„Určitě to nemám napevno nijak nastavené, nikdy jsem neměl. Můžeš si dělat plány, ale jak se říká, Bůh ti to změní z minuty na minutu, ze sekundy na sekundu. Co když mě to začne bavit, budu mít větší chuť, víc času a nebudu mít co dělat? To všechno hraje roli,“ říká Jágr v rozhovoru s ČTK.

„A že ty odpovědi měním? Protože od novinářů tyhle otázky dostávám. Já nemám potřebu na to odpovídat, nikomu nevnucuju, kdy a jak budu hrát. Jestli řeknu jednou padesát, jindy pětapadesát, nebo šedesát let, to je jen tím, že mě zrovna v tu danou chvíli napadne nějaké číslo. Nemám to určené. Zrovna tak můžu říct, že příště už hraju naposled,“ prohlásil olympijský vítěz z Nagana a dvojnásobný mistr světa.

Hokej ho stále baví, i když připustil, že jinak než v minulosti. „Dříve mě to bavilo z toho pohledu, že jsem chtěl být nejlepší. Máš ten drajv, nekoukáš nalevo napravo a prostě jen chceš být nejlepší. Řekl jsem si, že budu nejlepší, tak jsem se o to snažil. A věřil jsem tomu, že ta tvrdá práce a ten talent jsou na takové úrovni, že to mám v rukách. Takže pokud jsem v určitou dobu nejlepší nebyl, bral jsem to tak, že si za to můžu sám, protože jsem tomu nedal všechno,“ uvedl dvojnásobný šampion Stanleyova poháru s Pittsburghem.

„Věřil jsem prostě tomu, že když tomu to maximum dám, tak nejlepší budu. Tak jsem se na to díval a nehleděl jsem na ostatní. Věřil jsem tomu, že Bůh mi něco dal, a když to využiju na sto procent, tak to dokážu. Když ne, je to moje chyba. Teď nemám chuť někomu něco dokazovat, to s tím věkem odchází. A je tam jen ta radost, že hokej můžu hrát,“ doplnil druhý nejproduktivnější hráč historie NHL, před nímž zůstal jen prakticky nedostižitelný Wayne Gretzky.

Jako obvykle nabídl Jágr i osobité přirovnání. „Jako příklad můžu dát, když se podíváš na džungli. Když se lev živí masem a potřebuje někoho zabít, aby přežil. A pak tam jsou jiná zvířata, která mají třeba i větší sílu, ale živí se trávou. Ten instinkt na to zabití nemají takový, protože to pro ně není tak životně důležitý. A já jsem momentálně to zvíře, co se živí trávou. Dříve jsem byl dravec a predátor, teď už jsem jen býložravec,“ dodal se širokým úsměvem Jágr, který se vrátil do Kladna z NHL v roce 2018 a za tu dobu mu dvakrát pomohl k postupu do extraligy.

Pro psychiku kladenských hráčů je podle Jágra dobré, že jsou adepty na sestup a mohou jen překvapit

Jágr věří, že Rytíři mají dost silný tým na to, aby i po sezoně zůstali mezi domácí hokejovou elitou. Pozici outsidera, která je týmu s řadou zámořských posil přisuzována, bere jako motivaci navíc s pozitivním vlivem na psychiku.

Z devíti zápasů v přípravě Kladenští šestkrát zvítězili. Jágr však tento fakt bere s nadhledem: „Byly to pořád jen přípravné zápasy. Já tomu týmu věřím. Byl bych sám proti sobě, kdybych mu nevěřil. I to, že nás všichni považují za největšího favorita na sestup, je z pohledu psychiky dobré, že můžeme jen překvapit. Ale pořád je to jen v našich rukách.“

Připustil, že trenéři nemají k dispozici široký kádr. „Vždycky se směju tomu, že ve všech jiných klubech si hráči stěžují na malý prostor na ledě, u nás si stěžují, že ho mají hodně. Je to těžký. Když máš širokou soupisku s pěti lajnami, pořád je někdo nespokojený a atmosféra v tom klubu není mnohdy dobrá. My zase sháníme, abychom kádr doplnili. Má to něco do sebe. Když jsme všichni zdraví, je to OK, ale když se někdo zraní, je to už horší,“ netajil Jágr.

Sezonu s 15 účastníky a hrozbou sestupu až pro dva týmy nebere jako nikterak mimořádnou. „Rozhoduje se na ledě. Ta pravidla jsou daná dopředu a je spíš problém s diváky, že si lidé odvykli chodit na hokej. Spousta se jich stále bojí, někteří nechtějí jít, protože musíš být buď očkovaný, nebo mít v pořádku testy. Ztěžuje jim to možnost na stadion jít, a to na jakýkoliv sport. Na jednu stranu to chápu, na druhou je to samozřejmě škoda,“ konstatoval Jágr.

„My to pak máme ještě o to těžší, když musíme hrát v Chomutově. Chceme dostat Kladeňáky na zimák, ale musí podstoupit všechna tato opatření a ještě za námi dojíždět přes hodinu na stadion jinam. Je to všechno divné, ale nedá se nic dělat. Sotva to změníme. Těžko říct, kolik jich bude jezdit. Potřebujeme minimálně tisíc diváků, abychom pokryli alespoň náklady, spíš ještě o něco víc. Není to z té ekonomické stránky vůbec snadné,“ dodal.

„I z nižších soutěží je vidět, že když bude sestupovat čtyři pět týmů, tak je ten strach obrovský. Je znát, jak všichni v Chance lize hledají hráče. Když se nám teď někdo zranil a někoho jsme chtěli půjčit, tak najednou to byl pro všechny problém. Také chtějí mít dobrý start do soutěže. Na jednu stranu je chápu, ale je to taková džungle, v níž se každý snaží akorát přežít. Těžko čekat od někoho nějakou pomoc,“ prohlásil Jágr.

Vybírat na hráčském trhu nebylo letos snadné, což potvrdily hlasy z mnoha klubů. „I ty bohaté kluby, které si mohou dovolit nejlepší české hráče, stejně jdou a dají přednost třeba slovenským hráčům, když to vezmeme třeba na příkladu Brna. Jdou po kvalitě. Pro hráče samotné by to mělo být určité měřítko, že i bohaté kluby dají přednost někomu ze zahraničí. My jsme však byli v trochu jiné situaci - trh už byl rozebraný a my jsme to museli doplnit,“ řekl devětačtyřicetiletý Jágr.

Připomněl v této souvislosti i poslední sestup Rytířů z extraligy na konci sezony 2019/20, kdy tým promarnil více než slibný náskok a definitivně přišel o účast mezi elitou porážkou v posledním kole.

„Tam přišlo období, kdy Petr Dědek přišel do Pardubic a vzal řadu nových hráčů. Litvínov, který má za sebou Vervu, reagoval podobně. A my jsme byli v situaci, kdy jsme si to nemohli dovolit. Měli jsme ten náskok, tak do toho zkrátka nechceš zasahovat. Kdybychom zasáhli, třeba by to dopadlo stejně, nikdy nevíš,“ přemítal Jágr.

Zásadní byla podle něho jiná věc. „Já si hlavně myslím, že nás zničilo, když už během té sezony někteří hráči podepsali jinam, což je podle mého názoru to nejhorší, co se v téhle lize děje. I když by ten hráč měl být profesionál, už má hlavu jinde. Tohle je špatně nastavené ve stylu ‘ať si každý dělá, co chce’. Každý pak řekne, že to dělají všichni. V pořádku, dělají to všichni, ale i dobré kluby pak zjišťují, že jejich dobrý hráč podepsal jinam, jsou na něj naštvaní a třeba ho pak ani nestaví. Přitom jde třeba i o toho nejlepšího hráče,“ řekl Jágr.

„Asi to tu bylo vždycky, ale z mého pohledu by manažeři i kluby měli dostat z hráče maximum po celou dobu, co ho platí. Myslím, že si tím všichni nadělají do vlastního hnízda. Vím, že to je hrozně těžké, protože to vždycky někdo nějak obejde. Asi jsem v takových věcech utopista, ale musím říct, že v Americe je to jasně dané a týmy to dodržují. Volný hráč jsi až v červenci. A nikdo to neporuší. Jsou daná pravidla, berou to prostě jinak,“ uvedl druhý nejproduktivnější hráč v historii NHL.