Bez práce ale vydržel jen zhruba měsíc. Už na konci ledna se ozvala londýnská Chelsea, která se rozloučila s legendárním Frankem Lampardem. Slovo dalo slovo a o čtyřicet osm hodin později už Tuchel po jediném tréninku vedl mužstvo do zápasu Premier League.

Blues byli tou dobou v lize devátí, fanoušky trápili výsledky i výkony a před sebou měli osmifinálový dvojduel v Lize mistrů s Atletikem Madrid, v němž rozhodně nebyli favoritem. O čtyři měsíce později se Chelsea po umístění v ligové top čtyřce raduje i z nejcennější klubové trofeje.

Naopak ambiciózní Paříž nedokázala vyhrát ani domácí ligu, což se obvykle považuje za naprostou samozřejmost. Funkcionáři PSG tak museli v sobotu hořce sledovat, jak jimi nechtěný trenér křepčí s ušatým pohárem nad hlavou.

Neutrální fotbalový divák ale musel jen žasnout. Jak se mu tohle povedlo? Ještě poslední lednový týden byla Chelsea zralá na knokaut. Ledabylá v útoku, mátožná v defenzivě. Herní projev bez hlavy a paty, špatné individuální výkony téměř od všech.

Pod Tuchelem nastala okamžitá změna. Změna rozestavení na tři stopery, renesance hráčů, kteří už byli téměř mimo hru - Rüdiger, Azpilicueta, Jorginho, Alonso, Christensen, ti všichni byli pod Lampardem buď odepsaní, nebo aspoň nepříliš častými hráči základu. Pro nového trenéra to byly opory.

Chelsea vyladila defenzivu a téměř nedostávala góly. Dokázala zápasy kontrolovat a soupeře téměř nepouštěla do šancí. Přitom se nejednalo o bohapustý „beton“, kdy deset mužů bivakuje na malém vápně. Chelsea si vystačila se skvělou organizací, chytrou poziční hrou a obětavostí. Jak správně podotkl bývalý stoper Liverpoolu Jamie Carragher: Je velký rozdíl mezi tím hrát defenzivně a mít skvělou defenzivu.

Poklad jménem Kanté

Tuchelovi se zároveň povedlo resuscitovat N’Gola Kantého. Zlatý chlapec francouzského fotbalu je léta považován za jednoho z nejlepších středopolařů planety. V poslední době však i vlivem zranění občas ztrácel formu. Německý trenér malého záložníka vrátil na fotbalový Olymp - šetřil ho, aby nehrál zbytečně každý zápas. A zároveň změnil taktické pokyny tak, aby geniálního plejera využil co nejefektivněji.

Ač má nálepku bořiče, je sympatický Francouz daleko víc než jen „ball winning midfielder“, tedy ničitel ofenzivních akcí soupeře, pro kterého šichta končí v momentě, kdyby sebere soupeři balon.

Pod Tuchelem Kanté znovu ukázal, že zdaleka nejlepší výkony předvádí v takzvaném double pivotu, tedy v partnerství s dalším středopolařem. Tam je schopen předvést více než na kraji záložní trojice, jako tomu bylo pod Mauriziem Sarrim, či jako osamocený štít.

Německý stratég se nebál ani nepopulárních rozhodnutí - totálně odepsal Tammyho Abrahama, v té době nejlepšího střelce týmu. Naopak Kaie Havertze, nejdražší letní klubovou posilu, mnohými kritizovanou coby flop, začal využívat výše ve hřišti. Zatímco pro Lamparda to byla jedna z „osmiček“ v záloze, Tuchel krajana využíval coby falešného útočníka, čímž navázal na jeho působení v Leverkusenu. Mladý talent se mu v sobotu odvděčil jediným gólem.

Díky němu se západolondýnský celek raduje z vytouženého evropského triumfu. Ještě na začátku února přitom něco takového vypadalo jako utopie. Senzační změna kurzu jde za Tuchelem, lodivodem, který rozháraný mančaft během chvíle přebudoval v kompaktní, fungující celek, kde vše šlape na hřišti i mimo něj.

Není divu, že za skvělou práci sklízí jen chválu. Na jeden z nejcennějších komplimentů si ale musel osobně počkat až do sobotní noci, když se na stadionu potkali s Romanem Abramovičem. Majitel Chelsea nemá do Anglie přístup, s trenérem svého milovaného týmu se poprvé setkal až v okamžiku, kdy přebíral pohár pro šampiona Evropy.

„Myslím, že to byl pro první setkání nejlepší možný moment. Teď už to bude jenom horší,“ chechtal se Tuchel na tiskové konferenci. Náročný majitel chce pro Chelsea jen to nejlepší a bude očekávat, že další trofeje budou následovat. Vzhledem k tomu, co německý kouč za čtyři měsíce předvedl, to však rozhodně není utopie.