Rok 2015 se zapíše černým písmem do historických kronik organizace FIFA. Třebaže i v předešlých letech vypluly na povrch informace zavánějící korupcí, nikdy to nedospělo do takového stádia, aby se vrcholní představitelé světového poháru museli obávat o své posty.

Vyhnání krále i jeho dědice

To vše se změnilo v časných ranních hodinách dne 27. května minulého roku, kdy švýcarská policie zatkla v curyšském hotelu sedm vysokých činitelů FIFA. Mezi zadrženými byli i bývalí viceprezidenti Mezinárodní fotbalové asociace Jeffrey Webb z Kajmanských ostrovů a Eugenio Figueredo z Uruguyae.

Razie se uskutečnila na popud amerického ministerstva spravedlnosti, které obvinilo sedmičku hříšníků z praní špinavých peněz a korupce v souvislosti s volbou pořadatelských zemí pro mistrovství světa a prodeje vysílacích práv.

Navzdory tomu proběhly prezidentské volby FIFA podle plánu a s tradičním výsledkem – Sepp Blatter opět vyhrál na plné čáře. Bylo to však Pyrrhovo vítězství. Pod tlakem médií, sponzorů a policejního vyšetřování se fotbalový boss již čtyři dny po svém znovuzvolení rozhodl oznámit světu, že se svého postu předčasně vzdá.

Jenomže 79letému funkcionáři nebylo přáno, aby se v předsednickém křesle udržel až do nových voleb. V září se totiž švýcarští vyšetřovatelé zaměřili na podezřelou platbu ve výši dvou milionů dolarů, kterou v roce 2011 zaslal Blatter na účet svého kolegy, předsedy UEFA Michela Platiniho.

V říjnu se toho chopila etická komise FIFA, která oba muže na 90 dní zbavila jejich funkcí. A 21. prosince pak vynesla definitivní ortel – osmiletý zákaz působení ve fotbale pro předsedy obou federací.

Blatter byl po 17 letech konečně svržen z trůnu, zatímco Platinimu bylo zabráněno, aby se stal jeho nástupcem.

After Blatter & Platini were banned from football for 8 years, scenes like this will be a thing of the past. pic.twitter.com/owIv7TnGxX

— Coral (@Coral) 21. Prosinec 2015

Válka světů

A tak se v době, kdy se americké a švýcarské policejní složky stále zabývají obviněními z korupce souvisejícími s Mezinárodní fotbalovou federací, spolu s půl tuctem dalších vlád po celém světě, dostáváme až k předčasným prezidentským volbám FIFA.

Prvním pozitivem je už samotný fakt, že je vůbec můžeme označit za volby. Blatter totiž v minulých letech koncentroval ve svých rukou takovou moc, že se mu do cesty odvážil postavit jen málokdo. A když už se nějaký jedinec přece jen našel, tváři v tvář fotbalovému králi shořel jako papír.

Naposledy to byl princ Ali Al Hussein z Jordánska, který odstoupil už po prvním kole hlasování. Tentokrát budou jeho šance mnohem vyšší, třebaže bude zápasit hned se čtyřmi konkurenty. Těmi budou Salman Bin Ibrahim Al-Khalifa (Bahrajn), Tokyo Sexwale (Jižní Afrika), Jerome Champagne (Francie) a Gianni Infanito (Itálie).

Jak už výčet kandidátů napovídá, může se snadno stát, že v čele FIFA bude poprvé v historii stát člověk pocházející z Asie nebo Afriky (doposud byl jediným neevropským předsedou Brazilec Joao Havalange).

FIFA Presidential elections: subterfuge, bans & debate risk throwing election off-course: https://t.co/3XWqY4NuCh pic.twitter.com/c5a0OHJj1O

— Sports Integrity SII (@Sport_Integrity) 31. Prosinec 2015

Každý z kandidátů sbírá hlasy v jiných částech naší planety. Prince Husseina podporuje několik rychle rostoucích členů v rámci FIFA, včetně předsedy Fotbalové federace Spojených států amerických Sunila Gulatiho. Salman Al-Khalifa je současným předsedou Asijské fotbalové konfederace, takže má silnou základnu přívrženců na největším kontinentu světa.

Na domácí půdě boduje i Tokyo Sexwale, úspěšný podnikatel s pochybnou minulostí. Naopak podpora evropských fotbalových svazů se může roztříštit soubojem Infantina a Champagneho.

Pojídači peněz

Ať už bude zvolen kdokoliv, je otázkou, jestli dokáže změnit poměry ve fotbale k lepšímu. A jestli k tomu vůbec bude mít vůli. FIFA sice odstartovala program reforem, nicméně navrhované změny – prezidentský mandát bude omezen na 12 let s věkovým maximem 74 roků – jsou typickým byrokratickým marasmem, který nepřinese žádný hmatatelný posun směrem k očištění organizace.

Abychom toto reformní hnutí pochopili lépe, pojďme nahlédnout pod pokličku neožehavějšímu 'problému' současného fotbalového světa – bude se od roku 2026 účastnit MS 40 týmů, místo současných 32? A bude ho pořádat jedna země, nebo se o něj podělí celý region?

Proč korupcí zmítaná FIFA řeší v současné době takové povrchní záležitosti? Na to je jednoduchá odpověď – prezidentský volební systém.

Každý z 209 členů Mezinárodní fotbalové federace má jeden hlas, kterým může podpořit svého kandidáta. Takže miliardová Čína má na fotbalovém poli stejnou sílu jako třeba Svatý Tomáš a Princův ostrov s necelými 200 tisíci obyvateli. Naoko to možná vypadá krásně demokraticky, ve výsledku to ale vede pouze ke kupování hlasů.

Řečí čísel – Asie a Afrika mají dohromady 100 hlasů, přitom na MS se z těchto kontinentů kvalifikuje méně národních celků než z maličké Evropy. Rozšíření z 32 na 40 týmů by právě Africe a Asii dalo možnost posílat na Světový šampionát více mužstev. A proto se prezidentští kandidáti drží této myšlenky jako klíšťata.

A to je jen špička ledovce. Stačí nahlédnout do systému přerozdělování peněz utržených ze samotných MS. Každý člen FIFA získává stejný podíl, bez ohledu na počet obyvatel, rozlohu nebo fotbalové zázemí.

Infantino dokonce přislíbil, že se v případě svého zvolení podívá na zoubek finančním rezervám Mezinárodní fotbalové federace ve výši 1,5 miliardy dolarů. Podle jeho slov musí být provedena 'řádná finanční analýza,' která ukáže, zda musí být tato suma tak vysoká, nebo jestli by se její část neměla přerozdělit mezi všechny členské země.

Blatterův odkaz přetrvává

Systém založený na přijímání stále nových a nových členských svazů, ze kterých se výměnou za peníze a jiné výhody stanou věrní voliči, udržel 17 let u kormidla Seppa Blattera. Pokud nedojde k reformě volebního řadu, bude úplatkářská tradice ve FIFA nejen pokračovat, ale může přerůst do ještě obludnějších rozměrů.