Pokud jste v roce 2004 navštívili hokejový šampionát v Praze, možná jste ho viděli v akci. Kanadský tým si tehdy na mistrovství světa došel pro očekávané zlato, byly u toho i tehdejší hvězdy jako Scott Niedermayer, Roberto Luongo nebo Dany Heatley. V sestavě byl i Bergeron, tehdy osmnáctiletý mladík. Měl za sebou úvodní sezonu v Bostonu, který ho o rok dříve do nejslavnější soutěže světa draftoval.

Dařilo se mu, za což ho kanadský svaz odměnil nominací do reprezentace. Stále ještě náctiletý útočník se stal druhým nejmladším hokejistou, co kdy za javorové listy na světovém šampionátu nastoupil. Trumfl ho jen Paul Kariya, jenž se téhle pocty dočkal, když byl ještě o tři měsíce mladší.

Už jako teenager tak rodák z Quebeku zvedl nad hlavu vítězný pohár. Možná ani on ale tehdy netušil, že ve znamení úspěchů a cen se bude nést celá jeho hokejová kariéra. A když teď oznámil její konec, vzhledem k věku možná pomalu očekávaný, reakce na sebe nenechaly dlouho čekat.

„Bergeronova legendární kariéra končí přesně tak, jak by měla – podle jeho pravidel,“ napsal na The Athletic bostonský novinář Steve Buckley. Narážel tím na fakt, že čistě výkonnostně by Kanaďan na nejlepší ligu světa stále měl. V Bruins pořád patřil mezi dva nejlepší střední útočníky a nahradit ho nebude snadné.

Vitrína plná cen

Vítěz Stanley Cupu, jenž nejednu sezonu odehrál v jedné formaci i s Davidem Pastrňákem, se ale rozhodl, že stačilo. „Jsem hodně intuitivní chlapík. Vždycky se snažím naslouchat svému srdci a instinktům. A nastal čas posunout se dál,“ glosoval svůj konec sám hokejista.

„Nejraději bych s tímhle sportem nikdy nekončil. Ale tělo vám občas leccos naznačí,“ řekl Bergeron po zveřejnění oznámení. Nikdy se netajil tím, že v posledních letech musel strečinku a celkové péči o tělesnou schránku věnovat výrazně více času. Nikdo nemládneme.

Možná by tmavovlasý sympaťák ještě jednu, dvě sezony v NHL dal. Ostatně pár hráčů, jejichž rok narození je nižší než Bergeronův, v lize najdeme. Je ale otázkou, zda by jeho výkonnost časem nešla dolů. Takhle kapitán Bostonu končí kariéru když ne na vrcholu, tak rozhodně na nadprůměrném výkonnostním standardu. I to je umění.

A také jako možná nejlepší defenzivní útočník celé hokejové historie. Co tohle spojení znamená? Byť se od forvardů primárně očekávají góly a asistence, důležitou součástí hry je i obrana, zejména pak na pozici centra. Přesně to bylo Bergeronovou specialitou. Trofej Franka J. Selkeho, která se v NHL uděluje nejlépe bránícímu útočníkovi, získal hned šestkrát.

A celkem dvanáctkrát na ni byl nominován – obojí je pochopitelně ligový rekord. „Asi nejlepší two-way forward (útočník zvládající na vysoké úrovni obranu i útok) v historii,“ zaznělo třeba na stanici CBS Sports.

Lichotivá vyjádření na hráčovu adresu přicházejí od bývalých i současných spoluhráčů, ligových trenérů i zámořských novinářů. Není se čemu divit, loučí se dvojnásobný olympijský vítěz, mistr světa a hokejista, jenž ve své kategorii neměl v NHL konkurenci. A především žijící legenda v Česku tak oblíbeného Bostonu.