V rámci nové agendy prosazované MOV, která má zabránit černému scénáři, jenž se naplnil po aténské olympiádě v roce 2000 a pravděpodobně stihne i letošní hry v Rio de Janeiru, musejí všechna kandidující města předložit srozumitelnou a na reálných základech postavenou vizi toho, proč budou LOH pro jejich lokalitu přínosem po stránce sportovní, ekonomické, sociální a environmentální.

Snové představy…

To vše je součástí olympijské agendy 2020, která také trvá na využívání stávajících sportovních zařízení a nalezení dlouhodobého uplatnění pro ty nové, aby se olympijské hry zase jednou nenesly v duchu 'po nás potopa.'

Podle předsedy MOV Thomase Bacha však můžeme být klidní. Na středeční tiskové konferenci byl zjevně potěšen tím, jak všichni čtyři kandidáti přistoupili ke svému úkolu.

"Projekty předložené Paříži, Římem, Los Angeles a Budapeští jsou plně v souladu s kritérii olympijské agendy 2020. Je působivé, jakým způsobem dokázala každá ze stran začlenit olympijské hry do dlouhodobých plánů na rozvoj jejich města, regionu a celé země. Účelně pracují s pojmy jako udržitelný rozvoj, olympijské dědictví a co především kvituji, s plány na využití všech sportovních areálů po skončení samotné akce."

LA 2024 unveils logo for Olympic bid https://t.co/bUoXMe1NTS pic.twitter.com/YMpDYSizMb

— Los Angeles Times (@latimes) 17. Únor 2016

Výběr pořádající země bude nově podléhat třífázovému procesu. MOV může po každém kole vyloučit některého z kandidátů, pokud selže v určitě oblasti.

Nejdříve budou na pořadu dne spíše obecnější otázky týkající se celkové koncepce her a marketingové strategie. Ve druhé fázi se budou projednávat hmatatelnější problémy jako je financování, výstavba sportovních areálů, logistika, zajištění bezpečnosti atd. Posledním vztyčným bodem pak bude dlouhodobý vliv her na kvalitu života ve městě.

To vše zabere skoro rok, než bude 3. února 2017 definitivně rozhodnuto o vítězi.

…a trpká realita

Zní to všechno moc hezky. Až moc hezky na to, aby to v praxi mohlo fungovat. Věřit v dnešní době v profitabilitu takové megalomanské akce, jakou jsou olympijské hry, je totiž mírně řečeno bláhové. Pokud pořádající města přežijí takový projekt jen s několika škrábanci na tváři, lze to považovat za úspěch.

Alfou a omegou celého podniku je samozřejmě jeho rozpočet. A už tady nám kalkulace dost haprují. Například v Los Angeles počítají s výdaji ve výši zhruba 4,1 miliardy dolarů, což je na dnešní olympijské poměry ekvivalent almužny.

Uveďme jako příklad letní hry v Londýně v roce 2012. Když si britská metropole o sedm let dříve vydobyla právo pořádat olympiádu, předběžné analýzy hovořily o rozpočtu ve výši zhruba 3,5 miliardy dolarů. Ale uběhly jen dva roky a toto číslo nabobtnalo na více než 13 miliard.

Komické na tom bylo, že když samotné hry skončily, pořadatelé se plácali po zádech, kterak dokázali ušetřit 758 milionů. Samozřejmě se nikdo z nich neobtěžoval zmínit onen nepatrný detail, že za sedm let vzrostl celkový rozpočet o více jak 9 miliard oproti původní cifře.

"Všichni mluví o tom, že budou držet náklady při zemi. Realita je ale taková, že v konečném výsledku vždy zaplatíte více, než kolik jste si na začátku předsevzali. V dnešní době je nemožné uspořádat olympiádu s pětimiliardovým rozpočtem. Do roku 2024 se vám výdaje zvednou na 15 až 20 miliard,“ konstatoval americký ekonom Abdur Chowdhury.

Ani s využíváním sportovních areálů po skončení olympijských to není bůhví jak slavné. Hrůzným příkladem plýtvání penězi zůstávají Athény, kde se z většiny sportovišť staly kobky zarůstající plevelem.

IMAGE: A stadium used at Athens 2004 Olympics, now abandoned.

(Thanassis Stavrakis/AP) pic.twitter.com/xPmQNzjFZh

— The Int'l Spectator (@intlspectator) 15. Únor 2016

Ale ani v Londýně, který byl tolik oslavován za precizní přípravu celé akce, nešlo vše jako po másle. Olympijský stadion, který spolkl více jak půl miliardy, musel po letních hrách projít masivní přestavbou za dalších 400 milionů dolarů, než se mohl stát domovem fotbalového klubu West Ham.

Většina nových bytů, které vyrostly v rámci stavby olympijského parku, je zase pro většinu běžných Londýňanů cenově neúnosných.

"Ekonomické dopady olympiády můžete brát pozitivně nebo negativně. To se odvíjí podle toho, na které straně barikády stojíte. Hodně lidí si třeba myslí, že letní hry v Atlantě byly pro město velkým přínosem. Pro některá odvětví určitě. Nicméně pro řadu občanů to byla vyložená katastrofa," upozornil na dvousečnou moc pěti kruhů Benjamin Flowers, profesor architektury na technologickém institutu v Georgii.

Olympiáda v Atlantě 1996 sice byla katalyzátorem působivého hospodářského růstu, nicméně z jeho plodů se těšila pouze úzká skupina lidí.

Babylonská věž už dosáhla nebes

Tváří v tvář rapidně stoupajícím nákladům na pořádání olympijských her – jejich vrcholem se stalo Soči 2014, které schramstlo těžko uvěřitelných 51 miliard – se předseda MOV Thomas Bach rozhodl protlačit reformní program nazvaný Agenda 2020.

Ten už nemůže zachránit Rio de Janeiro, které se pomalu hroutí pod tlakem ekonomické krize, jenž svírá celou Brazílii. Prvním testem nového programu, a jeho již zmíněného třífázového výběrového řízení, bude právě olympiáda v roce 2024.

Navzdory všem slibům to ale stále vypadá, že závod mezi Paříží, Římem, Los Angeles a Budapeští bude mít místo jednoho vítěze hned tři – a totiž ta města, která budou olympijského finančního kolotoče ušetřena.