Bahlovo hokejové nomádství započalo v roce 2009. Tehdy se čerstvě dvacetiletý rodák ze San Diega, který si prošel různými mládežnickými celky ve svém domovském městě, musel rozhodnout, jak naloží se svojí budoucností.

Jako malý klučina snil o NHL, ale jeho hráčské schopnosti na nejlepší ligu světa nestačily. Proto zkoušel štěstí v nižší ECHL, nicméně ani tam mu pšenka nevykvetla.

"Ocitl jsem se v zemi nikoho. Ze všech sil jsem se snažil prorazit do některé z nižších profesionálních lig, ale nevyšlo to. Nezbývalo mi nic jiného, než vyrazit do světa. Co ze začátku připomínalo marný boj s větrnými mlýny a neúspěšnou snahu vysloužit si smlouvu někde v Evropě, z toho se postupem času vyklubala cestovatelská horečka. Jezdil jsem světem křížem krážem, hrál hokej jen tak pro zábavu a poznával nové lidi a cizí kultury," vysvětloval Bahl.

Kdybychom měli sesumírovat, jak vypadala jeho cesta světem tam a zase zpátky, finální trasa by vypadala asi takto: San Diego – Hong Kong – Canterbury – Žďár nad Sázavou – Sydney – Las Vegas – Strömstad – Kapské Město – Madrid – San Diego – Punta Arenas – Istanbul – San Diego – Sydney – Antarktida – San Diego.

Český blázinec

Na svých poutích zažil Bahl už ledacos. Hokej okusil na amatérské nebo poloprofesionální úrovni v deseti zemích na šesti různých kontinentech a pokaždé to byl jedinečný a nezapomenutelný zážitek.

Třeba v Chile si zahrál na kluzišti, kterému chyběly dva rohy, takže nahození po mantinelu vyústilo jen v to, že se puk skutálel někam do údolí. V Barceloně se na něj skoro zřítil strop haly, v Jižní Africe zase pořadatelům odešla rolba přímo uprostřed ledové plochy.

Při svém vzpomínání zabrouzdal i do českých luhů a hájů. "Pamatuju si na okamžik ze zápasu v České republice, kdy rozhodčí vyloučil jednoho z domácích hráčů. Myslel jsem, že ho diváci utlučou. Byl to úplný blázinec."

Při tom všem cestování po různých zemích vytane nezúčastněnému pozorovateli na mysl logická otázka, jak je to s jazykovou bariérou?

Nuže, Bahl na to šel od lesa. K hokeji patří emoce a k emocím se často vážou nadávky a sprostá slova. A právě peprné výrazivo je v mnoha případech to jediné, co sedmadvacetiletý Američan z cizích jazyků pochytil. "Na ledě vám stačí jen nadávky. Vždycky jsem se naučil ta nejsprostší slova a pak jimi častoval protihráče."

Poslední zastávka na 'kontinentálním turné'

Pro Bahla je hokej čistě jenom koníček. Zato, že si oblékne dres, nazuje si brusle a vezme do ruky hokejku mu nikdy nikdo nezaplatil. Svoji oblíbenou kratochvíli však dokázal ideálně zkombinovat s prací. Jako poradce v oblasti marketingu totiž může pracovat online takřka odkudkoliv na světě.

Se svojí drahou polovičkou Michaelou hodlají v příštích letech navštívit Japonsko, Řecko nebo Austrálii. Momentálně má však mladý Američan plnou hlavu svého zápisu do Guinnessovy knihy rekordů. Sám sice připouští, že zahrát si hokej v Antarktidě bude z logistického hlediska noční můra, přesto hodlá své 'kontinentální turné' dotáhnout do konce.

Pak s největší pravděpodobností pověsí své toulavé botky na hřebík a usadí se v rodném San Diegu. "Touha po cestování nás vždycky přemůže, ale do budoucna plánujeme už jen krátkodobé výlety, které budou trvat nanejvýš měsíc," dodal Bahl.