Katar dostal pořadatelství v roce 2010, kdy při hlasování výkonného výboru FIFA porazil 14:8 kandidaturu USA. Výsledek byl okamžitě kritizován, mimo jiné i proto, že kvůli vysokým teplotám byl turnaj poprvé z léta přesunut na přelom listopadu a prosince. Zároveň se skoro okamžitě objevila obvinění z korupce při volbě. Důkazy, jež by vedly až k odebrání pořadatelství, ale nalezeny nebyly.

Začátkem listopadu bývalý předseda FIFA Sepp Blatter v rozhovoru pro švýcarský deník Tages-Anzeiger připustil, že zvolení Kataru pořadatelem mistrovství světa byla chyba.

Většina dělníků, kteří pracovali na stavbách pro MS v Kataru, pochází ze zahraničí. Na budování sedmi zbrusu nových stadionů, nových hotelů a silnic se podílelo přibližně 30 000 lidí, zejména z Bangladéše, Indie, Nepálu a Filipín. Organizace na ochranu lidských práv, jako je Amnesty International či Human Rights Watch (HRW), uvádějí, že mnozí z těchto pracovníků byli vystaveni vykořisťování a těžkým pracovním podmínkám. Katar podle organizací sice zrušil velkou část systému zvaného kafála, který vázal pracovníky k jejich zaměstnavatelům, ale mnoho dělníků stále čelí odvetným opatřením, pokud se pokusí odejít ze zaměstnání.

Od roku 2010 v Kataru podle britského listu The Guardian zahynulo více než 6500 zahraničních dělníků, významnou roli v těchto úmrtích podle listu sehrála práce ve vysokých letních teplotách. Katar ale tvrdí, že tato statistika je zavádějící. Podle něj v letech 2014 až 2020 na staveništních stadionů zahynulo 37 dělníků, přičemž pouze tři z těchto úmrtí souvisela s prací.

Další kontroverze se vážou k postavení žen a sexuálních menšin a skutečnosti, že politické svobody jsou v zemi velmi omezené.

Kataru vládne emír Tamim bin Hamad Sání, politické strany jsou v zemi zakázané a právo zakládat odbory a stávkovat je výrazně limitované. V zemi nepůsobí žádné nezávislé organizace na ochranu lidských práv a pouze asi deset procent obyvatel jsou občané, kteří využívají štědrých dávek.

Země se přiklání k vahhábismu, striktní doktríně sunnitského islámu. Oblékání tam odráží muslimské tradice. Zatímco v pětihvězdičkových hotelech jsou pravidla uvolněnější, v nákupních centrech a na většině veřejných prostranství musejí mít ženy i muži zahalená těla od ramen až po kolena. Veřejné projevy náklonnosti jsou nežádoucí; dokonce i držení za ruce je vzácné.

Loni v březnu lidskoprávní skupina HRW vydala zprávu, v níž vyzvala Katar, aby reformoval svůj systém opatrovnictví, který po ženách požaduje, aby k některým základním rozhodnutím měly svolení mužského člena rodiny.

Homosexuální vztahy jsou v Kataru zakázané a trestné. Ostrou kritiku v této souvislosti necelé dva týdny před zahájením šampionátu vyvolal výrok bývalého katarského fotbalového reprezentanta a ambasadora MS Chálida Salmána, který v rozhovoru s německou stanici ZDF označil homosexualitu za „duševní poruchu“ a poznamenal, že návštěvníci „musejí přijmout naše pravidla“.

Na rozdíl od sousední Saúdské Arábie mohou cizinci v Kataru pít alkohol. Jeho konzumace je ale až na několik výjimek omezena na restaurace v luxusních hotelech. Návštěvníci MS budou moci pít ve vyhrazených fanouškovských zónách.

Katar sází na to, že mu MS pomůže udělat ze země turistickou a podnikatelskou destinaci, která se vyrovná jeho regionálnímu rivalovi Dubaji.

Mistrovství světa ve fotbale je nejsledovanější sportovní událostí na světě. Předchozí šampionát, který se v roce 2018 konal v Rusku, přilákal 3,6 miliardy televizních a on-line diváků.