Nedá se tvrdit, že Slováci zanechali v takřka domácím prostředí ostravské ČEZ arény vyloženě špatný dojem, zisk devíti bodů však na postup ze skupiny B nestačil. Přitom minimálně v zápasech s Finy (0:3), Rusy (2:3 po prodloužení) a Američany (5:4 po prodloužení) předvedl slovenský národní tým statečný a obětavý výkon.

V zápase s Ruskem se navíc mohl spolehnout na ve výborně chytajícího Júlia Hudáčka. Trojici silných soupeřů tak Slováci byli důstojným protivníkem a v určitých fázích zápasů je dokonce přehrávali, chybělo však štěstí i trochu přesnější muška. 

O postup do vyřazovací části turnaje Slováky nepřipravily ani tak prohry s favorizovanými Finy, Rusy a Američany, jako spíš bodové ztráty v zápasech s Dánskem (4:3 po prodloužení), Běloruskem (2:1 po prodloužení), a především prohra s Norskem (2:3).

Dalo by se dlouze polemizovat o tom, jakou roli v těchto výsledcích sehrál nepříznivý slovenský los, pravdou však zůstává, že osud utkání s Norskem měli Slováci za stavu 2:0 na začátku druhé třetiny ve vlastních rukou. Naprosto nezvládnutá druhá polovina zápasu je nepřipravila pouze o tři body, ale de facto i o šanci zahrát si čtvrtfinále.

Slovenští hokejisté tak ani letos nenavázali na stříbro z mistrovství světa 2012 či čtvrté místo z olympijských her v kanadském Vancouveru. Do čtvrtfinále Slováci nepostoupili již na třetí vrcholné akci v řadě, v posledních letech proto dochází k jejich ústupu z předních pozic hokejového rankingu.

Jestliže ještě před deseti lety platilo, že je sedm národních týmů kvalitativně výš než všichni ostatní a mezi tuto vyvolenou sedmičku jednoznačně patřilo i Slovensko, dnes je světový hokej rozdělen na šest lepších týmů a ty zbývající, přičemž slovenskému týmu reálně patří pozice mezi osmým až desátým místem.

Jde o logický důsledek generační výměny ve slovenské reprezentaci. Většina ze zlaté generace vynikajících hokejistů (Šatan, Pálffy, Miroslav Hlinka, …) již ukončila kariéru a mladší hokejisté je bohužel nedokázali zcela nahradit.

Vleklá krize slovenské extraligy

Právě nedostatek kvalitních mladých hokejistů je kromě poloprázdných stadionů (v roce 2012 činila průměrná návštěva 2018 diváků na zápas) a všudypřítomných ekonomických problémů jedním z charakteristických rysů slovenské extraligy několika posledních let.

Jelikož byla šance na zlepšení situace v nedohlednu a slovenská snaha o obnovení společné česko-slovenské ligy vyšla naprázdno, začaly některé slovenské kluby hledat jiné varianty své existence. V sezóně 2012/2013 tak došlo k odchodu Slovanu Bratislava do ruské KHL, v níž bývalý československý (1978/1979) a osminásobný slovenský mistr bez větších úspěchů odehrál tři sezóny.

V současnosti stále není jasné, jakým směrem se budou ubírat kroky bratislavského klubu v další sezóně poté, co letos ukončil své působení v KHL. Nejpravděpodobněji se však jeví jeho návrat do slovenské extraligy.

Člověk nemusí být matematikem, aby došel k závěru, že současný stav slovenské extraligy není dlouhodobě udržitelný. Slovenský zväz ľadového hokeja musí každoročně pracovat s rozpočtem zhruba 89 milionů korun. Pro srovnání, v případě Českého svazu ledního hokeje jde o částku 210 až 225 milionů.

Již v roce 2013 kritizoval stav slovenské extraligy v rozhovoru pro deník Šport Žigmund Pálffy, legenda slovenského hokeje a mistr světa z roku 2002: "Řeknu to na rovinu, budoucnost slovenského hokeje vidím dost černě. Bez peněz a s exekutorem za zády se nedá existovat. Kluci budou chodit přes den do práce a večer budou hrát hokej jako hobby."

Bídná osmnáctka, bronzová dvacítka

Růžová rozhodně není ani situace ve slovenské reprezentaci do osmnácti let. Její trenéři stále marně čekají na nového hráče kvalit Gáboríka či Mariána Hossy, kteří již v tomto věku měli na to, aby hráli NHL. S tím souvisí špatné výsledky slovenské reprezentace na mistrovství světa této věkové kategorie.

Dávno zapomenut je bronz z roku 1999 či stříbro z roku 2003. Od roku 2008 do roku 2013 Slováci pravidelně hrávali zápasy o udržení v elitní kategorii mistrovství světa, a to s výjimkou roku 2012, který absolvovali v nižší kategorii. V roce 2011 totiž společně s Nory sestoupili do I. divize světového šampionátu.

K mírnému zlepšení došlo v posledních dvou letech, kdy si Slováci dvakrát zahráli čtvrtfinále. Jak Američané v roce 2014 (2:6), tak o rok později Finové (0:3) však byli lepší.

Důvodem k optimismu naopak může být skutečnost, že slovenská reprezentace do 20 let dokázala na letošním mistrovství světa v  Montrealu získat bronzové medaile, když v duelu o třetí místo porazila Švédsko 4:2. Mladí Švédové tak nedokázali navázat na zlato a dvě stříbra z posledních tří šampionátů a poprvé od roku 2011 nezískali žádnou z medailí.

Nečekaný úspěch podceňovaného týmu Ernesta Bokroše je o to větší, že se Slováci mezi nejlepší čtyři týmy tohoto turnaje dostali teprve potřetí v historii (1999, 2009, 2015). Bronzové medaile získali i v roce 1999 v kanadském Winnipegu.

Zrodila se nová hvězda?

Velkým příslibem pro budoucnost se zdá být zejména dvacetiletý brankář Denis Godla, jenž na mistrovství světa juniorů uchvátil slovenské soupeře i náročné zámořské publikum. Godla pochytal 224 z 242 střel a byl vyhlášen nejlepším brankářem turnaje. Zároveň se stal jedním z mála brankářů v historii juniorského šampionátu, jenž byl zároveň zvolen i nejužitečnějším hráčem.

Stejné ocenění získali v minulosti pouze Marc-André Fleury (2003), Carey Price (2007) a John Gibson (2013). Jestliže byl rodák z Kežmarku před šampionátem prakticky neznámý, po jeho ukončení projevilo o služby dosud nedraftovaného brankaře zájem hned patnáct klubů z NHL.

Nabízí se však otázka, zda Godla dokáže na výkony z juniorského šampionátu, které mu získaly pozornost širší hokejové veřejnosti, navázat.

Velkou budoucnost Slovákovi nepředpovídá například portál TheHockeyNews: "Ti, co sledovali turnaj, mohli lehce nabýt přesvědčení, že se 30 týmů NHL v předchozích dvou draftech dopustilo chyby, když dovolily, aby jim slovenský brankář Denis Godla a dánský brankář Georg Sorensen proklouzli mezi prsty. To přesvědčení je nejspíše mylné. Godla je 180 cm vysoký a váží 80 kg, Sorensen je vysoký 178 cm a váží 75 kg. To rozhodně nejsou proporce brankářů, kteří dnes dominují NHL. Godla a Sorensen tak dost možná půjdou ve stopách dvou jiných evropských brankářů. Ukrajinec Igor Karpenkov byl v roce 1995 vyhlášen nejlepším brankářem šampionátu a Jaroslav Janus se na juniorském mistrovství světa 2009 dostal do All-Star týmu. Ani jeden z nich se však později nedokázal prosadit. A přesně o to jde."