"Celý slovenský fotbal se v úterý večer potáhl černým suknem, smutek zasáhl každého z nás. Vyjadřujeme hlubokou soustrast nejbližším, manželce Evě a synům Jozefovi a Jurajovi. Pane Vengloš, nikdy nezapomeneme a vždy budeme s úctou vzpomínat," uvedl svaz na webu.

Vengloš patřil k nejvýznamnějším postavám československého fotbalu. Reprezentaci dovedl na dvě mistrovství světa a v roce 1990 se díky angažmá v Aston Ville stal prvním zahraničním trenérem v anglické lize. Poté trénoval také Celtic Glasgow nebo Sporting Lisabon.

Jako asistent byl Vengloš také u slavného triumfu Československa na mistrovství Evropy v roce 1976 v Bělehradě. Po rozpadu Československa byl prvním trenérem slovenské reprezentace a poté působil i jako expert světové federace pro vzdělávání trenérů.

Pro FIFA a UEFA pracoval jako technický delegát na mezinárodních akcích a do roku 2010 nechyběl na jediném mistrovství světa a Evropy. V roce 2007 získal od UEFA diamantový řád za zásluhy o rozvoj fotbalu a před sedmi lety dostal nejvyšší ocenění i od FIFA.

Výborný člověk a trenér, řekli o Venglošovi bývalí reprezentanti

Jako na velkou autoritu, férového a vzdělaného člověka vzpomínají na Vengloše bývalí českoslovenští fotbaloví reprezentanti. Skvěle se podle nich doplňoval s koučem Václavem Ježkem, s nímž dovedl národní tým ke zlatu na mistrovství Evropy 1976 a o 14 let později do čtvrtfinále mistrovství světa. Československo pod Venglošem navíc získalo i bronz na Euru 1980.

"Co se týká lidských vlastností, byl to velice seriózní člověk, inteligentní, chytrý, uměl komunikovat s lidmi. Byl férový, přímý. Vynikající trenér, jeden z nejúspěšnějších v historii československého fotbalu," řekl v rozhovoru s ČTK bývalý útočník pražské Dukly a dnes agent Zdeněk Nehoda. "Měl autoritu a byl to vzdělaný člověk, který byl samozřejmě výborný trenérsky i lidsky," doplnil někdejší gólman Luděk Mikloško.

"Byl výborný bývalý hráč, protože hrál za Slovan Bratislava a získal s ním titul. Po skončení kariéry šel brzy do zahraničí. Začínal v Austrálii, kde nasál západní styl fotbalu a myšlení. Ten potom převedl do Košic, Slovanu Bratislava a národního mužstva. Byl strašně inteligentní, studovaný, uměl řeči. A hlavně komunikace jak z hlediska vztahového, tak odborného byla na vynikající úrovni," uvedl Nehoda.

Podle Antonína Panenky, který v bělehradském finále mistrovství Evropy 1976 rozhodl penaltový rozstřel se Západním Německem legendárním "dloubákem", disponoval spoustou vlastností. "Byl trpělivý ve vysvětlování různých herních situací, jak se člověk měl zachovat, nebo jak se soupeř, proti kterému nastupuju, chová, co je jeho přednost. Uměl rozebrat hráče a poradit, jakým způsobem na ně vyzrát. Měl velmi učený projev," konstatoval bývalý hráč pražských Bohemians či Rapidu Vídeň.

Skvěle se podle něj doplňoval s Ježkem. "Pan Ježek to vyhecoval, nabudil mužstvo. Naopak pan Vengloš byl kultivovaný, měl trpělivost vysvětlovat situace. Nikdy nezvyšoval hlas, měl velkou autoritu, přirozenou s tím svým jednáním. Byla to jedna z nejlepších trenérských dvojic, které jsem zažil. Oficiálně byl pan Ježek hlavním trenérem a pan Vengloš asistentem. Nebyl mezi nimi rozdíl, brali jsme je oba naprosto stejně," prohlásil Panenka.

Souhlasil s ním i Mikloško, podle něhož se Vengloš zásadně podílel na tom, že Českoslovenko na světovém šampionátu 1990 v Itálii prošlo mezi osm nejlepších celků. Národní tým tehdy vedl z pozice hlavního trenéra, asistenta mu dělal Ježek. "V té době to byla opravdu velice silná trenérská dvojice. Určitě se jim podařilo dát dohromady výborný mančaft. V Itálii se udělal solidní výsledek," řekl Mikloško.

Značnou část kariéry prožil pod Venglošem Nehoda. "Začínali jsme spolu v roce 1971 a končili jsme po mistrovství světa v roce 1982. Jedenáct let jsme se spolu stýkali jako trenér a hráč a později jako přátelé. Vzpomínek je mnoho. První největší byla po Anglii, kdy jsme vyhráli opakovaný zápas v Bratislavě (v říjnu 1975 v kvalifikaci na Euro 1976), a vyvrcholilo to samozřejmě Bělehradem," konstatoval Nehoda.

Vengloš, který vedl federální reprezentaci v rekordních 76 zápasech, proslul také vysokohorskou přípravou. "Jak pořád studoval a hledal nové možnosti ve fotbale, měl to vyzkoušené s Košicemi a Slovanem Bratislava. Národní mužstvo bylo třetím týmem, které se připravovalo v tom prostředí. Měl už to vyzkoušené a věřil tomu. Myslím si, že nám to strašně pomohlo," uvedl Nehoda.

"Před Bělehradem (1976) jsem to zažil poprvé v Tatrách. Všeobecně je známo, že vysokohorský vzduch je prospěšný, dobře se tam trénuje kondice, síla. V tomto případě nám to hodně pomohlo," přidal se Panenka.

Za největší úspěch považuje zlato z mistrovství Evropy 1976, na Vengloše má ale i jinou vzpomínku. "Myslím, že tenkrát to bylo v Rusku, kde jsme prohráli 0:3 v přáteláku po bídném výkonu (v květnu 1979). Po zápase jsme nedělali z porážky takovou vědu. V té době byl hlavním trenérem a hrozně mu vadilo, jakým způsobem jsme ten zápas odehráli," prohlásil Panenka.

"Vadilo mu, že nesmutníme, že se normálně bavíme. Říkal, že když vyhraju a veselím se, veselím se na 100 procent. Když jsem smutný, tak to taky musí být na 100 procent," dodal čestný prezident Bohemians 1905.

Rodák z Ružomberoku trénoval například i Celtic Glasgow, Fenerbahce Istanbul či reprezentace Slovenska, Malajsie a Ománu. Po působení ve Sportingu Lisabon a úspěšném návratu k národnímu týmu se Vengloš v roce 1990 díky angažmá v Aston Ville stal premiérovým nebritským manažerem v anglické nejvyšší soutěži.

"Neměl to určitě jednoduché, v té době byl velký profesionál a možná anglický fotbal na to tehdy nebyl tolik připravený. Myslím si, že kdyby tam byl v dnešní době, kdy je tam spousta zahraničních trenérů a kluby jsou zvyklé na evropské trenéry, měl by to mnohem jednodušší," řekl Mikloško, který chytal v Anglii za West Ham a Queens Park Rangers.