V profesionálním pelotonu začínal v roce 2002 ve stáji ONCE, která se později přejmenovala na IBanesto a ta zase dala vzniknout současnému Movistaru. Že je vám ten název povědomý? Ano, je to stejný tým, ve kterém jezdí například Kolumbijec Nairo Quintana, největší konkurent a věčně druhý za neporazitelným Britem Chrisem Froomem ze stáje Sky.

Ale zpátky ke Gutiérrézovi. Za svou kariéru stihl 15 závodů Grand Tour, tedy velké trojky Giro d'Italia, Tour de France a Vuelty. V roce 2013 si ale tyto slavné podniky už moc neužíval, spíš naopak, chtěl si během závodu dokonce ublížit.

"Bylo to v březnu v roce 2013, kdy mě prvně napadlo, že si něco udělám," prozradil pro španělský deník La Cope. "Nevěděl jsem, co se mi to honilo hlavou, ale věděl jsem, že to není dobré."

Deprese u profesionálních sportovců nejsou ničím výjimečným. Přestože si fanoušci a širší veřejnost myslí, že profesionální sportovci mají práci snů a celý den dělají to, co je baví a ještě jsou za to královsky placení, opak může být pravdou.

"Víte, cyklistika je opravdu náročný, stresující sport a já si občas připadal, že mi to vůbec nejde," vysvětluje Gutiérrez.

Slibně rozjetá kariéra a psychické problémy

Dnes osmatřicetiletý Španěl začínal jako domestik legendárního Laurenta Jalaberta, do kopců ale udával tempo i Alejandrovi Valverdemu a kariéru končil po boku Naira Quintany. Slavný Kolumbijec při své premiéře na Tour de France v roce 2013 skončil celkově druhý za zmiňovaným Chrisem Froomem.

"V tom roce jsem na Tour skončil, psychicky jsem zkolaboval a nezvládl to. V Pyrenejích jsem prostě zastavil a slezl z kola. Chtěl jsem ze závodu zmizet, vymazat se úplně z mapy," vysvětloval, proč tehdy Starou dámu nedokončil.

Rok 2014 byl jeho posledním v kariéře, ale derniéra na závodě Eneco Tour úplně nevyšla. Pokud byste jeho jméno hledali ve výsledkové listině, našli byste vedle něj i zkratku DNF (Did Not Finish, tedy nedokončil).

"Mnohokrát jsem si přál, abych třeba narazil do stěny a zlámal si třicet kostí. Pořád by to bylo snesitelnější, než bojovat s tou psychikou," šokoval tehdy svojí zpovědí. "A když jsem už nezávodil, bylo to mnohem horší. Proležel jsem týdny v posteli a vůbec nevycházel ven, ale pořád u mě musel někdo být, protože se báli, abych se nepředávkoval léky," popisoval, jaké to bylo, když už nemusel šlapat v sedle.

Fotbalisté jako antidepresivum

Gutierréz přiznal, že si skutečně několikrát chtěl vzít život, aby ukončil své trápení. "Celkem jedenáct pokusů o sebevraždu. Doma jsem třeba spolykal všechny prášky, co jsem tam našel," popisoval, jak se chtěl sprovodit ze světa. Teď už se ale nebojí o své nemoci otevřeně mluvit a navíc se o své zkušenosti dělí s ostatními sportovci.

Začal totiž spolupracovat s místním fotbalovým klubem v Cantabrii, kde žije. Dochází za fotbalisty klubu Racing de Santander, který sice spadl do druhé nejvyšší španělské ligy, ale jinak pravidelně hraje nejvyšší La Ligu.

"Veřejnost by se měla dozvědět, že lidé trpící podobnými problémy, jako já, nejsou blázni. Povídám si s profesionálními fotbalisty, chodím za nimi na tréninky a to je pro mě nejlepší antidepresivum," dodává čtyřnásobný španělská šampion v časovce, který ale v roce 2001 a 2010 slavil národní triumf i v silničním závodě.