Návrat do Columbusu po dlouhých deseti letech splnil jeho očekávání. „Nadmíru. Byl jsem hrozně spokojený. Přišel jsem tam a bylo mi řečeno, ať jsem sám sebou a hraju svůj hokej. Ať žiju tím hokejem, trénuju naplno, což dělám pořád. Vztah s trenéry i s klukama v kabině byl vážně vynikající. Takový očistec po tom posledním roku ve Philadelphii. Jsem hrozně rád, že to dopadlo takhle, protože jsem si ten hokej užíval nejvíc za posledních asi pět šest let,“ řekl Voráček v rozhovoru s novináři.

„Vrátil jsem se do Columbusu a kustodi tam byli stejní. Jared Boll, s nímž jsem hrával a jsem s ním výborný kamarád, tak je asistentem trenéra. Derek Dorsett dělá výchovu mladých hráčů v Columbusu. Rick Nash je asistentem generálního manažera... Ta kostra z mých bývalých spoluhráčů v tom týmu pořád je. A ty lidi jsou pořád stejní. Já se vážně vracel domů, kde jsem začínal,“ dodal Voráček.

Zásadní rozdíl byl ale v tom, že do své první sezony (2008/09) v NHL vstupoval právě v dresu Blue Jackets jako devatenáctiletý, zatímco v současném kádru je úplně nejstarší.

„Děkuji za připomenutí... Toho si vážím,“ smál se Voráček. „Myslím, že je to snad o dva týdny s Gustavem Nyquistem. Děláme si z toho hodně srandu. A jak se cítím? Ten čas utíká. Ta pozice je samozřejmě jiná, než když jsem tam byl ve dvaceti. Ale já si to vážně užívám. Snažím se pomáhat těm klukům kolem sebe a dostat je mentálně, fyzicky i herně na nějakou další úroveň, kam se mohou dostat. A mě to i baví, takže dobrý,“ ujistil Voráček.

Nijak se netají tím, že ho potěšilo, když se 62 body ze 79 startů ovládl bodování týmu. „Rovnou řeknu, že na to koukám. A myslím si, že na to kouká každý. Že každý hokejista zná své statistiky. Vždy jsem říkal, že každý hráč moc dobře ví, kolik dal gólů a kolik dal nahrávek. To mám rád, taková ta klišé, když někdo řekne, že je jedno, kolik dal gólů a nahrávek, hlavně když se vyhrálo... Samozřejmě je dobře, když se vyhrál zápas, ale ten kluk moc dobře ví, že těmi dvěma góly tomu týmu hodně pomohl,“ podotkl Voráček.

Jako již tradičně sbíral hlavně nahrávky. Vedle 56 asistencí dal jen šest gólů. „Já měl přitom těch šancí v téhle sezoně hodně. Kdybych měl nějakých patnáct dvacet gólů, vůbec bych se nedivil. A i to mě popohání dopředu, že vím, že tam ty góly mohly být. A když budu mít třeba trošičku i štěstí a zapracuju na té koncovce, když se na to budu víc soustředit, tak i v mých letech můžu udělat sedmdesát pětasedmdesát bodů,“ řekl Voráček.

„A třeba i ty góly, které chyběly, nás mohou posunout do play off. Doufejme tedy, že tam budou padat v té příští sezoně. Věřím každopádně, že jsou kluci rádi a budou zase spokojení, když jim to tam budu takhle nalejvat (na góly),“ dodal s úsměvem.

Věří, že už v příští sezoně se Columbus vrátí do play off, kde letos podruhé za sebou chyběl. „My jsme hrozně mladý tým. Všichni počítali, že budeme v minulé sezoně druhý nejhorší tým po Arizoně, ale byli jsme uprostřed tabulky. Je tam hrozně nadějných mladých a šikovných hráčů, byli jsme snad týmem s nejnižším věkovým průměrem. Když ti kluci udělají ve svém vývoji další krok dopředu, tak bychom to play off udělat mohli. A také měli,“ prohlásil Voráček.

Voráček: Možná se rozhodnu ze dne na den a skončím

Sám se v průběhu uplynulé sezony dostal přes tisícovku odehraných zápasů v základní části NHL. Jaké jsou jeho vyhlídky na další milníky? „Před pár lety jsem říkal, že bych chtěl v kanadských bodech přeskočit Patrika Eliáše a vyhrát Stanley Cup. Ale kolik sezon před sebou ještě mám, to opravdu nevím,“ připustil Voráček.

„Je možné, že se rozhodnu ze dne na den a skončím. Taky je ale možné, že budu pokračovat ještě pár let poté, co mi za dva roky skončí smlouva v Columbusu. Nechci být na obtíž. Kdybych měl hrát deset minut za zápas ve třetí čtvrté lajně, to už by ani nemělo cenu. Jakmile na sobě ucítím, že už týmu nemůžu dát to, co dávám, nebudu mít problém pověsit to na hřebík,“ doplnil Voráček.

Zatím se ale do hokejového důchodu nechystá. „Zatím ne, ale léta naskakují. Fakt je možné, že to přijde ze dne na den. Cítím na sobě přibývající roky, ale není to tak hrozné, jak jsem si myslel. V sezoně jsem se až do (březnového) zranění kolena, které bolelo, cítil opravdu dobře,“ pochvaloval si Voráček.

Okomentoval také plány NHL na uspořádání dalšího ročníku Světového poháru, který byl mohl být v únoru 2024. A jako obvykle velmi otevřeně.

„Jako hráč z NHL na to koukám tak, že byl problém nás pustit dvakrát po sobě na olympiádu, ale teď se (vedení soutěže) nebojí, že se zraníme v únoru na Světovém poháru. Všechno je to vždycky o penězích, ať se děje, co se děje. Finance a prostředky jsou nedílnou součástí toho sportu, ale mrzí mě prostě, že můžu končit kariéru s jednou olympiádou, když jsem mohl jet na tři nebo na čtyři. To už nevrátím. Uvidíme, jak se to vyvrbí, ale přerušovat sezonu v únoru kvůli Světovému poháru mi nepřijde jako zrovna šťastné rozhodnutí,“ řekl Voráček.