Zástupci Manchesteru United, Chelsea, Arsenalu, City a Liverpoolu se minulé úterý dostavili na schůzku do londýnského hotelu Dorchester s americkým miliardářem Stephenem Rossem, který je majitelem týmu Miami Dolphins (NFL).

Ross je zakladatelem Mezinárodního poháru klubů, exhibičního předsezonního turnaje, který se od roku 2013 hraje ve Spojených státech a Kanadě (minulý rok expandoval i do Číny a Austrálie). Této soutěže se účastní nejlepší fotbalové celky z Evropy a USA, a přestože jde pouze o pouhou přípravu, zápasy mezi nejlepšími týmy planety fanoušky přitahují.

Například v roce 2014 se do ochozů stadionu michiganské univerzity nasoukalo téměř 110 tisíc diváků, kteří zhlédli utkání mezi Manchesterem United a Realem Madrid. Šlo o nejvyšší návštěvu fotbalového zápasu v historii USA.

Celý turnaj pak přilákal k televizním obrazovkám na 80 milionů lidí z více jak 150 zemí světa. A tato čísla jsou zcela marginální v porovnání s tím, kolik diváků by mohla přitáhnout k obrazovkám evropská superliga.

WORLD EXCLUSIVE: Officials from Prem's big clubs hold secret talks to leave Champions League https://t.co/avNiaFXkJT pic.twitter.com/WnygFE4xSa

— The Sun Football (@TheSunFootball) 1. března 2016

Přestože zástupci pěti anglických celků prohlašují, že na schůzce s Rossem nepadlo o tomto tématu ani slovo, podle řady fotbalových expertů (včetně kouče Arséna Wengera) bude vznik takového projektu v konečném důsledku nevyhnutelný.

Nuda v Evropě, cirkus v Anglii

Z nejlepších evropských soutěží se totiž postupně stává monotónní a nudná záležitost. Ve Španělsku dokázali za posledních 10 let nabourat dominanci Realu Madrid a Barcelony pouze hráči Atlétika Madrid. V Německu míří za čtvrtým titulem v řadě Bayern Mnichov, Francii a Itálii už pět vládnou Paris St. Germain, potažmo Juventus Turín.

Černou ovcí rodiny zůstává anglická Premier League. A jestli má odněkud přijít impuls k vytvoření nadnárodní soutěže, tak to bude právě z britských ostrovů. Tamní velkokluby totiž v porovnání se svými kontinentálními souputníky čelí výrazně vyššímu riziku toho, že se jim nepodaří kvalifikovat do Ligy mistrů a přijdou tak o nemalé peníze.

Jen za postup do skupinové fáze Champions League inkasují všechna mužstva 15 milionů eur. Další finanční odměny se pak odvíjejí od úspěšnosti každého z účastníků. Zběžný pohled na tabulku Premier League přitom dává tušit, že některé anglické velkokluby i letos v honbě za Ligou mistrů ostrouhají.

Kupříkladu Manchesteru United hrozí, že se mezi evropskou smetánku neprobojuje podruhé za poslední tři roky, což v minulosti rozhodně nebývalo zvykem. Loňští ligoví šampioni z Chelsea už jsou prakticky venku ze hry, třebaže pod vedením kouče Guuse Hiddinka chytili druhý dech. Ztráta na přední příčky je však stále značná.

Nijak slavně to nevypadá ani s Liverpoolem, který se od roku 2010 kvalifikoval do LM pouze jednou. No a problémy mají překvapivě i hráči City, kteří prohráli poslední tři ligová střetnutí a momentálně brání poslední postupovou příčku před svými městskými rivaly z United.

Není to všechno jenom divadlo?

Situace dospěla tak daleko, že Evropská klubová asociace začala tlačit na vedení UEFA, aby některým týmům zaručilo automatickou vstupenku do Ligy mistrů. "Každý tým si to místo musí vysloužit. Nemůžete dávat takové záruky někomu jen proto, že má velkou fanouškovskou základnu," zbrojí proti podobným praktikám Arséne Wenger.

Trenér Arsenalu dovedl svůj tým do LM pokaždé za posledních 19 let. Už v roce 2009 se přitom vyjádřil, že do konce příští dekády očekává vznik evropské superligy. Tuto vizi sdílí i výkonný ředitel německé Bundesligy Christian Seifer a podpořil ji i jeho protějšek ve vedení Bayernu Mnichov Karl-Heinz Rummenigge.

Jak však upozorňuje redaktor Nick Harris ve svém článku pro deník Daily Mail, koncept nové ligy by musel překonat celou řadu byrokratických a právních překážek, nemluvě o tom, že by patrně čelil odvetným opatřením ze strany UEFA a FIFA, které určují soutěžní kalendář pro každou sezonu.

Je možné, že se evropské velkokluby pouze snaží zastrašit vedení UEFA vidinou jakési rebelie, aby donutily Evropskou fotbalovou asociaci nasypat ještě větší balík peněz do kontinentálních pohárů, popřípadě rozšířit počet postupových míst do LM v některých národních ligách.