"Letos jsem se cítila skvěle. Baví mě trénovat, nemám žádné zranění, necítím se psychicky ani fyzicky unavená. Stále si myslím, že mám tomu sportu co dát," uvedla Špotáková. "Medaile z Ria mi dala impulz, abych nekončila kariéru. Pro mě je Tokio jednoznačně další motivací, až takhle výhledově přemýšlím. Olympiáda je to, kam mířím," prohlásila atletka, které by za čtyři roky v Tokiu bylo 39 let.

V letošní sezoně jí přitom bylo hodně ouvej. Na konci března si na soustředění zlomila zánártní kost a skoro dva měsíce nemohla běhat. "Možná jsem si odpočinula," uvažovala Špotáková. "Kdepak, makala jsi na návratu," opáčil její kouč Rudolf Černý. "Stanovila jsem si cíl, a co bude každý rok mezi tím, to se musí vymyslet a naplánovat. Žene mě olympijská myšlenka, která mě letos pohltila," vysvětlovala oštěpařka.

Je dvojnásobnou olympijskou vítězkou, letos už dosáhla na devátou medaili z vrcholné akce. A s jídlem roste chuť. Loni jí přitom přepadaly chmurné myšlenky, když se trénovala sama a nedařilo se jí. "Dala jsem se dohromady zase s Rudou (Černým), svědčí mi trénink s mladšími, vyhrabala jsem se ze zlomeniny, měla jsem i štěstí. To všechno mi dává síly do dalších let," uvedla.

V sezoně 2015 si dala volnější režim, v příštím roce ale něco podobného neplánuje. "Tehdy to bylo dobré rozhodnutí, možná by to bylo dobré zopakovat. Ale když se rozjedu, tak mě už ani trenér nezastaví," smála se oštěpařka. Záleží, jak si nastaví psychiku. Motivací je totiž mistrovství světa v Londýně.

"To bude jedno z nejlepších," řekla o šampionátu na stadionu, kde před čtyřmi lety vyhrála druhé olympijské zlato. "To není malá motivace," přidala a její kouč Černý se jen smál. "Když nakoukla v roce 2005 do vrcholové atletiky, tak povídala, že vydrží maximálně do Pekingu 2008. A teď tady mluví skoro o roku 2024," žertoval trenér.

Štěpánkovi chybí jen titul z Wimbledonu

Bronzovou olympijskou medaili nedá tenista Radek Štěpánek skoro z ruky. Cenným kovem, který získal společně s Lucií Hradeckou ve smíšené čtyřhře na srpnových hrách v Riu de Janeiro, doplnil svoji sbírku úspěchů, čítající již dvě výhry v Davisově poháru a dva grandslamové tituly ze čtyřhry.

Pro sedmatřicetiletého Štěpánka tím ale mise v bílém sportu nekončí. Už řekl, že by chtěl jet na olympiádu do Tokia za čtyři roky, a má i další tenisové sny. "Nehodlám brzdit nebo se uspokojit," prohlásil karvinský rodák na setkání s médii.

Bronzový kov měl na pražské Spartě, kde trénuje, položený na stole vedle talíře s oblíbeným smaženým sýrem. Zář medaile se mu tak odrážela v příboru a jen to dokládalo jeho slova, jak si úspěchu váží. "Nosím medaili nonstop. Mám ji vážně pořád u sebe. Jindy věci zapomínám, ale tohle má speciální péči," usmál se.

Rád by se stihl dostat zpět do Top-100 ještě do konce roku, aby mohl na lednovém Australian Open už hrát hlavní soutěž a nemusel bojovat v kvalifikaci.

Normálně neříká nahlas své touhy a rád překvapuje okolí. Jedno je ale jasné, k jeho srdcovým záležitostem patří Wimbledon. Na trávě v All England Clubu by proto nejraději přidal další grandslamový vavřín. "Je to Wimbledon a ať je, jaký je," přikývl a moc dobře ví, že šanci sen naplnit má ve čtyřhře či ve smíšené čtyřhře.

Možná zaútočí na grandslamové vavříny s Hradeckou, bronzovou partnerkou z olympijského mixu, o které hovoří jen v superlativech. "Jsme domluvení na Australian Open," prozradil Štěpánek směrem k lednovému Melbourne. "Je schopná zabíjet servis i chlapům, nebojí se voleje ani žádné rány. Hrálo se mi s ní dobře," podotkl.