Měly by mít ženy svůj vlastní šampionát?

Návrh 84letého Ecclestonea vyvolal značně rozporuplné reakce. Zatímco někteří považují ženský šampionát za další z nepochopitelných výstřelků senilního multimiliardáře, jiní v něm vidí důkaz Britovy geniality. Proti ryze ženské sérii formule 1 se postavil například pilot týmu McLaren Jenson Button: "Máme mnoho věcí, které musíme vyřešit, ale nemyslím si, že budeme mít ženský šampionát. Není důvod, proč by ženy nemohly závodit proti mužům. S dnešními vozy je to náročné mentálně, ale ne fyzicky."

Zřízení ženské série by naopak uvítala vývojová jezdkyně Lotusu Carmen Jordáová: "V dnešní době vidíte ženy soutěžit ve vlastních šampionátech ve většině sportů, ve fotbale, tenise, na lyžích, prostě kde vás napadne. A v žádném z těchto šampionátů nesoutěží muži proti ženám. Takže otázka zní: proč nemít šampionát F1 pro ženy?" 

Na tuto otázku své kolegyni v rozhovoru pro Daily Mirror nepřímo odpověděla Susie Wolffová, rezervní jezdkyně týmu Williams: "Za prvé nevím, kde by chtěl (Ecclestone) sebrat plný startovní rošt pilotek, které budou dost dobré. A za druhé, celou kariéru jsem v motosportu závodila jako normální závodník. Proč bych se měla shánět po závodu, ve kterém bych jela jenom proti ženám?"

Právě nedostatek dostatečně schopných závodnic je jedním z hlavních argumentů proti pořádání čistě ženského šampionátu. Kromě dvojice výše uvedených testovacích jezdkyň už totiž za zmínku momentálně stojí pouze Američanka Danica Patricková a Švýcarka Simona de Silvestrová, která má za sebou několik let testování s týmem Sauber. 

Pět žen v mužském světě  

Poslední příslušnicí něžnějšího pohlaví, která se společně se svými mužskými kolegy účastnila závodů formule 1, již přes dvacet let zůstává Giovanna Amatiová (1992). Její snažení však pokaždé ukončila sobotní kvalifikace, v níž se nedokázala kvalifikovat do závodu. Podobně se vedlo i jejím předchůdkyním za volantem monopostu formule 1, Jihoafričance Desiré Wilsonové (1980) a Britce Divině Galicaové (1976, 1978), jinak též kapitánce britského lyžařského týmu na zimních olympijských hrách v letech 1964, 1968 a 1972.

O poznání úspěšnější byly Italky Maria Teresa de Filippisová, která se v roce 1958 stala první ženou ve formuli 1, a Maria Grazia "Lella" Lombardiová. Právě Lombardiová zůstává díky svému zisku 0,5 bodu ze zkrácené Velké ceny Španělska 1975 jedinou ženou v historii formule 1, která dokázala bodovat. Největších sportovních úspěchů však Lombardiová dosáhla až po ukončení kariéry ve formuli 1. V 70. a 80. letech byla považována za špičkovou pilotku sportovních a cestovních vozů, mj. dojela devátá v Le Mans. 

Která bude další?

Dlouhá léta bylo v souvislosti s možným startem ve formuli 1 skloňováno jméno Danicy Patrickové. Sympatická brunetka se v roce 2005 stala první ženou v soutěži IndyCars Series, v níž následně dosahovala poměrně dobrých výsledků a obvykle na konci sezóny nechyběla v elitní desítce celkového pořadí.

V jednom z nejnovějších rozhovorů ale letos 33letá Američanka přiznala, že její přestup do formule 1 nikdy nebyl příliš reálný: "Hodně lidí mluvilo o tom, že jednoho dne půjdu do formule 1, ale se mnou o této možnosti nikdy nikdo nehovořil. Tak je to také v pořádku, protože bych to tak jako tak odmítla."

V roce 2012 se testovací jezdkyní týmu Marussia stala María de Villotaová, dcera bývalého pilota Emilia de Villoty. Její kariéru ve formuli 1 ale ukončily testovací jízdy na letišti v Duxfordu, během nichž narazila se svým monopostem do týmového kamionu, utrpěla vážná poranění hlavy a také přišla o pravé oko. Ačkoliv se časem dokázala zapojit do běžného života, její příběh neměl šťastný konec. V říjnu 2013 byla nalezena mrtvá ve svém hotelovém pokoji, příčinou smrti byla patrně zranění, která utrpěla při havárii.

Loni v červenci se první ženou po dlouhých 22 letech, která zasáhla do víkendového programu formule, stala Susie Wolffová. Její premiéra v tréninku na Velkou cenu Británie ale skončila neslavně, když kvůli poruše motoru zvládla odjet jen čtyři kola. Ačkoliv do letošní sezóny vstoupila manželka sportovního šéfa Mercedesu Toto Wolffa, která ještě pod dívčím jménem Stoddartová zaznamenala několik veskrze podprůměrných výsledků v DTM, na pozici rezervního jezdce týmu Williams, z počínání vedení stáje jasně vyplývá, že se Susie pro případné nasazení do kvalifikace či závodu příliš nepočítají.

Skotka však v současnosti není jedinou ženou mezi rezervními piloty formule 1. Když v únoru 2015 Lotus angažoval na místo vývojové jezdkyně 26letou Španělku Carmen Jordáovou, vysloužil si vlnu kritiky. Dcera bývalého pilota formule 1 sice strávila čtyři roky v seriálu GP3, nedosáhla ale na lepší výsledek, než je 22. místo na startu a 13. v cíli. Tato nepříliš lichotivá vizitka jen podporuje tvrzení jejích odpůrců, že Carmen Jordáová je sice nádhernou ženou, ne však rychlou a talentovanou závodnicí.

První žena v čele stáje formule 1

Ať už se v budoucnosti do monopostu formule 1 posadí další žena či nikoliv, již dnes je jisté, že minimálně jedna příslušnice něžnějšího pohlaví se v jinak mužském světě formule 1 prosadit dokázala. Je jí 43letá Indka s rakouským pasem Moniša Kaltenbornová, která se v roce 2012, kdy převzala Sauber, stala historicky první ženou na pozici šéfa týmu formule 1. 

Autorkou je externí spolupracovnice redakce Tereza Polaczyková