West Ham proměnil svou třetí účast ve finále velkého poháru a první od roku 1976 v druhé prvenství, navázal na triumf v tehdejším Poháru vítězů pohárů ze sezony 1964/65. Fiorentina v pátém evropském finále počtvrté prohrála, uspěla jen v ročníku 1960/61 v Poháru vítězů pohárů. „Kladiváři“ si dnešním vítězstvím zajistili účast v příští sezoně Evropské ligy.

Zatímco Souček a trochu překvapivě i Coufal nechyběli v základní sestavě West Hamu, Barák, který v posledním utkání Serie A nehrál kvůli teplotě, podle očekávání začal na lavičce. Na přímý souboj českých reprezentantů a bývalých slávistů tak na trávníku v Edenu drtivou většinu finále nedošlo.

V utkání osmého týmu italské ligy se čtrnáctým celkem Premier League se hrál od začátku bojovný, ale opatrný fotbal. Jako první výrazněji zahrozil West Ham, kapitán Rice ale ve 13. minutě mířil kousek vedle tyče. Jinak měla v úvodním dějství územní převahu Fiorentina, k šancím se ale příliš nedostávala. V 26. minutě po rohu hlavičkoval nad Milenkovič.

Na konci čtyřminutového nastavení první půle měl italský celek dosud největší šanci. Po centru z pravé strany hlavičkoval Kouamé do tyče a dorážející Jovič dotlačil rybičkou míč před gólmana za čáru, stál však v ofsajdu.

I do druhé půle vstoupila aktivněji Fiorentina, ale skóre otevřeli loňští semifinalisté Evropské ligy. Bowen si ve vápně zpracoval míč na prsou, bránící Biraghi zahrál rukou a sudí Del Cerro Grande po zásahu videorozhodčího a přezkoumání situace ze záznamu nařídil penaltu. Benrahma nezaváhal, poslal brankáře na opačnou stranu a zařídil West Hamu v 62. minutě vedení.

„Kladivářům“ ale vydržel náskok jen pět minut. González sklepl hlavičkou míč na Bonaventuru a jeho přízemní střela zapadla ke vzdálenější tyči. Za chvíli na opačné straně vychytal Terracciano únik Antonia, který byl stejně v ofsajdu.

Téměř vzápětí mohl otočit stav Madragora, jeho technickému pokusu scházely centimetry. Poté o sobě dal dvakrát vědět Souček. V 80. minutě nejprve po jeho střele a zákroku Terracciana odpískal sudí předchozí útočný faul, následně kapitán české reprezentace hlavičkoval z velké dálky a gólman vyrazil míč na roh.

Když už se zdálo, že zápas pomalu míří do prodloužení, vyslal Paquetá kolmicí do úniku Bowena, a ten překonal Terracciana. Fiorentina už vyrovnat nedokázala, nepomohl jí ani ve třetí minutě nastavení příchod střídajícího Baráka. West Ham potvrdil pozici suveréna této sezony Konferenční ligy - v 15 zápasech soutěže neprohrál a čtrnáctkrát zvítězil.

„Kladiváři“ mohli po závěrečném hvizdu začít s bouřlivými oslavami. Ty byly speciální především pro Součka s Coufalem, kteří v Edenu před příchodem do West Hamu hrávali za Slavii.

Finále velkého evropského poháru se hrálo v Česku poprvé. V roce 2013 Eden hostil Superpohár mezi vítězem Ligy mistrů Bayernem Mnichov a Evropské ligy Chelsea. 

Finále v Edenu nabídlo bouřlivou atmosféru, ale i exces příznivců West Hamu

Finále Evropské konferenční ligy nabídlo bouřlivou atmosféru od začátku do konce. Příznivci anglického týmu se však nevyvarovali excesu, když v 33. minutě jeden z kelímků hozených na hřiště způsobil kapitánovi italského týmu Cristianu Biraghimu krvavé zranění na hlavě. Naopak bez problémů se obešel vstup fanoušků na stadion.

Fanoušci začali zaplňovat Eden už od jeho otevření v 18:00. Před stadionem se nevytvořily výrazné fronty. Eden byl netradičně obehnán zábranami, za něž se dostali pouze fanoušci se vstupenkami. Díky tomu se stadion před začátkem utkání bez problémů zaplnil 18 tisíci diváky. Oba kluby měly v hledišti zhruba pět tisíc příznivců, kteří se starali o dobrou kulisu.

Příznivcům West Hamu připadla - k radosti bývalých hráčů Slavie Coufala a Součka - mimo jiné i tribuna sever, kde na domácích zápasech sídlí „kotel“ vršovického celku. Jiný český reprezentant Antonín Barák nastoupil za tým z Florencie až ve třetí minutě závěrečného nastavení.

Zhruba 20 minut před úvodním výkopem přišla na trávník asi třicítka kytaristů, kteří se rovnoměrně rozmístili na oba konce hřiště. Napříč stadionem se rozezněly zkrácené verze rockových hitů, např. Enter Sandman od Metalliky, We Will Rock You od Queen, It’s My Life od Bon Jovi, či Thunderstruck od AC/DC.

Následoval slavnostní ceremoniál, dobrovolníci nejprve zakryli středový kruh plachtou s logem soutěže, vedle níž se po chvíli rozprostřely stejně velké znaky obou klubů. To vše za doprovodu dýdžeje, ohňů, pyrotechniky a kytaristů. Ambasador soutěže Vladimír Šmicer poté přišel na hřiště s vítěznou trofejí a zapózoval s ní divákům na všechny strany.

Od úvodního hvizdu se hrálo v bouřlivé atmosféře, plné skandování. Fanoušci londýnského týmu si ale neodpustili nevhodné chování. Když ve čtvrté minutě po souboji s Declanem Ricem zůstal ve vápně „Kladivářů“ ležet Nicolás González, začali na něj házet kelímky. Hůře dopadl ve 33. minutě kapitán „Fialek“ Biraghi, jenž po zásahu kelímkem utrpěl na hlavě krvavé zranění a po několikaminutovém ošetření pokračoval ve hře s fialovým obvazem, ladícím s dresem.

Po hodině hry propukl mezi fanoušky West Hamu jásot, když španělský rozhodčí Carlos del Cerro Grande po zhlédnutí opakovaných záběrů odpískal penaltu za Biraghiho ruku ve vápně. Pokutový kop bezpečně proměnil Saíd Benrahma a „Kladiváři“ oslavili vedoucí trefu v bezprostřední blízkosti s diváky na východní tribuně.

Angličtí diváci následně spustili chorál, v 67. minutě je však zchladila vyrovnávací branka Giacoma Bonaventury. Přesto se nakonec radovali oni, když v 90. minutě vstřelil vítězný gól Jarrod Bowen. Na hřiště vběhl i trenér West Hamu David Moyes.

Londýňané, kteří v anglické lize skončili až čtrnáctí, vybojovali druhou trofej v pohárové Evropě. V roce 1965 triumfovali v dnes již neexistujícím Poháru vítězů pohárů. Po závěrečném hvizdu vběhlo na trávník i několik fanoušků vítězného mužstva.