Chvíli smích a chvíli slzy, říká nadšený trenér českých biatlonistek
9. 2. 2015 – 16:35 | Lyžování | art | Diskuze:
Když před necelým rokem po mnohaleté reprezentační kariéře začal trénovat ženský tým biatlonistek, netušil, jaké úspěchy mají jeho svěřenkyně před sebou. Zdeněk Vítek otevřeně přiznává, že výsledky Veroniky Vítkové a Gabriely Soukalové ho překvapily a s celým ženským týmem prožívá euforii. České závodnice patří ke špičce Světového poháru, jak potvrdily i víkendu v Novém městě na Moravě.
"Holky fungujou, mají výsledky, ale zaskočilo mě to od začátku. Postupně si zvykám, že jezdí vepředu. Já ne, že jsem s tím spokojenej, ale jsem přímo nadšenej, " prohlásil se sedmatřicetiletý Vítek po závodech v Novém Městě.
Vítek se ujal ženského týmu po 17 letech v reprezentaci, během nichž čtyřikrát startoval na olympiádě a 16krát na mistrovství světa, ze kterého se v roce 2003 vrátil s bronzem ze sprintu. Před necelým rokem se postavil před další výzvu – pochopit křehkou ženskou duši.
"Jak jsem se s tím sžil? Ještě úplně ne, ale už si zvykám. Dynamika změn chování je u žen asi vyšší. Chvilku je sranda, pak slzy, to mě občas zaskočí, ale to je úplně normální," popisuje Vítek a dodává, že ještě rozhodně nechátrá. "Břicho zatím neroste, tak to je docela dobrý. Holky jezděj a to je nejdůležitější."
Na ženství sice musí brát ohled, do tréninku ale vnáší i mužský prvek. "Osvědčilo se to v předešlé sezoně u Gábiny, tak to aplikujeme na všechny, ale koncepce mužského a ženského tréninku se až tak neliší. Maximálně chodíme déle z tréninku jak kluci, ale to je organizací," vysvětluje Vítek, kterému se přezdívá Bleky, a dodává, že děvčatům přidal na objemu, síle a regeneraci, což pak ovlivňuje výslednou formu.
Jako trenér navíc musí vychytat správnou náladu, někdy na děvčata platí pevnější ruka, jindy je zase třeba uvolnit atmosféru. "Trenér musí být psycholog u chlapů i u ženskejch. Je třeba narovnat nabouranou duši, ego po závodech a srovnat před závody. Nevím, jestli to dělám dobře, ale snažím se reagovat podle momentální situace."
Za necelý rok už také vychytal individuální potřeby děvčat. Vítková třeba potřebuje jasný plán, kterého se drží, zapomětlivou Soukalovou musí naopak ohlídat. Snaží se zároveň nezapomínat, jaké to je z pohledu závodnic, koneckonců to není tak dlouho, kdy stál na druhé straně barikády. "Přesně chápu, jak to vypadalo z druhé strany. Pro mě to byla sranda a pro trenéry hrůza," říká Vítek.
Formu si přitom pochvaluje především u Vítkové, která podle něj zažívá svou vrcholnou sezónu. "Nikdo neví, kde má vrchol. Je to o dobrém nastavení tréninku, nastavení těla i hlavy, aby si postupně zvykala, že ta dávka neublíží, ale pomůže. Hlavně si musí věřit," vysvětluje a dodává, že forma Soukalové je naopak horší než předtím, ale zároveň to není žádný propadák. V rozjeté sezóně s tím ale už nejde nic dělat, na změnách se musí pracovat na jaře, jak připomíná Vítek.