V úvodních 87 zápasech probíhajícího ročníku bylo k vidění 58 soubojů, což je o 19 více než po stejném počtu utkání v minulém roce. K podobnému skoku došlo i v sezoně 1994/95 kdy byla sezona rovněž zkrácena na 48 duelů. Tehdy ve stejném období proběhlo dokonce 83 pěstních výměn, zatímco o rok dřív jen 58. 

"Možná jsme tak dlouho nehráli, až jsme z toho trochu nervózní," řekl útočník New Yorku Rangers Michael Rupp. "Nebo jsou někteří hráči naštvaní, že kvůli výluce přišli o část výplaty," přidal forvard Washingtonu Jason Chimera, který se během vynucené přestávky NHL představil v dresu extraligového Chomutova. 

Počet trestů klesá

"Roli asi hraje skutečnost, že hráči byli najednou hozeni do intenzivní zkrácené sezony," přidal zástupce komisionáře NHL Bill Daly. "Všechno pečlivě sledujeme a počet trestů za rvačky začíná klesat. Takže očekáváme, že se to v průběhu ročníku vyrovná," dodal. 

Za pravdu Dalymu dává pondělní program zámořské soutěže, v němž bylo poprvé v sezoně méně bitek než zápasů. O den později ale padl rekord ročníku v počtu rvaček, když v deseti zápasech došlo k 16 potyčkám. Nejčastějším rváčem byl Jordin Tootoo z Detroitu, který se v první třetině proti Dallasu porval hned dvakrát. Z českých hokejistů v NHL se podle serveru hockeyfights.com zatím popral jen obránce Ladislav Šmíd z Edmontonu. 

Právě Tootoo odmítá, že by rvačky byly předem domluvená show pro diváky, jak často tvrdí jejich kritici. "Je to spontánní. Podíváte se soupeři do očí, které říkají "Rozdáme si to". Nemusí padnout jediné slovo," prohlásil. 

Musíte zastrašit soupeře

"Je to tak. Když hrajete doma, tak se snažíte dostat fanoušky do zápasu. A možná, že teď se je tak snažíme získat zpátky," přidal bitkař Columbusu Jared Boll, který se jako první v sezoně popral už pětkrát. "Začátek sezony je zatím skvělý. Navíc je to zábava. Proto tady jsme a proto to děláme. Je to naše práce," uvedl. 

Rvačky mají řadu kritiků, podle kterých k hokeji nepatří, ovšem pravdou je, že pěstní výměna vždy zvedne fanoušky ze sedadel. A příliš na tom nezměnila ani předloňská série nečekaných úmrtí hokejových bitkařů. Tehdy v srpnu po boji s depresemi zemřel útočník Rick Rypien z Winnipegu, v květnu se alkoholem a léky předávkoval Derek Boogard z New Yorku Rangers, v září se zas oběsil bývalý rváč Wade Belak. 

K zastáncům bitek patří například trenér Toronta Randy Carlyle. "Prostě si myslím, že k NHL patří. V kontaktním sportu dřív nebo později musí dojít k nějaké konfrontaci. Třeba když se soupeř zaměří na vaše technické hráče, tak ho musíte zastrašit," uvedl šestapadesátiletý kouč. 

Ke kritikům pěstních výměn naopak patří viceprezident Detroitu Jim Devellano. Sedmdesátiletý funkcionář, který v NHL působí čtyřicet let, však přiznává, že dřív bral rvačky jako součást hokeje. "Ale úplně jsem otočil a klidně bych se bez bitek obešel. Hokeji nijak nepomáhají a navíc násilí je ve společnosti už tak víc než dost," řekl. 

"Názor jsem změnil, když u nás trénoval Scotty Bowman, který neměl rvačky rád. Ukázal mi, jak může být hokej krásný, když hraje hlavní roli talent a rychlost. Nejsem žádný fanatický bojovník proti bitkám, ale mnoho lidí se na mě i tak dívá divně, když jim řeknu, že rvačky v hokeji se mi nelíbí," dodal.