Když byly v únoru minulého roku zveřejněny výsledky losování kvalifikačních skupin pro nadcházející mistrovství Evropy, v české kotlině rozhodně nezavládla bezbřehá euforie. Pokud se k zápasům s Islandem nebo Tureckem přistupovalo s obavami, pak souboj s Nizozemskem stavěl český tým do pozice jasného outsidera.

Toliko na papíře. Už první utkání kvalifikace, které v Praze svedlo proti sobě právě tyto reprezentační celky, totiž ukázalo, že forma Tulipánů z mistrovství světa je ty tam. Svěřenci Pavla Vrby zvítězili na Letné 2:1 a zatloukli první pomyslný hřebík do holandské rakve.

Nizozemci sice sbírali body proti slabším týmům, ale ze zápasů proti České republice, Turecku a Islandu nevyšli ani jednou jako vítězové. Mužstvo vedené trenérem Dannym Blindem si v konečném zúčtování připsalo pouze 13 bodů a v kvalifikační skupině obsadilo až čtvrtou příčku. Jen na Turky, kteří si v listopadu zahrají baráž, ztratili Nizozemci pět bodů.

Věř starému pardálovi...

Co se vlastně událo za oněch 15 měsíců, během kterých se semifinalisté mistrovství světa propadli do šedi evropského podprůměru?

Abychom tomuto problému přišli na kloub, musíme se vrátit v čase do července 2012, kdy Nizozemskou reprezentaci převzal kouč Louis van Gaal. Zkušený stratég sliboval holandským fanouškům útočně laděný fotbal, kterým se Oranjes v minulosti tolik proslavili.  

A první rok se svého slibu skutečně držel. Ke změně názorů ho přiměla až porážka 0:2 v přátelském utkání na půdě Francie, které bylo odehráno na jaře roku 2014. Van Gaal tehdy pochopil, že ofenzivní taktika sice bude slavit úspěch u diváků, ale žádné velké výsledky nepřinese.

Proto zařadil zpátečku a původní rozestavení 4-3-3 nahradil vlastním pojetím formace 5-3-2, kde hrála prim poctivá obrana a čekání na brejky. Fanoušci byli pochopitelně v šoku, šampionát v Brazílii však ukázal, že Van Gaal nedělal změny pro nic na nic.

Kupředu, zpátky ni krok!

Po bronzové štaci s reprezentačním týmem se Van Gaal upsal Manchesteru United. Na jeho místo nastoupil další věhlasný matador fotbalového světa, bývalý manažer Realu Madrid a Chelsea Guus Hiddink.

A podobně jako Van Gaal i Hiddink se po příchodu k národnímu celku kasal tím, že vrátí Nizozemsku pověst ofenzivního uragánu. Už přípravné utkání proti Itálii však dalo tušit, že ani tentokrát to nic dobrého nepřinese.

Holanďané začali působit nebývale vyčpělým dojmem, se kterým marně zápasili i po dobu celého kvalifikačního cyklu. Hiddink byl nakonec v červnu letošního roku odvolán a na trenérský stolec usedl dosavadní asistent Danny Blind, ani ten však nedokázal oživit mizerný herní projev Tulipánů.

Nizozemsko prohrálo tři z posledních čtyř kvalifikačních střetnutí a poprvé od roku 1984 nepostoupilo na mistrovství Evropy. Koncept „totálního fotbalu,“ se kterým kdysi Oranjes bavili celý fotbalový svět, se ukázal jako přežitek doby.

Oni mají Hazarda, De Bruyneho, Courtoise. Koho máme my?

Holandskou reprezentací však trápí i další problémy. Bývalí lídři národního celku Wesley Sneijder a Robin Van Persie mají nejlepší léta své fotbalové kariéry už za sebou, zatímco Arjen Robben vynechal rozhodující část kvalifikace kvůli zranění.

Což by nemusel být až tak neřešitelný rébus, pokud by měli Nizozemci v záloze odpovídající náhrady. Vyjma Memphise Depaye (Manchester United) se však mladí hráči jenom ztěžka prosazují v nejlepších evropských klubech.

Zatímco sousední Belgie se v posledních letech doslova topí v záplavě mladých talentů světové úrovně, Oranjes mají s mezigenerační obměnou velké problémy.

Nizozemsko čelí krizi, kterou vymezují dva hlavní body - ztráta vlastní fotbalové identity a absence velkých jmen, která v minulých desetiletích definovala hru národního celku. Neúčast na Euru 2016 tak nemusí být jedinou těžkou ranou, kterou budou muset Oranjes snést na své pouti za hledáním nové fotbalové tváře.