Z osmi zlatých z Pekingu Phelps obhájil "jen" čtyři, dvě v individuálních závodech a dvě jako člen štafety. Přesto se stal nejúspěšnějším sportovcem nejen těchto her, ale celé olympijské historie. Fenomenální kariéru ukončil s osmnácti zlatými, což je rekord, který asi hned tak někdo nepřekoná. Bolt potvrdil, že je nejrychlejším mužem planety. Zopakoval si zlaté double na 100 a 200 metrů a jamajskou štafetu přivedl znovu ke zlatu, navíc ve světovém rekordu. V atletickém programu padaly i další "nepřekonatelné" hranice. Americké sprinterky vymazaly 27 let starý rekord někdejší NDR a Keňan David Rudisha v běhu na 800 metrů netaktizoval a i bez vodiče, který bývá nutnou součástí běžeckých rekordů, překonal vlastní světové maximum. Devětkrát se měnily rekordní tabulky v bazénu. Plavci tak vyvrátili spekulace, že bez rychlých celotělových plavek už z nejlepších časů nic neuberou. Šestnáctiletá Číňanka Jie Š'-wen dokázala v posledním bazénu plavat dokonce rychleji než Phelps a Ryan Lochte, což hned vyvolalo spekulace o dopingu. Mimořádné výkony se dočkaly zpochybnění víckrát. Například když Britové na velodromu vyhrávali jedno zlato za druhým, až jich bylo sedm. Poražení soupeři přišli s teorií, že domácí cyklisté používají nepovolené komponenty. Chris Hoy triumfoval dvakrát a celkem má už šest zlatých medailí. Jiný Brit jachtař Ben Ainslie zvítězil na olympiádě dokonce už počtvrté za sebou. Ale největší potlesk britského publika sklidil Mohamed Farah, když vyhrál 5000 i 10.000 metrů jako teprve sedmý běžec v olympijské historii. Jen maratón mu chybí, to dokázal pouze Emil Zátopek v Helsinkách v roce 1952. Tenista Andy Murray ukončil britské čekání na vítězství ve Wimbledonu, kde naposledy vyhrál Fred Perry v roce 1936. Co na tom, že to bylo "jen" při olympijském turnaji, když na něm s výjimkou zraněného Španěla Rafaela Nadala hráli všichni nejlepší. Ve dvouhře žen se poprvé na olympiádě radovala Američanka Serena Williamsová a navíc spolu se sestrou Venus vyhrála už potřetí olympijskou čtyřhru. Hostitelská země získala nejvíc medailí od roku 1908, ve srovnání s Pekingem přidala k devatenácti dalších deset olympijských vítězů a v boji o třetí místo za USA a Čínou jasně porazila Rusko. Britští fanoušci však zažili i zklamání. To když jejich fotbalový tým prohrál už ve čtvrtfinále s Koreou nebo v silničním cyklistickém závodě, kde mistr světa Mark Cavendish s vítězem Tour de France Bradleyem Wigginsem zmeškali rozhodující únik a v cíli mohli jen gratulovat kazašskému veteránovi Alexandru Vinokurovovi. Wiggins si pak alespoň spravil chuť triumfem v časovce. Američané neměli rovnocenného soupeře Jestliže nejrychlejší muži planety jsou z Jamajky, pak největší siláci se rodí v Íránu. Legendární "Herkules" Husejn Rezazadeh, dvojnásobný olympijský vítěz a autor neuvěřitelných světových rekordů, má úspěšné nástupce. V nejtěžší vzpěračské kategorii obsadili Íránci dokonce dvě první místa a další tři zlaté přidali jejich zápasníci. Američtí basketbalisté opět neměli s výjimkou finále proti Španělsku rovnocenného soupeře. Od roku 1992, kdy mohli poprvé hrát profesionálové z NBA, se jim povedlo zvítězit pokaždé s výjimkou Atén, kde ve finále překvapivě podlehli Argentině. Američanky protáhly šňůru olympijských triumfů na pět a mají blízko rekord indických pozemních hokejistů, kteří kdysi na hrách zvítězili šestkrát za sebou. V Londýně však slavili velká vítězství i sportovci, kteří museli překonat mnohem těžší překážky. Jihoafrický běžec Oscar Pistorius soupeřil s nejrychlejšími čtvrtkaři, přestože má místo amputovaných nohou karbonové protézy. Korejec Im Tong-hjon vytvořil světový rekord v lukostřelbě, přestože je téměř slepý. A vůbec poprvé směly na hrách startovat ženy ze Saúdské Arábie, Kataru a Bruneje, které to měly dosud zakázané. Znovu se objevilo několik dopingových hříšníků, ale medaili tentokrát nikdo vracet nemusel. Hodně se diskutovalo o chybných výrocích rozhodčích, hlavně v boxu a v šermu, o sporných gólech ve fotbale a vodním pólu. Diváci si hry užívali jako nikdy předtím Několik sportovců bylo vyloučeno z her pro rasistické komentáře na sociálních sítích nebo za politická gesta. A čínské badmintonistky za to, že taktizovaly a schválně prohrály. Stejný výrok uslyšel mílař Taufik Machlufí, když vypustil rozběh na 800 m, ale IAAF jeho vyloučení z her odvolala a Alžířan poté získal zlato na 1500 m. Diváci si hry užívali jako nikdy předtím. Většina z téměř devíti milionů vstupenek byla prodána, další statisíce fanoušků sledovaly olympijské dění v ulicích, ať už podél tratí, kde se závodilo, nebo na obřích obrazovkách v centrech měst. Webová stránka her měla denně v průměru 25 milionů návštěvníků. Ani o senzace nebyla nouze. Oštěpař z Trinidadu, čtvrtkaři z Baham, prohra Phelpse a spol. s francouzskou štafetou, američtí boxeři bez jediné medaile, španělští fotbalisté poražení od Hondurasu. Po jejich vyřazení měli cestu na trůn otevřenou Brazilci, kteří s hvězdným týmem kolem Neymara chtěli konečně získat olympijské zlato. Po finálové prohře s Mexikem však pětinásobným mistrům světa znovu uniklo. Tak snad za čtyři roky, doma v Riu.