Ačkoliv na ostrovech navazuje na výborné výkony ze Slavie, herně je to trochu jiný Souček. Zatímco v Edenu byl „šestkou“, defenzivním záložníkem, co se při rozehrávce stahuje mezi stopery a má významný vliv na výstavbu hry, v Anglii je to jiné. „Ve Slavii měl velký počet průnikových přihrávek dopředu, v Premier League se v kreativních číslech mezi nejlepší záložníky řadí ‚jen‘ v počtu ztrát – méně míčů než on ztratí jen deset procent středopolařů,“ líčí Petr Havlíček z agentury 11 Hacks, která se zaměřuje na datovou analýzu.

Co si Souček naopak do londýnského kufru přibalil, je nadprůměrná produktivita. Ve statistice expected goals (pravděpodobnost vstřelení branky z dané pozice na hřišti) je ze středních záložníků na čtvrtém místě, když nepočítáme pokutové kopy. „Do zakončení se pak dostává v průměru 1,49x za zápas, v čemž je na svém postu šestý,“ doplňuje Havlíček.

I tady ale najdeme rozdíl oproti jeho hře v sešívaném dresu. „Počet jeho přechodů do nebezpečné zóny zůstal skoro stejný. V Česku ale měl přes dvě přihrávky do vápna na zápas, zatímco ve West Hamu do pokutového území v podstatě nepřihrává vůbec,“ vysvětluje analytik.

Souček je tak nadále obávanou hrozbou při standardních situacích či vysokých míčích do šestnáctky, jeho role kreativce či nahrávače ale v podstatě vymizela. Obecně se dá tedy říct, že odchovanec červenobílých už v Anglii není tak komplexním fotbalistou, zato se více podobá Marouanovi Fellainimu. Právě k bývalému záložníkovi United ho přirovnal třeba slavný trenér Jose Mourinho. Dá se ale spekulovat, zda kvality vlasatého fotbalisty český reprezentant díky lepším defenzivním schopnostem nepřevyšuje.

Kolega chybí znatelně

V tuzemsku či na ostrovech, Souček nadále zůstává králem vzdušných soubojů. Za zápas jich průměrně absolvuje více než devět. „Druhý Dendoncker z Wolverhamptonu má jen něco přes pět,“ říká analytik z 11 Hacks.

Velkou ranou pro West Ham i Součka bylo zranění Declana Rice. Talentovaný mladík byl Čechovou pravou rukou a ve středu pole tvořili nerozlučnou dvojici. Při jeho absenci ještě vzrostl počet vzdušných soubojů, které Souček za zápas absolvuje, a totéž se týká i počtu soubojů na zemi. „Naopak klesl počet střel. Výborně se doplňovali, teď má více defenzivních povinností a tolik se nedostává do pokutového území,“ vysvětluje Havlíček.

Samá chvála prší i na Vladimíra Coufala. I on se po příchodu z české ligy stal jasnou součástí základní jedenáctky. To dokládají i data. „Je defenzivně velmi spolehlivý, v bránění prostoru patří mezi nejlepších 30 procent krajních beků.“ Havlíček ale potvrzuje i zjevné – říznému obránci to jde i směrem k soupeřovu vápnu. „Má vynikající ofenzivní čísla, nadprůměrný počet přihrávek dopředu. Navíc u něj v průměru přes třicet procent akcí vede ke vstupu do finální třetiny.“

Kromě image poctivého obranáře je tedy platný i pro tvorbu ofenzivních akcí. V metrice očekávaných přihrávek je pátým nejlepším krajním bekem. Této statistice nepřekvapivě vévodí liverpoolský uragán Trent Alexander-Arnold. „Zajímavá je metrika, která vypočítává, kolik očekávaných asistencí vytvoří z jediné klíčové přihrávky. Ve zkratce tedy hovoříme o kvalitě centrů – a tam je mezi krajními beky třetí v Premier League,“ uzavírá expert.

Jindřich Trpišovský si může mnout ruce. Dvě z jeho opor se v nejprestižnější fotbalové soutěži světa rozhodně neztratily.