Herně už to taková paráda nebyla. Skoti český tým ostřelovali, jak to šlo, a spíše než skvělým výkonem je Češi porazili individuálními výkony Vaclíka a Schicka. Zbytek skupiny už byl v podání našeho týmu takové zapomenutelné nic. Spravedlivě je ale třeba říci, že to může být dáno i hloupým systémem turnaje, kdy po úvodní výhře každý zbytek skupiny dojede na nižší stupeň.

V klíčovém zápase turnaje ale vše vyšlo na výbornou. Šilhavý trefil sestavu, ať už sám od sebe, nebo vynucenými změnami, všichni zahráli skvěle a fotbalově lepší Nizozemce dokázal týmový a sehraný český výběr zaskočit. Už tehdy jsme si mohli říct, že se tenhle turnaj povedl, a vzhledem k výsledkům v Lize národů i slibně rozjeté kvalifikaci na MS lze konstatovat, že je Jaroslav Šilhavý nejlepším koučem národního týmu od Karla Brücknera.

Mezi nejlepšími osmi ale už česká cesta skončila. Samotný konec na kopačkách Dánů není ostudou. Jsou lepší a na turnaji hrají ve skvělé formě, spolu s Italy jde snad o nejatraktivněji působící celek na šampionátu. Je ovšem škoda, jak Češi se seveřany vypadli - kvůli hloupým gólům.

Nebráněný Delaney je chyba jako ze školky - a nelze se přitom vymlouvat na otočený roh, tohle se prostě na této úrovni nemůže stát. Dostat v šesté minutě stupidní gól, když víme, že český tým otáčet zápasy neumí, a naopak kompaktním Dánům s výtečnými brejky bude tento stav skvěle pasovat, je ranou do vazu hned v úvodu.

Děkujeme, ale...

Druhý gól po minelách v defenzivě pak celou věc završil. I tak lze ale ocenit přístup Čechů ve druhém poločase, zejména pak Šilhavého in-game management, kdy sestavu chytrými tahy oživil a třeba otravný Michael Krmenčík dal dánské obraně pořádně zabrat. I tak se ale nabízí otázka, proč se ani na lavičku nevešel Adam Hložek. Na poslední čtvrthodinku do unavené defenzivy by se hodil.

Na českém týmu bylo navíc vidět, že už zkrátka nemůže. Hráči byli po šílené covidové sezoně vyždímaní, i tuzemští robocopové z West Hamu už chvílemi lapali po dechu. Tohle byl zkrátka pro český celek strop a čtvrtfinále ME je rozhodně sympatickým výsledkem.

I přes zdařilý turnaj ale některé věci fanouška zarazí. Například místy až do očí bijící absence fotbalovosti a techniky českých hráčů. Ano, všichni víme, že síla našeho mužstva je jinde a fotbalem jsme turnaj vyhrát nepřijeli. I tak ale některá zpracování, první dotyky a celková práce s míčem u většiny hráčů lehce štípne do očí, snad s výjimkou Patrika Schicka a možná Antonína Baráka. Jsme tým běžců a pracantů, nějakého dribléra by to ale sneslo.

Celkové se ale tým pod Šilhavým prezentoval sehraně, kompaktně, solidně. Nezklamal a jeho jasným cílem nyní musí být probojovat se na blížící se světový šampionát. Jen by bylo fajn, kdyby se na nějakých místech už provedla generační obměna. Čelůstka s Kalasem odehráli slušný turnaj a coby „old school“ stoperské dvojici jim stran jejich typologii nelze moc vytknout. Bylo by ale dobré, kdyby na příštím velkém turnaji už byl v základu borec, pro nějž je balon u nohy kamarád, a ne přítěž.

I přes všechny zjevné nedostatky je ale třeba Čechům za pěkný šampionát poděkovat. A brankáři Vaclíkovi pak popřát šťastnou ruku při výběru budoucího angažmá v těch nejlepších evropských soutěžích.