• Nepříjemná otázka na úvod – vyhráli Řekové zaslouženě ? Jejich fotbal fanoušky příliš nebavil.

Myslím, že Řecko vyhrálo po zásluze, na sto procent. Nedošlo k žádným podvodům, k ničemu neférovému. Na druhou stranu, ten fotbal určitě nebyl tak atraktivní jako ten, co předváděly jiné týmy, jako například Češi. Řecko ale hrálo styl, kde hrály prim jeho silné stránky. Kdyby hrálo jinak, budou z toho porážky a pravděpodobně i brzký konec.

Nebyli jsme ale neporazitelní. Byly chvíle, kdy jsme byli zranitelní, i přes skvěle zvolenou taktiku. Správné slovo vystihující řecké mužstvo je houževnatost. Šli štěstí naproti, zvládli všechny náročné chvíle a šance, které jim soupeř poskytl, dokázali znamenitě využít. Ano, samozřejmě jsme měli i štěstí. Byl blízko konec ve skupině, v semifinále mohli Češi dát jednu nebo dvě branky hned v úvodu. Žádná země ale turnaj nevyhraje bez toho, aniž by měla trochu štěstí.

• K vyřazení už v základní skupině přitom scházely centimetry. Kdyby v závěru duelu s Ruskem proměnil Dmitrij Kiričenko tutovou šanci, vypadli jste kvůli horšímu skóre a o titulu by nemohla být řeč.

Je to tak. Kiričenko měl obrovskou příležitost. Kdyby proměnil, postoupí místo nás Španělsko. To utkání bylo naprostá noční můra a asi náš jediný vyloženě nepovedený zápas na mistrovství. Mohli jsme dostat tři nebo čtyři branky za poločas. Myslím, že ten souboj posloužil jako takový budíček. Všichni si najednou uvědomili, že nic zaručeno nemají, že musejí bojovat celých 90 minut, jinak pojedou domů. Na druhou stranu, od čtvrtfinále už od nás nikdo nic nečekal, takže se týmu hrálo podstatně pohodlněji.

• Hráli jste proti Španělsku, Francii, Česku, dvakrát s Portugalci. Které mužstvo vás potrápilo nejvíc?

Jednoznačně to bylo Česko. Byl to dechberoucí tým, hráli jste suverénně nejlepší fotbal na turnaji. Prvních pětadvacet minut jsme si připadali jako v pekle. Ráz zápasu změnilo zranění Pavla Nedvěda, ale i potom jste byli nebezpeční, a kdyby Jan Koller a Milan Baroš byli v zakončení chladnokrevnější, asi bychom prohráli.

Utkání Česko-Řecko na Euru 2004 | zdroj: Profimedia/actionplus sports images

Náš výkon ale postupně rostl a v prodloužení už jsme byli lepší. Vaše mužstvo ale hrálo výborně, mnoho fanoušků mi pak prozradilo, že jediné negativum našeho senzačního vítězství vidí v tom, že jsme trofej odepřeli tak výtečnému celku, jako byl ten váš.

• Zatímco pro vás jde o turnaj století, tady převládá pachuť z toho, že takto silná generace nedošla ještě dál.

Opravdu mnozí Řekové, včetně mě, byli vlastně smutní, že jste to nevyhráli. A kdybychom to nebyli my, přáli bychom to vám. Byli jste neskuteční. Nedvěd ve své nejlepší formě, jeden z nejlepších hráčů světa, a i všichni ostatní byli znamenití. Máte dodnes zvláštní místo v mém srdci, včetně trenéra Brücknera, který na mě působil jako velký sympaťák. Ten tým měl všechno – kvalitu, momentální formu i silný charakter, a určitě mohl turnaj vyhrát.

• Řecko vystihoval týmový projev. Vybral byste přesto jednoho nejdůležitějšího hráče z kádru?

V podobném týmu, kde se vše podřizuje kolektivnímu úspěchu, je téměř nemožné vybrat jedinou individualitu. Nikopolidis, Zagorakis, Dellas, všechny lze jmenovat. Zeptám se sám sebe jinak: který hráč by nám chyběl nejvíce, kdyby v týmu nebyl? Pak je to Angelos Charisteas. Jeho přínos byl klíčový a přinesl nám úspěch, zejména v play off. Řecko potřebovalo hroťáka ve formě, který těch pár šancí, které si vytvoříme, dokáže proměnit. A když přidáme jeho bojovnou mentalitu a úžasnou pracovitost, máme hráče, který symbolizuje náturu celého našeho týmu.

• Lišila se řecká zápasová strategie s ohledem na konkrétní soupeře, nebo se tým celý turnaj prezentoval ve stejném duchu?

Určité taktické fragmenty se měnily v závislosti na konkrétním utkání. Vždy byl ale součástí herního stylu presink záložní řady a osobní obrana. To, jak jsme presovali proti Portugalsku v základní skupině, bylo podobné tomu, jak nejlepší světové týmy hrají dnes.

Důležitým prvkem byla „osobka“, například proti Francii jsme všechny velké hvězdy soupeře vymazali ze hřiště. Proti Čechům už to tolik nefungovalo, stále jsme ale byli schopni vám zápas znepříjemnit a postupně vás odstřihnout od vašeho obvyklého stylu.

Ve všech zápasech, bez ohledu na rozestavení nebo konkrétní hráče na trávníku, ale hrála prim empatie a důraz na vzájemné krytí si zad. Pomoct obraně, to bylo vždy hlavní. Když jste přešli přes jednoho Řeka, vždy tu byl další, který mu byl nablízku. A když jste zvládli i toho, byl tam třetí, a mezitím už ten první běžel zase zpět do obrany. Tenhle přístup jsme si drželi celý turnaj – a díky tomu zvítězili.

• Na nadcházejícím mistrovství Evropy ale nebudete, a to i přesto, že turnaj po rozšíření hraje 24 týmů. Co je s řeckým fotbalem špatně?

Je to ohromná ostuda, to je ale fotbal. Když stojíte na místě, vybíráte špatné trenéry a hráči spolu nevycházejí, mužstvo jako Řecko pak nemá šanci. Menší státy musejí mít nároďák založený na soudržnosti. Hráči musejí bojovat jeden za druhého. A takový tým Řekové teď nemají.

Od roku 2014 jsme nebyli na žádném velkém turnaji. Ale mezi lety 2004 a 2014 jsme se kvalifikovali na pět z šesti mistrovství, jedno jsme vyhráli a na třech jsme postoupili ze skupiny. Vždy můžeme k budoucnosti vzhlížet s nadějí, musí ale vzniknout pozitivní pracovní prostředí a vztahy mezi federací, trenérem a hráči. Talent tady je a vždy byl, ale chce to návrat k disciplíně, organizaci a dobré atmosféře. Jen tudy vede cesta k tomu, abychom byli konkurenceschopní.