V Chelsea byl od šesti let, je produktem slavné akademie v Cobhamu. Byl protagonistou většiny reklamních kampaní, klubovou tváří. Když jste na Stamford Bridge navštívili domácí utkání, žádné jméno jste si na zádech fanouškovských dresů nepřečetli víckrát. Mason Mount, srdcař, miláček tribun.

Když v roce 2021 s klubem vyhrál Ligu mistrů, v rozhovoru pro britskou televizní stanici byl nazván novým Frankem Lampardem. Sám legendární záložník pak Mounta označil za budoucího kapitána Blues. „Chelsea je mou krví, miluju tenhle klub i jeho fanoušky,“ zářil nadějný fotbalista štěstím.

O dva roky později už je anglický reprezentant hráčem Manchesteru United - týmu, se kterým Blues v posledních dvaceti letech pojí silná rivalita. Vybral si navíc ikonické číslo 7, které u Rudých ďáblů patřilo borcům, jako jsou David Beckham, Cristiano Ronaldo nebo Eric Cantona.

Korunu všemu nasadilo video, které pár dní po přestupu uteklo na sociální sítě. Zastihlo Mounta při focení v kabině domácích na stadionu Old Trafford, kde mu společnost dělal jeho otec a manažer Tony. „Tahle kabina, Masone. Domov, člověče. Domov,“ rozplýval se pyšný tatínek.

„Je to tu výjimečné, že?“ pokyvoval hlavou usmívající se Mount. To fanoušky Chelsea definitivně rozpálilo do běla. Někdejší miláček je pro ně teď hadem, zrádcem, lhářem. Jak se ale vlastně mohlo stát, že se zdánlivě harmonický vztah obou stran takhle nabourá?

Odlišné představy

Jablkem sváru bylo jednání o hráčově nové smlouvě. Ačkoliv anglický středopolař už pár let patřil mezi důležité hráče klubu, platil mu stále kontrakt uzavřený v době, kdy do A týmu Blues teprve vstupoval. Zatímco Raheem Sterling nebo Kalidou Koulibaly brali okolo 300 000 liber týdně, mladý záložník inkasoval jen 80 000.

Nová smlouva by mu samozřejmě výplatu zvýšila – ne ale tak, jak by si Mount představoval. Dle anglických médií v listopadu odmítl nabídku na 200 000 liber týdně. Nechtěl brát o třetinu méně než hvězdy, co do klubu sotva přišly a neodváděly předpokládané výkony. Navíc mu Chelsea nabízela šestiletý kontrakt, který by hráče v klubu držel až do třiceti let. Na tak dlouho se Angličan uvazovat nechtěl.

V lednu se navíc situace zásadně změnila. Sportovního vedení klubu se namísto majitele Todda Boehlyho ujali noví ředitelé Laurence Stewart a Paul Winstanley. Ti došli ve své úvaze k tomu, že Mountovy výkony jdou dolů a do budoucna se jim jeho angažmá za jím požadované peníze nevyplatí. Jejich cíl byl jasný – hráče v létě prodat, aby za rok neodešel zadarmo.

O Mounta měl eminentní zájem kouč United Erik ten Hag. Obě strany se nakonec dohodly, mladý záložník zamířil z Londýna do Manchesteru za 60 milionů liber i s bonusy. „Může to být zajímavé rozšíření zálohy. Ale za tuhle částku? To je hodně peněz za rozšíření kádru,“ vyjádřil své pochybnosti nad příchodem středopolaře Chelsea bývalý obránce a současný expert Gary Neville.

Jestli se tmavovlasý fotbalista v Manchesteru prosadí a svou přestupní částku obhájí, ukáže až čas. Jedno je ale jisté: fanoušci Blues, kteří v něm viděli budoucího kapitána, mu útěk k rivalovi nikdy neodpustí. Mount je pro ně už jen zlatokop, který víc než klub svého dětství miluje vysokou mzdu.

Pro Mounta a jeho management je zase Chelsea klubem, který nedokázal adekvátně ocenit jeho věrné a kvalitní služby. Jedna situace, dva různé pohledy na věc. A především letitá harmonie, která se navždy změnila v averzi a nepochopení.