Pravda je totiž taková, že čínské metropoli se na cestě za mrazivými radovánkami rozprchla takřka veškerá konkurence. Ve finále tak měla jediného vyzyvatele – sedmnáctimiliónové kazašské město Almaty.

Zimní olympiáda je podnik tak nákladný a pozitivní přínosy z ní plynoucí pro změnu tak těžko spočitatelné, že o její pořádání jeví zájem čím dál méně zemí.  

Původně se za největšího favorita považovalo norské Oslo, Skandinávci se ale loni v říjnu rozhodli svou kandidaturu stáhnout.

K podobnému verdiktu dospěli i ve švédském Stockholmu a polském Krakově. "Jsme svědky toho, že především v demokraticky vyspělých zemích se lidé i politici stále častěji stavějí proti podobným akcím. Jenom spočítat, na kolik vás takový projekt ve výsledku vyjde, je totiž samo o sobě velmi složité," vysvětlil Mark Dyreson, profesor kineziologie na Pensylvánské státní univerzitě.

MOV schválil koncem minulého roku reformní iniciativu, která by měla hostujícím zemím finančně ulevit. Skepse ale stále převažuje, a to i navzdory ochotě Číny obětovat v zájmu her obrovský balík peněz.

Letní olympiáda v roce 2008 stála Číňany podle odhadů přes 40 miliard dolarů. Obdobnou částku zaplatili Rusové za loňské zimní hry v Soči. Přesná čísla se však z důvodu omezených informací asi nikdy nedozvíme.

Přestože Čína stále čelí mezinárodní kritice za nedodržování lidských práv a nešetrné zacházení s životním prostředím, MOV se hodlá držet své reformní strategie a Pekingu s pořádáním zimních her finančně pomůže.

Zatímco čínská vláda investuje do výstavby olympijské vesnice, turistického zázemí a infrastruktury odhadem asi 1,5 miliardy dolarů, MOV nasype do těchto projektů dalších 800 milionů dolarů s odůvodněním, že jde i o podporu sportu v očích čínské veřejnosti. "Peking 2022 je silný vizionářský program, který má za cíl začlenit zimní sporty do života domácího obyvatelstva," stálo v oficiálním prohlášení MOV.

Dyreson a další pozorovatelé nicméně zůstávají u názoru, že olympijské hry budou i nadále velmi nákladným a těžkopádným projektem, který odradí řadu potenciálních zájemců:

"Pro menší a relativně bohaté země bude olympiáda stále něčím, co jím přinese více škody než užitku. Celkový koncept této akce nahrává velkým hráčům, kteří cítí potřebu předvést se před celým světem."

Jeden příklad za všechny – olympiáda v Rio de Janeiru. Brazílie se stále více snaží prosadit na světové scéně a jak fotbalové mistrovství v roce 2014, tak letní hry v příštím roce měly jihoamerickému obrovi přinést kýženou publicitu.

Místo toho se z obou akcí vyklubala doslova celonárodní tragédie. Samotnou olympiádu v Riu ohrožuje celá řada negativních jevů – vysoká kriminalita, sociální nepokoje, katastrofální stav životního prostředí, energetická krize a opožděné a korupcí zavánějící stavební práce. Celý projekt by mohl z brazilské státní kasy vysát až 11 miliard dolarů.

Pekingu se podobné problémy zřejmě vyhnou a navzdory astronomickým nákladům by olympiáda mohla přece jen Číně přinést nějaké výhody. Čínská vláda doufá především v razantní rozvoj zimních sportů v severní části země.

"Mají vypracovaný regionální koncept, jehož cílem je vytvořit sportovní trh pro bezmála 300 miliónů lidí v severní Číně. Počítá s popularizací zimních sportů a rozvojem cestovního ruchu," uvedl MOV.

Ne každá země si může dovolit takové finanční výdaje a zároveň si vytyčit tak smělé cíle, jako druhé nejsilnější ekonomika naší planety.