie, po tuhém boji zdolat favorizovaný český tým a na závěr si smlsnout i na domácích Portugalcích.

Další podobnou jízdu už Řekové nezažili, nicméně i v následujících letech patřili mezi užší světovou špičku.

Na ME v roce 2012 postoupili do čtvrtfinále, kde nestačili na výběr Německa. O dva roky později se poprvé v historii dokázali probojovat do vyřazovací části světového šampionátu.