Některým konvenuje, jiní se vůči němu hlasitě vymezují. Reakce veřejnosti na fenomén poklekávání, který je už přes rok nedílnou součástí zápasů Premier League, rozděluje fanoušky od samého začátku. Podporovatelé hnutí Black Lives Matter mluví o tom, že na problém rasismu je třeba upozorňovat, jiným se tato forma nelíbí a zmíněnou organizaci nazývají marxistickou.

Postupem času se ale na stranu těch, kteří se s gestem neztotožňují, přidává stále více fotbalistů. Prvním hráčem, který zůstal při „ceremoniálu“ stát, byl Wilfried Zaha. Křídelník Crystal Palace, sám paradoxně tmavé pleti, tehdy uvedl, že gesto považuje za ponižující.

Wilfried Zaha z Crystal Palace považuje pokleknutí za ponižující gesto | zdroj: Profimedia

„Když jsem byl malý, mí rodiče mi říkali, že bych měl být hrdý na to, že jsem černý, ať se děje cokoliv. A já si myslím, že bychom měli zůstat stát.“ Podle něj se ani díky poklekávání nic nezměnilo a hráči tmavé pleti jsou nadále terčem šikany. „Snažíme se říkat, že jsme si všichni rovni, ale nefunguje to. A dokud se to nezmění, neptejte se mě na to. Dokud nepřijde změna, tak o tom nechci ani slyšet,“ uvedl hvězdný ofenzivní hráč londýnského mužstva.

Na stranu těch, co zůstávají na nohou, se ve druhé polovině září přidal i Marcos Alonso. Klekání podle něj ztrácí sílu a coby antirasistické gesto už nefunguje. „Radši prstem ukážu na emblém No To Racism na rukávu,“ uvedl obránce Chelsea.

Zároveň dodal, že je proti jakémukoliv typu diskriminace a zcela respektuje jakýkoliv způsob, který každý jednotlivý hráč Premier League zvolí. „Dávám přednost této variantě,“ uzavřel Alonso. K Alonsovi či Zahovi se nejnověji přidal i středopolař Juraj Kucka. 

Slovenský reprezentant, českým fanouškům dobře známý z angažmá ve Spartě, si ve čtyřiatřiceti letech užívá své první působení na Ostrovech, když na něj před sezonou ukázal postoupivší Watford. I zkušený záložník už poklekávat nechce, a před sobotním zápasem s Leedsem tak zůstal stát. 

To vyvolalo fanouškovské diskuse na twitteru. Faktem ale zůstává, že je na každém hráči, zda je mu tento způsob boje s rasismem sympatický. Vedení ligy naštěstí ví, že dělat z něčeho povinnou součást programu není dobrý nápad.