Alexander uspěl i přesto, že se lyžování věnuje teprve šest let, nemá stálého trenéra ani dostatek financí a kvůli pandemii koronaviru nemohl v posledních dvou letech pořádně závodit ani trénovat.

„Myslel jsem si, že je to bláznovství a nemožný úkol, zvlášť když jsem musel bojovat s uzavírkami hranic a rušením závodů. Pandemie byla tou nejhorší věcí, kvůli ní jsem nebyl schopný zvládnout věci tak, jak jsem chtěl,“ řekl agentuře Reuters Alexander, jenž si definitivně zajistil účast díky sedmému místu na nedávném mistrovství Kapverd v Lichtenštejnsku.

Britský rodák, který má jamajského otce, začal lyžovat teprve před šesti lety na dovolené v Kanadě. Poprvé prý sedmadvacetkrát spadl, ale ani to jej neodradilo. Sbíral poznatky ze všech možných zdrojů, před čtyřmi lety vyrazil jako fanoušek na olympiádu v Pchjongčchangu. Tehdy ještě ambice na vlastní účast pod pěti kruhy nepociťoval, k závodění ho postrčily rady bývalého amerického lyžaře Gordona Graye.

Mluvil i s Dudleym Stokesem, pilotem dnes již legendárního jamajského bobu z OH 1988 v Calgary, jejž proslavila filmová komedie Kokosy na sněhu. Ten mu poradil, že si má radši brát od různých trenérů to nejlepší, než aby měl jednoho špatného stálého kouče.

Alexander ví, že nikdy nebude schopen čelit elitním závodníkům, ale chce inspirovat k lyžování další zástupce podobně malých zemí z teplých krajin. „Je skvělé udělat něco pro zemi, která slavila tolik úspěchů na letních olympijských hrách. Snad to může být velký krok k tomu, abychom toho dokázali více i na zimních hrách,“ řekl Alexander.

Pro Peking si nedává žádné konkrétní cíle. „Budu závodit proti lidem, kteří lyžují od dvou let a do jejichž přípravy rodiče i svazy napumpovaly spoustu peněz. Mně se sice povedlo něco neskutečného, ale nejsem superman, jen člověk. Můj příběh má inspirovat mladé Jamajčany k tomu, aby uvěřili, že se jim může povést něco podobného. Když se budou věnovat zimním sportům, třeba se jednou dočkáme i olympijské medaile pro Jamajku,“ prohlásil Alexander.