Hráči PSG mohli už osm kol (takřka dva měsíce) před koncem letošního ročníku slavit zisk v pořadí již čtvrtého titulu francouzských šampionů. Za 30 zápasů si připsali 25 vítězství a jen jednu porážku, přičemž poslední díl skládačky byl opravdu stylový – 13. března Pařížané rozmetali mužstvo Troyes na jeho hřišti 9:0. Kromě cenné trofeje měli v kapse i dvě historická nej – nejvyšší venkovní výhru a nejrychlejší zisk titulu v dějinách ligy.

Místo tuhých bojů o post ligového šampiona se tak francouzská ligová scéna smrskla na diskuzi o tom, kam v létě zamíří kanonýr Zlatan Ibrahimovič. To zrovna není definice soutěživosti a sportovního dramatu.

Přestože je vytáhlý švédský útočník jednoznačně nejlepším střelcem Ligue 1, jeho odchodem dominance PSG určitě neskončí. Klub má na soupisce i další ofenzivní esa jako je Uruguayec Edinson Cavani nebo argentinský rychlík Angél Di María. A kdyby bylo nejhůř, půlmiliardový rozpočet to jistí.

Za peníze si lásku nekoupíš. Ale tituly ano

Rozpočet Paris St. Germain činí 490 milionů eur. O takových penězích, jaké do klubu sypou jeho katarští majitelé, se konkurenci může jen zdát. Druhý nejbohatší francouzský tým – AS Monaco – je po finanční stránce dvakrát tak slabší.

Zcela bizarně pak vyznívá porovnání třeba s takovým Ajacciem, které je se svými 14 miliony ekvivalentem zbídačeného poddaného.

PSG have officially secured the league title 8 rounds before the end of the season pic.twitter.com/1wv58fqWOl

— Uber Football Facts (@UberFootbalI) 13. března 2016

"Máme co do činění se sportovní i finanční dominancí. PSG si může koupit nejlepší hráče z celého světa, se kterými se ostatní mužstva nemohou měřit. Titul jim přeji, ale nějak mi začíná unikat celková pointa. Jako kdybychom tady měli dvě ligy. Na jedné straně je PSG a na druhé všichni ostatní. Když už v srpnu víte, kdo na jaře vyhraje ligu, tak je něco špatně," řekl francouzský sportovní novinář Pierre-Louis Basse.

Paris St. Germain sice není nejbohatším týmem v Evropě, nicméně v žádné jiné soutěži není finanční nerovnost mezi bohatými a chudšími kluby tak patrná, jako právě ve Francii.

Dynastie, jaká tu ještě nebyla

Fotbalové dynastie nejsou pro zemi galského kohouta žádnou převratnou novinkou. V 50. letech dominoval domácí scéně Stade de Reims, další dvě desetiletí zase patřily týmu Saint-Étienne. Na přelomu 80. a 90. let si pro čtyři tituly v řadě dokráčeli fotbalisté Olympique Marseille, se začátkem nového tisíciletí převzali štafetu hráči Lyonu, kteří ovládli ligovou tabulku dokonce sedmkrát po sobě.

Jenže v případě PSG je to jiné. Předchozí šampioni se sice také museli spolehnout na finanční zázemí, ale nikdy si z něj neudělali svoji hlavní zbraň. Kupříkladu hráči Lyonu bojovali o prvenství vždy až do posledních kol a jejich úspěchy na ligových kolbištích byly často vykoupeny pohárovými nezdary.

To PSG si na čele Ligue 1 drží luxusní 25bodový náskok, ve francouzském poháru postoupilo do finále a v Lize mistrů bojuje s Manchesterem City o účast mezi kvartetem nejlepších.

Král a jeho poddaní

Francie má po letech na klubové úrovni tým, který se dokáže měřit s nejlepšími mužstvy ze Španělska, Německa nebo Anglie. Stadion Parc de Princes praská ve švech, neboť jeho návštěvnost ještě nikdy nebyla tak vysoká.

Má to jen jednu trhlinu – z dalších 19 týmů ve francouzské lize se stal pouho pouhý komparz. A z Ligue 1 'one team show.'