Z mistrovských ambicí londýnského klubu se v posledních letech stává spíše zbožné přání než na reálných základech vybudované přesvědčení. Přitom v minulé sezoně hrálo Wengerovi takřka vše do karet. Chelsea odpadla z boje o titul už po třech měsících, v průběhu ročníku jí následovaly i oba velkokluby z Manchesteru.

Jenomže pak narazila kosa na kámen. O slovo se přihlásila dlouhodobá bolístka Arsenalu - neschopnost udržet celý rok vyrovnané výkony. Kanonýři v posledních týdnech ligového kalendáře neudrželi krok s Tottenhamem a pozdějšími vítězi z Leicesteru, takže z mistrovských kalkulací znovu zbyly jen cáry papíru.

Zodpovědnost na prvním místě

Za jeden z důvodu nezdaru v boji o první příčku v Premier League označila anglická média chatrnou přestupovou politiku Arsenalu. Jediné zvučné jméno, které Wenger přivedl před a v průběhu sezony na Emirates Stadium, byl český gólman Petr Čech.

To se v kombinaci s již klasicky nabitou marodkou londýnského klubu ukázalo jako velká chyba. Kanonýři jednoduše neměli dostatečně široký kádr, aby mohli vybalancovat své síly mezi domácí soutěží, FA Cupem, ligovým pohárem a Ligou mistrů.

Hráči Arsenalu ovládli domácí ligovou scénu naposledy před 11 lety. Jejich mužstvo bylo tehdy nabité světoznámými fotbalisty, mezi kterými vyčníval francouzský ostrostřelec Thierry Henry. Současný kádr si o takové kvalitě může nechat jenom zdát. Podobně jako v minulých letech se ale ani letos frustrovaní fanoušci nedočkají masivních investic do nových posil.

"Nemůžeme se jen tak pustit do finanční války s našimi mnohem bohatšími konkurenty. Na tomhle poli jednoduše neuspějeme. Je třeba pečlivě si vytipovat každého hráče, kterému naši soupeři třeba nevěnují takovou pozornost, jakou by si zasloužil. Chceme udržet náš přestupový rozpočet v rozumných mezích, vyhnout se obrovským kiksům při shánění nových posil a tím si zajistit dostatečně silné postavení do příštích let," vysvětloval generální ředitel klubu Ivan Gazidis.

Neznamená to ovšem, že by se v Arsenalu zcela vyhýbali přestupovým blockbusterům. V minulých letech přišli za velké peníze německý záložník Mesut Özil nebo chilský útočník Alexís Sanchez, letos v létě zase Kanonýři vyplatili 35 milionů liber Borussii Mönchengladbach za švýcarského středopolaře Granita Xhaku.

Grading The Deal; The Grandeur of Granit Xhaka to Arsenal FC #AFC #Arsenal #Xhaka https://t.co/0Q0VBgbErx pic.twitter.com/alvBHN8r5C

— The GrandStand View (@GSVDaily) 18. července 2016

Celkový objem peněz vynaložených na přestupy je však stále velice skromný v porovnání s tím, jaké částky sypou do zkvalitnění kádru Manchester City, United, Chelsea nebo Liverpool.

Fotbalové vakuum

Minulá sezona Premier League ukázala, že i bez miliardových investic do hráčů se dá docílit fantastického úspěchu. Nicméně taková pohádka se může vyplnit jen jednou za 10, 20 let.

Politika Arsenalu je v mnoha ohledech velice rozumná, a kdyby se jí inspirovali i ostatní majitelé, možná by nebylo tolik klubů zadlužených až po uši. Takový scénář ale není reálný. Kanonýři tak i v dalších letech zřejmě zůstanou uzavřeni ve svém vlastním fotbalovém vakuu – budou schopni se kvalifikovat do evropských pohárů, ale na větší úspěch dosáhnou jen sporadicky.