Kurs steeplechase, jejíž dotace čítá jeden milion liber, měří 7 180 metrů, přesněji tedy 4 míle, 3 furlongy a 110 yardů, přičemž koně absolvují celý okruh dvakrát a musí překonat celkem třicet překážek. Nejtěžší z nich je bezesporu obávaný Becher's brook pojmenovaný po kapitánu Martinu Becherovi, své první lidské oběti, který si svým věhlasem nijak nezadá s českým Taxisem.

Jeho obtížnost je dána především příkopem na straně doskoku, který kůň nevidí, dokud není ve vzduchu. Druhou nejznámější a zároveň největší překážkou dostihu je The Chair - společně s vodním příkopem jediná překážka Velké národní, kterou musí koně překonat pouze jednou.

Přestože je pozornost českých majitelů a trenérů vynikajících steeplerů soustředěna spíše na Velkou Pardubickou, čas od času se na dráze v Aintree představí i kůň připravovaný v Česku. Hned dvakrát se na start dostihu postavil Václav Chaloupka, čtyřnásobný vítěz Velké Pardubické, poprvé v roce 1986 s vynikajícím skokanem Essexem, podruhé o pět let později s Frází.

Ani jeden z koní ale dostih nedokončil, když valacha zastavila závada na výstroji, klisnu zase zdravotní handicap z posledního tréninku. V dostihu rovněž startovali dva vítězové Velké Pardubické – v roce 1987 Valencio, v letech 1993 a 1994 slovenský Quirinus. Prvně jmenovaný je neoficiálně jediným českým koněm, který dokázal dokončit celý dostih, a to na 23. místě, oficiálně však kvůli pádu na jedné z překážek klasifikován není.

Kdo se dostane do cíle, zvítězí?

O náročnosti slavného dostihu nejlépe vypovídá skutečnost, že ho jen málokdy dokončí alespoň polovina startovního pole, které čítá kolem čtyř desítek koní. To byl rovněž případ letošního ročníku, v němž spadlo 20 z 39 účastníků. Pohled do historických statistik napovídá, že nejvíce koní, konkrétně 23, dokončilo dostih v roce 1984, naopak v roce 1928 se do cíle dostali jen vítězný Tipperary Tim a druhý Billy Barton.

Ani tento výsledek ale neznamenal pokles zájmu o start ve slavném dostihu. Hned následující ročník totiž přilákal na start rekordních 66 koní. Naopak nejmenší startovní pole bylo v Aintree zaznamenáno v roce 1883, kdy do dostihu odstartovalo pouze deset dvojic.

Jestliže pro moderní steeplechase dostihy platí, že na každých tisíc koní v dostihu připadají čtyři fatální zranění, statistika samotné Velké národní je daleko horší. Ze 439 koní, kteří se mezi roky 2000 a 2010 postavili na start, jich totiž hned sedm zaplatilo svou účast životem.

Je tedy celkem pochopitelné, že se organizátoři dostihu pravidelně potýkají s protesty ochránců zvířat, za všechny jmenujme alespoň organizaci Aid Animals. Skutečnost, že pouze během ročníků 2011 a 2012 uhynuli čtyři koně, včetně vysokého favorita Synchronised, rozhodně mluví proti pořádání dostihu. Na druhou stranu, právě Synchronised zůstává poslední koňskou obětí Velké národní. Ročníky 2013, 2014 i 2015 se naštěstí obešly bez fatálních zranění ušlechtilých zvířat.

Red Rum a ti druzí

Skutečnou legendou Velké národní je valach Red Rum, který uhynul v roce 1995. Fenomenální hnědák dokázal v dostihu, který je skutečnou zkouškou koňské kuráže, získat rekordní tři vítězství, a to v letech 1973, 1974 a 1977. Zatímco jeho první vítězství, kterého dosáhl s náskokem třiceti délek, je dodnes považováno za jedno z nejpůsobivějších v celé historii slavného dostihu, to poslední bylo v roce 2002 v britském průzkumu zvoleno 24. největším sportovním momentem všech dob.

Nezapomenutelným účastníkem dostihu je bezesporu Manifesto, dvojnásobný vítěz z let 1897 a 1899. O charakteru a tvrdosti mohutného ryzáka nejvíc vypovídají dva neuvěřitelné rekordy, kterých dosáhl. Od roku 1895 do roku 1904 valach startoval hned v osmi ročnících náročného dostihu, z nichž nedokončil jeden jediný. Navíc dokázal kromě dvou vítězství získat tři třetí a jedno čtvrté místo a nejhůře proběhl cílem osmý, a to v roce 1904, kdy mu bylo už šestnáct let. Dodnes také zůstává jediným koněm, který se v dostihu dokázal umístit, ačkoliv nesl skutečně mamutí váhu, konkrétně 82 kilo.

To Devon Loch, kůň v majetku královny matky, sice Velkou národní nikdy nevyhrál, do historie dostihu se však přesto zapsal nesmazatelným písmem. V roce 1956 mířil oblíbený hnědák za suverénním vítězstvím, když došlo k momentu, který nikdy nebyl uspokojivě vysvětlen.

Několik desítek yardů před cílem totiž náhle klopýtl a víceméně se posadil – s předníma nohama dopředu a zadníma dozadu. Uviděl snad imaginární překážku? Dostal menší srdeční záchvat? Lekl se hlučících tribun? Jisté je, že jen málo koní bylo v historii tak blízko vítězství a nedosáhlo na něj. Zbývá jen dodat, že v jeho sedle tehdy seděl jistý Dick Francis. Ten samý Francis později dosáhl celosvětového věhlasu jako autor detektivních příběhů z dostihového prostředí. Velkou národní ale nikdy nevyhrál.

Dokáže Many Clouds překonat další rekordy?

Až čas ukáže, jak budou lidé vzpomínat na letošního vítěze 168. ročníku Velké národní. Ve svých osmi letech je totiž Many Clouds stále velmi mladým zvířetem (ostatně, nejstarším vítězem dostihu se v roce 1853 byl tehdy patnáctiletý Peter Simple), přesto už dokázal pozměnit historické statistiky. Stal se totiž prvním koněm, který dokázal zvítězit ve dvou největších anglických handicapech – Henessy Gold Cupu a Grand National, a to navíc v průběhu jedené jediné sezóny.

Vítězství na dráze v Aintree navíc dosáhl v druhém nejrychlejším času historie, rychlejší byl jen Mr. Frisk v roce 1990, který stanovil hodnotu maxima na 8:47,8 minuty. A konečně, od roku 1974, kdy si pro své druhé vítězství doběhl 76 kilogramů nesoucí Red Rum, nedokázal v dostihu zvítězit kůň, který by nesl vyšší váhu než 74 kilogramy zatížený Many Clouds. 

Autorkou je externí spolupracovnice redakce Tereza Polaczyková