„Nebylo to nic jednoduchého. Kluci mají na Ukrajině rodinné příslušníky, asistent Jarda Köstl má zase manželku a její příbuzné z Ukrajiny. Sledovali jsme to podrobně, situace dnes vyeskalovala. Kluků nám bylo hrozně líto. Pro nás je to nepředstavitelné, co musejí prožívat. Je to obrovská bezmoc. Atmosféra nás od rána poznamenala, byl to obrovský šok,“ řekl na tiskové konferenci Trpišovský po vítězství 3:2 nad Fenerbahce a postupu.

Kačaraba odehrál celý zápas, Talovjerov nastoupil v 78. minutě. „Pokud by nechtěli nastoupit, samozřejmě bychom to respektovali. Vycházeli jsme z toho, v jakém jsou stavu. Nechci to moc tahat ven, ale na Tarasovi to bylo vidět extrémně. Od rána hltal zprávy po telefonu, zjišťoval, v jakém stavu jsou jeho nejbližší,“ uvedl Trpišovský.

„Snažili jsme se mu pomoct, fanoušci mu pomohli. Snažili jsme se kluky podpořit, mluvili s nimi o jejich roli v zápase. Jejich odpověď byla krátká a stručná, že chtěli být s týmem. Jsou tady s týmem, doma nemohou nikomu pomoct. Čím míň jsme o tom pak mluvili, tím líp. Musí to být neskutečně těžké, když se doma dějí takové věci a vy máte jít hrát fotbal. Je obdivuhodné, jak to oba zvládli,“ doplnil Trpišovský.

Na trenéra silně zapůsobily i momenty před výkopem. Stadionem v Edenu se například rozezněla píseň „Bratříčku, zavírej vrátka“ od Karla Kryla, která vznikla v reakci na okupaci Československa v srpnu 1968 vojsky států Varšavské smlouvy.

„Jsem trochu starší generace. Ne že bych to přímo zažil, ale samozřejmě jsme ovlivněn rodiči. Všichni víme, co tu probíhalo. Karla Kryla jsem poslouchal tajně doma, když mi to táta pouštěl, když jsem byl malý kluk. Spoustu textů umím nazpaměť, zasáhlo mě to hodně,“ připustil Trpišovský.

„Kdyby mi někdo před časem řekl, že v Evropě jeden stát rozpoutá válku s druhým, tak bych tomu nevěřil. Další věc je, že je to kousek od nás. Člověk se ptá, kde se to může zastavit, co se bude dít dál. Nedávno jsme se všichni bavili o covidu a teď pár set kilometrů od nás létají rakety, obsazují se lidem domovy a ve válce umírají lidé. Nejsme na to připravení. Ty zprávy šly už delší dobu, ale člověk si furt říká, že lidi mají mozek, že se to vyřeší. Ale dnes je to realita. Furt se mi to zdá jako hrozný sen,“ řekl Trpišovský.

Neví, zda se ukrajinských hráčů ve Slavii nebude týkat všeobecná mobilizace. „Nevyznám se, jak to tam přesně je. Nechci a nebudu to komentovat. Je to vážné téma. Taková možnost asi je. Jde o ty kluky, odehráli zápas a teď už to mají stranou. Neumíme si představit, jak to na ně dolehne přes noc a další den,“ doplnil Trpišovský.

Nejtěžší zápas a nejhorší den v mém životě, řekl ukrajinský obránce Kačaraba

Taras Kačaraba označil utkání proti Fenerbahce za psychicky nejtěžší v kariéře. Sedmadvacetiletý stoper byl dojatý z podpory, která se mu dostala od spoluhráčů, klubu i fanoušků v Edenu. Vršovické mužstvo symbolicky jako kapitán dovedl k výhře 3:2 a postupu.

„Byl to psychicky můj nejtěžší zápas, protože to, co se teď děje na Ukrajině, to není možné. Je to nejhorší den v mém životě, pro moji rodinu, pro moji Ukrajinu, pro všechny lidi, které tam bydlí. Jsem hrdý, že jsem Ukrajinec. Chci poděkovat klukům, kteří brání naši zemi,“ řekl v nahrávce pro média Kačaraba.

Před, během i po utkání ho opakovaně podpořili fanoušci. Při závěrečné děkovačce si ho spolu s dalším ukrajinským hráčem Slavie Maksymem Talovjerovem vytáhl „spíkr“ na stupínek před severní tribunu a spolu s ním absolvovali pokřik.

„Chtěl bych poděkovat Slavii, vedení klubu a fanouškům za velkou podporu, kterou pro mě předvedli. I po zápase, že všichni křičeli Ukrajina. Strašně moc děkuju. Těžko se mi hledají slova,“ prohlásil Kačaraba.

Připustil, že se jen velmi obtížně soustředil na zápas. „Snažil jsem se koncentrovat na zápas, ale celý den jsem četl zprávy. Všechny moje myšlenky byly s Ukrajinou a s rodinou. Dnes ráno nás s manželkou probudili rodiče, napsali, že začalo to, co začalo,“ uvedl Kačaraba.

„Šel jsem na hřiště a snažil jsem se odvést svoji práci. Hodně kluků na Ukrajině brání moji vlast. Já jsem fotbalista ve Slavii. Na hřišti jsem se snažil ukázat, že jsem Ukrajinec. Chtěl jsem do toho dát co nejvíc, abych alespoň nějak potěšil své fanoušky a fanoušky Slavie. Pro mě i pro nás pro všechny je to nejhorší doba, která mohla být. Teď pojedu domů a budu dál kontaktovat rodinu a lidi, kteří jsou teď na Ukrajině,“ doplnil ukrajinský obránce.