Brankářka Jana Christianová byla jednou z hlavních hrdinek českého florbalového týmu při zisku bronzu na mistrovství světa v St. Gallenu. Pod výhru nad Švýcarskem v duelu o třetí místo 3:2 se podepsala 21 úspěšnými zákroky a byla zvolena do All Star týmu turnaje. Díky trefě Dominiky Šteglové z 52. minuty, která dovršila obrat, pak mohla kapitánka Magdalena Kotíková při svém loučení s reprezentací převzít vysněný pohár a s medailemi na krku se Češky začaly oddávat oslavám historického úspěchu. "Jsme všechny strašně šťastné. Byly jsme poslední český nároďák, který žádnou medaili nezískal. Je to pro nás zadostiučinění. I když jsme byly outsideři, tak jsme to dokázaly urvat," radovala se Christianová. Svůj výkon hodnotila skromně. "Já nejsem nikdy spokojená, vždycky je co zlepšovat. Ale bylo to dobré, pomohlo to tomu týmu," řekla Christianová. Chytá ve švýcarském klubu Red Ants Rychenberg, s kterým v minulé sezoně získala titul. "Švýcarky znám hodně dobře, potkávám je skoro každý týden. Neměly mě moc čím překvapit." Švýcarky měly převahu a Christianová předvedla několik skvělých zákroků. "V první části nás hodně přehrávaly, ale byla tam spousta zblokovaných střel. Obránkyně mi skvěle pomáhaly, a když už se ke mně něco dostalo, tak se to dalo chytit. Nebylo to nic hrozného," zhodnotila průběh utkání. Dominice Šteglové se v posledních zápasech stejně jako jejím spoluhráčkám v útoku nedařilo úplně podle představ, ale všechno nakonec překryla vítězná trefa. "Je to splněný sen. Proto jsme sem jely. Jsem ráda, že jsme se probudily ve druhé třetině. Takhle jsme měly hrát pořád, celý turnaj a možná by to bylo ještě lepší. Musíme se z toho ponaučit pro příště a jít do toho s českým srdcem," prohlásila Šteglová. Podle ní bylo klíčové, jak českému týmu po snížení na 1:2 narostlo sebevědomí. Už v semifinále s Finskem se totiž v útoku trápil a prohrál 0:6. "Myslím, že tam byla i nervozita. Moc jsme si nevěřily, ale jak jsme daly gól, bylo vidět, že jsme si začaly věřit víc, hrát líp, tlačily jsme se do brány," navázala útočnice mistrovského Herbadentu SJM Praha 11. V třetí třetině neproměnila dvě velké šance, při té druhé se marně dožadovala po faulu trestného střílení, ale na třetí pokus už uspěla. "Trochu se na sebe zlobím, že to tam mohlo padnout už předtím, ale dobře to dopadlo," ulevila si Šteglová. Z bojovného zápasu si ale odnesla i šrámy. "Dostala jsem dneska do obličeje balónkem, hokejkou i hlavou. Bolelo to, ale až to na sobě uvidím, tak si vzpomenu, za co to tam je, a vůbec mi to vadit nebude." Bezprostředně po obratu na oslavy bronzu ještě nemyslela. "Říkala jsem si, že tak nesmíme myslet, protože pak bychom ten gól určitě dostaly. Bylo ještě nějakých osm minut do konce, naštěstí jsme nepolevily a tlačily se dopředu až do konce. Nedá se spoléhat na to, že se to zabetonuje," řekla Šteglová a pochválila Christianovou. "Zase nás strašně podržela. To se hraje úplně jinak, když víme, jak nás gólmanka dokáže podržet." Sladkou rozlučku s národním týmem prožila kapitána Kotíková. Na šestém šampionátu se dcera hokejového mistra světa z roku 1985 Jaromíra Šindela konečně dočkala medaile. "Cíl jsme splnily, jsme teď všechny šťastné, že se nám to podařilo. Bylo to těžké, ale tým tomu věřil. Nebo alespoň já jsem holky pořád burcovala, aby tomu věřily. Říkala jsem jim, že to jediné, co musíme z toho placu dneska odnést, je medaile. A tu máme," jásala Kotíková. Na poslední vystoupení v národním týmu nezapomene. "Jsem šťastná, že se to podařilo, že medaili na krku máme. Jsem ráda, že tu byla taková kulisa, i když fandili Švýcarkám. Když to začalo vřít čtyři minuty před koncem, bylo to úžasné. Proto se florbal hraje," dodala Kotíková se slzami v očích.