V dubnu minulého roku byli fanoušci ledových ringů jako na trní. Draftová loterie měla rozhodnout o osudu Connora McDavida, který je považován za největší hokejový talent poslední dekády. Podle systému NHL mělo největší šanci na jackpot Buffalo. Jednoduše proto, že v sezoně 2014-2015 obsadilo v tabulce poslední místo.

Cenu útěchy za špatnou sezonu však bývalému klubu Dominika Haška vyfoukl Edmonton, což na sociálních sítích okamžitě odstartovalo bouři sarkastických poznámek, obrázků a videí. „Mé myšlenky a modlitby směřují k Connorovi a jeho rodině. Držte se, horší už to nebude!“ neodpustil si jízlivý komentář na Twitteru jistý Michael Popove.

Here's footage of #McDavid hearing the #Oilers won fist pick in the #NHLDraftLottery. pic.twitter.com/4U2OprAAIo

— Vikram (@Vikram662) 19. dubna 2015

Letošní sezona dala zlým jazykům za pravdu. S McDavidem nebo bez něho, edmontonský Titanic znovu narazil do ledovce už z kraje sezony a další měsíce se potápěl ke dnu tabulky. Kanadský celek tak 'oslavil' kulaté jubileum, když se podesáté v řadě nedostal do play off.

Každé z dalších 29 mužstev v soutěži za tu dobu postoupilo do vyřazovací části minimálně jednou. Oilers se ale nepohnuli ani o píď, přestože hned čtyřikrát vybírali jedničku draftu. Ani kádr nabitý dravým mládím však nedokázal otočit kormidlo dějin na správnou stranu, místo toho si Edmonton vysloužil označení 'pohřebiště talentů.'

„Těžko lze slovy vyjádřit, jak jsem zklamaný. Nebudu vám lhát – momentálně nevidím žádné světlo na konci tunelu,“ posteskl si útočník Taylor Hall v rozhovoru pro TSN.

I mnozí skeptici přitom věřili, že s příchodem McDavida se kanadský klub dokáže odrazit od dna. Osmnáctiletý útočník měl fungovat jako lákadlo pro volné hráče, trenéry a funkcionáře, kteří se za běžných okolností vyhýbali Edmontonu jako čert kříži.

Na jaře minulého roku zamířil na západ Kanady generální manažer Peter Chiarelli, stavbyvedoucí vítězného kádru Bostonu Bruins z roku 2011. Krátce na to si objednal letenku i bývalý trenér San Jose Todd McLellan, který na loňském MS v Praze a Ostravě dovedl kanadskou reprezentaci ke zlaté medaili. Soupisku týmu rozšířilo i několik nových posil z řad hráčů, včetně slovenského obránce Andreje Sekery.

Výsledek? 70 bodů a předposlední místo v ligové tabulce. Ještě o stupínek horší, než v předešlé sezoně. „Koncem listopadu jsme měli play off na dostřel. Kdybychom dokázali vyhrát 3-4 zápasy v řadě, průběh událostí mohl nabrat zcela jiný směr. Místo toho jsme přišli o několik hráčů a postupem času jsme ztráceli pevnou půdu pod nohama,“ zhodnotil Hall.

Středověk neskončil, středověk trvá

Když se řekne Edmonton Oilers, každý fanoušek si okamžitě vybaví Waynea Gretzkyho a slavnou hokejovou partu z let osmdesátých. Zlatá éra kanadského klubu je vyšperkovaná pěti Stanley Cupy a mnoha rekordy, které asi nikdo nikdy nepřekoná.

Taková dominance samozřejmě nemohla trvat věčně a v devadesátých letech a na začátku nového tisíciletí už v NHL kralovaly jiné týmy, nicméně Oilers se až na krátké mezidobí v letech 1992-1996 dokázali pravidelně kvalifikovat do play off.

Krátce po výluce se někdejší hokejový mohykán nadechl k poslednímu úderu. Edmonton v ročníku 2005-2006 nečekaně postoupil až do finále Stanley Cupu, ve kterém si nakonec vylámal zuby na Carolině.

Po sezoně ale opustil mužstvo klíčový obránce Chris Pronger a s jeho odchodem započala doba temna, která provází klub až do dnešních dnů. A jak podotkl rozmrzelý Taylor Hall – to zpropadené světlo na konci tunelu je stále v nedohlednu.