Jako trenér přivedl Růžička Slavii ke dvěma titulům, obdivuhodná je i řadu úspěchů, kterou tato jedna z největších postav českého hokeje vybojovala jako hráč nebo trenér reprezentace. Tvrdý, impulzivní a doslova blázen do hokeje, takový je tento odchovanec litvínovského hokeje, který 6. června oslaví 50. narozeniny. 

Rodák z Mostu Růžička s hokejem začínal v pěti letech v litvínovské přípravce. V československé nejvyšší hokejové lize se objevil poprvé v roce 1979 rovněž v litvínovském dresu a coby šestnáctiletý novic hned v prvním utkání proti Jihlavě po pouhých deseti vteřinách pobytu na ledě prostřelil reprezentačního brankáře Jiřího Králíka. "Bruslil nehezky a pomalu, ale ručičky měl ze zlata. Kluci kolem něj lítali, on udělal pár kliček a všechny oblafnul," tak kdysi popsal s trochou nadsázky hokejové umění Růžičky jeho otec. 

Po revoluci a vojně v Dukle Trenčín "Růža" odešel do NHL, kam byl Torontem draftován již v roce 1982. V NHL začínal v roce 1990 v Edmontonu, který tuto sezonu získal Stanleyův pohár. Růžička toho ale moc nenahrál. Následovaly tři relativně úspěšné roky v Bostonu a jeden v Ottawě. Jeho statistika v NHL se zastavila na 263 zápasech a 185 bodech. 

Po návratu ze zámoří v roce 1994 hrál chvíli ve švýcarském Zugu a poté přestoupil do pražské Slavie, kterou dotáhl do extraligy. Hráčskou kariéru ukončil v důsledku vleklých zdravotních potíží 5. března 2000 symbolicky po zápase mezi Slavií a "svým" Litvínovem. Poté se ještě představil v rozlučkové exhibici. 

zdroj: youtube.com

V reprezentaci hrál od roku 1983. Největších úspěchů dosáhl na MS 1985 a hlavně na "turnaji století", jak byla označena zimní olympiáda v Naganu v roce 1998, kde se na zlaté medaili Růžička podílel jako kapitán mužstva. Celkem odehrál v reprezentaci 200 zápasů, ve kterých vstřelil 112 gólů. 

Trénovat začal v roce 2000 nejprve žáky ve Slavii, kde se stal zároveň i sportovním a posléze generálním manažerem a také trenérem prvního mužstva. Jeho trenérská bilance ve Slavii je úctyhodná. Dvakrát se stal mistrem extraligy (2003 a 2008) a třikrát vicemistrem (2004, 2006 a 2009). Růžička byl také až do letošního března jedním z majitelů klubu. Kromě jeho trenérských schopností a výborné práce s mladými hokejisty je pověstné jeho emotivní chování na lavičce, časté diskuse s rozhodčímu nebo velká spotřeba žvýkaček. 

V reprezentaci nejprve na olympiádě v Salt Lake City asistoval Josefu Augustovi, od května 2002 pak zastával dva roky stejný post spolu s Antonínem Stavjaňou pod Slavomírem Lenerem. Po tragicky zesnulém Ivanu Hlinkovi převzal vedení reprezentace pro Světový pohár 2004 jako hlavní kouč a v roce 2005 dovedl ve Vídni národní mužstvo k titulu mistrů světa. Poté u týmu skončil. K reprezentaci se vrátil v roce 2008 a nejprve neuspěl na MS 2009 (šesté místo) a poté ani na OH 2010 (sedmé místo). Ve stejném roce ale v Německu získala reprezentace pod jeho vedením opět zlato. Po šampionátu Růžička u reprezentace opět skončil. 

Jako hráč v československé nebo české nejvyšší hokejové soutěži Růžička čtyřikrát vyhrál kanadské bodování, pětkrát byl kanonýrem ligy a v letech 1986 a 1988 získal Zlatou hokejku pro nejlepšího československého hokejistu. 

Vladimír Růžička je ženatý, s manželkou Evou má dceru Evu (1982) a syna Vladimíra (1989), který hraje hokej za Slavii. K jeho vášním patří golf.