Jestli něčím ostravští fotbalisté nadchli, tak především nevídanou produktivitou v prvním utkání. Vyhrát o šest gólů venku se někdy prvoligovému celku nepovede ani na hřišti divizního protivníka, natož ve sledovaném duelu evropského poháru. Že to bylo v Gruzii, jak někdo může namítnout, pranic nesnižuje, neboť česká pohárová historie zná i blamáže proti soupeřům ze stejného ranku.

Výsledek zaráží o to víc, že tak propastný rozdíl mezi třetím týmem české ligy a čtvrtým celkem gruzínské soutěže vůbec nebyl. I trenér Miroslav Koubek připustil, že v Tbilisi jeho svěřencům vyšlo vše, na co sáhli. "Do šedesáté minuty to byl zápas nahoru-dolů. Na soupeři bylo vidět, že fotbal hrát dovede," řekl Koubek.

Čtvrteční odveta mu dala zapravdu, WIT Georgia rozhodně nebyl podřadným soupeřem. Na Bazalech sehrál rovnocenný zápas, byť Baník zamíchal sestavou a nenasadil to nejlepší. A to bylo pro Koubka zřejmě nejcennější poznání celé minisérie: má postup v kapse, přitom na mezinárodní pole mohl bez obav z následků vypustit i hráče, kteří balancují na rozhraní základní sestavy a lavičky náhradníků.

A tady už resumé tak lichotivé nebylo. Pár mužů, kteří by v Baníku měli šlapat na paty členům elitní jedenáctky, dvakrát nepřesvědčilo. Zejména v ofenzivní činnosti byla Ostrava bezzubá a nepřesná, bylo znát, že sérii letních změn tým ještě úplně nestrávil.

Nebýt veterána Baránka v brance, mohl zápas skončit i vítězstvím Gruzínců. Tentokrát by to s ohledem na šestigólový náskok z prvního klání nic neřešilo, ale příště by dopad pro Koubkův výběr mohl být horší. Jsou to však jen hypotézy, protože za jiných okolností by se tým na trávníku v podobném složení asi ani nesešel.