Dostala květiny, byla na ni upřena pozornost kamer a fotoaparátů. Přišla sice o holi, ale ukázala, že chůzi zvládne i bez ní. Stále z ní čiší vitalita, elán i humor. "No, už se mi to moc nezdá. Před rokem jsem se cítila jako normální člověk, ale když jsem viděla na dortu těch 89, tak jsem se asi lekla," vyprávěla dnes Zátopková. 

Před dvěma měsíci ji totiž pokousala kočka, pak kvůli bolavé noze upadla, praskl jí obratel. "Začalo se to sypat, asi se chce organismus připomenout, že už toho mám dost," řekla s úsměvem. "Už mě asi varuje. Je to jako u vrcholového sportu, tam taky přijde období, kdy se tělo brání. To znamená pozor! Organismus se hlásí: 'už mi dej pokoj'. Je potřeba si ho všímat a hlídat se," prohlásila. 

Mimo jiné i let vrtulníkem

Má za sebou náročné oslavy, další ji ještě čekají. Celý minulý týden strávila na Moravě střídavě v Rožnově pod Radhoštěm a Kopřivnici, kde se narodila, má přátele a je pochován Emil Zátopek. "Byla tam akce za akcí, bylo to moc krásné. Byly to sportovní slavnosti i pro děti. Je potřeba chodit na veřejnost a nutit lidi, aby se o sport zajímali a děti k tomu vedli," apelovala. "Ale je jasné, že u mě je teď po obědě potřeba dát si šlofíka. Bohužel," dodala. 

Dostala nepočítaně dárků, ani si je ještě nestihla prohlédnout. "Mám to doma na hromadě. Dám si decku modrého portugala a kouknu v klidu na to," plánovala. Dostala mimo jiné i let vrtulníkem. "Ale jo, to já si užiju, jen si musím vzít ještě aspoň panáka slivovice do kapsy," smála se. 

Dnes věnovala oštěpařce Špotákové medaili z ryzího zlata, kterou nechala vyrobit ještě se svým manželem Emilem v počtu čtyř kusů. Jednu má ona sama, jednu věnovala Železnému a poslední na svého majitele čeká. "Říkali jsme si s Ťopkem (Emilem Zátopkem), že zlaté medaile by měly být zlaté. Měli jsme doma nějaké to zlato, sem tam zub po babičce, tak jsme do dali dohromady," vyprávěla vesele. 

Do dalších let si Zátopková přeje, aby na tomto světě ještě mohla chvíli "pobejt". "Vím ale, že to přání už je trochu vachrlaté. Člověk neví, jestli nechce už příliš moc," přemítala smířeně. "Ale je pravda, že devadesát let stačí. Měla jsem zajímavý život. Měla jsem hodně práce, úspěchů, takže si nemůžu na nic stěžovat. Naopak. Jsem ráda, že můj život proběhl takovým zajímavým způsobem," dodala.