Nákupní horečka vyvrcholila v posledních deseti dnech, kdy došlo ke třem nejlukrativnějším přestupům.

Jako první přišel na řadu brazilský záložník ve službách Chelsea Ramires, kterého minulý týden koupilo za 28,5 milionu dolarů mužstvo Jiangsu Suning. Ve středu se pořádně plácli přes kapsu majitelé Kuang-čou Evergrande, kteří si výměnou za 45,8 milionu pojistili služby kolumbijského reprezentanta Jacksona Martineze, který doposud působil v Atletiku Madrid.

Tím byl vytvořen nový přestupový rekord čínské nejvyšší soutěže CSL, jenž však neměl dlouhého trvání. Už dva dny nato se na scénu vrátil tým Jiangsu Suning, jehož nabídka v hodnotě 56 milionů za přestup brazilského útočníka Alexe Teixeiry byla pro management Šachtaru Doněck až příliš lákavá.

Official: Chinese club #Jiangsu have signed Alex #Teixeira from Shakhtar Donetsk for €50M pic.twitter.com/l2m1liKhVa

— The Lads (@LadsOffThePitch) 5. Únor 2016

Staříky si nechte, my chceme hvězdy!

Už dnes působí v Číně řada cizinců. Před dvanácti lety, kdy CSL vznikla, bylo zavedeno pravidlo 4+1 (každý tým může mít na soupisce čtyři zahraniční posily a jednoho dalšího cizince ze země spadající pod Asijskou fotbalovou konfederaci), a tato regule stále platí.

Nicméně zatímco v minulosti odcházeli do nejlidnatější země světa buď méně kvalitní hráči, nebo přestárlé hvězdy, kterým pomalu táhlo na sportovní důchod (kupříkladu Nicolas Anelka nebo Didier Drogba), nyní skupují čínské kluby velmi talentované hráče na vrcholu jejich fotbalových sil.

"Ještě před pár lety to bylo nemyslitelné. Zdejší týmy si prostě nemohly dovolit takové investice," řekl záložník Darko Matič, který už deset let působí v Pekingu. "Čínská mužstva podepisovala hráče ve věku 35 nebo 36 let, tedy na sklonku jejich kariéry. Nyní přicházejí hvězdy v nejlepších letech. Fotbal v této zemi je však stále ve fázi rozvoje, takže kluby musí zaplatit za hráče daleko vyšší částku, než jaká je jeho reálná cena," dodal bývalý chorvatský reprezentant.

Současným přestupovým šarádám nahrává i fakt, že prezident Si Ťin-pching je velkým fanouškem kopané. Chce pozvednout kvalitu nejen domácí soutěže, ale i národního týmu.

Čínská reprezentace se na mistrovství světa zatím dokázala kvalifikovat pouze jednou, a to v roce 2002, kdy se šampionát konal v nedalekém Japonsku a Jižní Koreji. A nebylo to dvakrát povedené představení. Čína totiž na turnaji nevstřelila ani gól a skončila už v základní skupině.

Dejte si pozor na žoldáky, varuje Matič

Ale od té doby se leccos změnilo. Zápasy CSL navštívilo v minulém roce v průměru 21 800 diváků, téměř o 17 procent více než v roce 2014, díky čemuž Čína už pomalu šlape na paty i takovým fotbalovým baštám, jako je Itálie nebo Francie.  

"Asijská Liga mistrů bývala doménou týmů z Japonska, Jižní Koreje a Austrálie. Ale to už neplatí. Za poslední tři roky ji dokázali dvakrát ovládnout hráči Kuang-čou Evergrande," upozornil bývalý trenér anglické reprezentace Sven-Göran Eriksson.

"Fotbalové přenosy běží na čínských televizích ve dne v noci. A to nemluvíme pouze o Lize mistrů nebo anglické Premier League, ale i o řadě dalších evropských soutěží. CSL se chce stát globálním hráčem a to je také důvod, proč budou zdejší kluby v následujících letech lákat do svých řad další zvučná jména. Máme se na co těšit," podotkl švédský kouč, který od roku 2013 vede mužstvo Šanghaj Šenhua.

Luiz Felipe Scolari's Guangzhou Evergrande win 2nd Asian Champions League title in 3 years https://t.co/V2ZtMj4E5n pic.twitter.com/o8yPxcGel6

— China Xinhua News (@XHNews) 22. Listopad 2015

Matič s Erikssonem ale vypíchli i několik problematických bodů, se kterými se čínský fotbal musí vypořádat. Kromě jazykové bariéry a stále velmi silně zakořeněné korupci varovali i před tím, aby kluby nepodléhaly iluze bezmezné moci peněz.

"Musejí hledat hráče a trenéry, které zajímá víc věcí než jenom cifra na jejich výplatní pásce. Potřebují lidi, kteří mají nějakou ideu a chtějí skutečně pomoci zdejšímu fotbalu. Najímat kouče, který každý půlrok mění působiště, to opravdu není ta správná cesta," upozornil Matič.