"Chtěl bych poděkovat celému týmu za to, jak skvělý turnaj odehrál. Děkuji všem hráčům, kteří hráli za národní tým," řekl na tiskové konferenci po příletu předseda svazu Tomáš Král a připomněl kromě bronzu z vrcholu sezony i celkové vítězství v Euro Hockey Tour. "Byla to úspěšná sezona a musíme poděkovat i fanouškům, kteří nám drželi palce," dodal. Za vynikající přístup poděkoval hráčům i kouč úspěšného mužstva Hadamczik. "Platí to hlavně o hráčích ze zámoří, NHL je náročná, mají k tomu hodně cestování. Přesto nás přijeli podpořit, bez nich bychom nebyli konkurenceschopní. Jsem rád, když budou rádi přijíždět i na příští turnaje," prohlásil Hadamczik. Právě on prý slavil úspěšnou obhajobu bronzu možná nejvíce z celé výpravy. "Tahouna oslav mám tady po pravici," smál se vedle sedící kapitán Tomáš Plekanec. "Spustil tam na parketu takový kolotoč... No větší než Finové s náma ve třetí třetině zápasu o třetí místo. Takže jedním z těch tahounů byl určitě právě on," ujistil Plekanec. "Nebylo to však o tom tancování. Věřím, že hráči a rodinní příslušníci se hlavně bavili. No a když vás rodiče od hráčů vyzvou, tak je povinností se jim věnovat. Určitě v tom bylo uspokojení z toho, že jsme uhráli medaili," vysvětlil své taneční vystoupení Hadamczik. "Sedli jsme si se všemi rodinnými příslušníky, manželkami a přítelkyněmi v hotelu a připili si. Nebylo to nijak velké, myslím, že to tak odpovídalo tomu bronzu," přiblížil Plekanec. Hráči si však i během oslav našli čas na sledování přenosu z finále mezi Ruskem a jejich semifinálovými přemožiteli Slováky. "O to víc nás mrzelo, že jsme ten zápas nemohli odehrát my. Takový je ale sport. Bylo nám to líto, ale bronz jsme měli, takže byl důvod k malé oslavě, která proběhla. Finálový zápas jsme mohli sledovat v klidu," uvedl ostřílený útočník Petr Nedvěd. S Kanadou v roce 1994 na olympiádě v Lillehameru, kde kolébku hokeje reprezentoval, si prý oslav zdaleka tolik neužil. "Moc času tehdy na oslavy nebylo. Po utkání byla krátká večeře, pak jsme hned jeli na letiště a zpátky do Toronta. Teď jsme si to mohli víc užít, vychutnali jsme si to," přitakal Nedvěd. Přestože se Hadamczikovi nezamlouval systém turnaje a nenadchla ho ani atmosféra v dějišti, bronzu si s odstupem několika hodin hodně vážil. "Na každý turnaj jedeme s tím, že chceme dojít co nejdál. Samozřejmě jsme byli po prohře v semifinále zklamaní, ale jsem rád, že jsme našli vnitřní sílu a na zápas o bronz se dobře připravili," pochvaloval si Hadamczik. Srovnávat s loňským bronzem ale příliš nechtěl. "Byly to rozdílné týmy, každý měl svoji přednost, ale s oběma se pracovalo výborně. V Bratislavě jsme vyhráli sedm zápasů a jedna prohra nás pak připravila o možnost hrát o zlaté medaile," připomněl Hadamczik.