Ale ještě než se tak stane, musí nám nadcházející sezóna zodpovědět řadu zajímavých otázek.

Jak se osvědčí nové, akčnější pojetí prodloužení? Uzavře se letos zámořská kariéra českého útočníka Jaromíra Jágra? Jak si povede kanadský supertalent Connor McDavid, kterého vychvaluje i samotný Wayne Gretzky?

A hlavně – kdo získá vytoužený Stanley Cup?

Jaromíra Jágra čeká 22. zámořská štace. Bude poslední?

Kdyby existoval stroj času a Jaromír Jágr se přenesl zpátky do června roku 1990, kdy oficiálně odstartoval svou zámořskou kariéru, asi by byl poněkud zklamán, pokud by zatoužil poznat mladší "já" svých současných spoluhráčů z Floridy. Devět z nich v té době ještě nebylo na světě, další tři se teprve chystali usednout do školní lavice.

Kdo dával Jágrovi po návratu do NHL rok, maximálně dva, než svůj comeback přehodnotí a vrátí se zpátky na starý kontinent, ten výrazně podcenil tuhý hokejový kořínek kladenského odchovance.

Třiačtyřicetiletého útočníka čeká již pátá sezóna jeho post-ruské kariéry a ani tentokrát by česká 68čka neměla hrát druhé housle. Ba právě naopak. Trenér Panterů Gerard Gallant chce českého veterána stavět na pravém křídle elitní formace, ve které bude nastupovat po boku mladíků Jonathana Huberdeaua a Aleksandra Barkova.

I díky tomu by si mohl Jágr znovu polepšit v historických tabulkách. V současné době mu patří páté místo mezi střelci (722), čtvrté v počtu získaných bodů (1802), šesté mezi nejlepšími nahrávači (1080). Co se týče vítězných branek (129) a gólů v prodloužení (19), tak v těchto kolonkách už Jaromír předčil úplně všechny.

Jeho hlavním cílem však zůstává účast v play off, kam se Florida zatím probojovala jenom třikrát od počátku nového tisíciletí.

Jágr oslaví v polovině února příštího roku již 44. narozeniny a je tak docela dobře možné, že ho čeká poslední sezóna v nejslavnější hokejové lize.

Zázračný talent má spasit "město mrtvých"

Kam se poděly ty staré dobré časy? Nad tím dumají fanoušci Edmontonu Oilers už řadu let. Kdysi mocná organizace, která v 80. letech dobyla pod taktovkou Waynea Gretzkyho pětkrát hokejový Olymp, se devět sezón po sobě nepodívala do vyřazovací části (žádný jiný klub nečeká tak dlouho).

Letos v dubnu však kanadskému týmu svitla naděje na lepší zítřky.

Oilers vyhráli draftovou loterii a z prvního místa si vybrali osmnáctiletého útočníka Connora McDavida, kterého mnozí pasují do role nástupce Sidneyho Crosbyho, jenž je všeobecně považován za nejlepšího hokejistu současnosti.

Edmonton se takřka ze dne na den zbavil nálepky "mrtvého města", kam se hráči dobrovolně vydávají snad jen v dobách nejvyšší nouze či pokud je tamní klub řádně přeplatí.

McDavidova aura zafungovala a přilákala na západ Kanady generálního manažera Petera Chiarelliho (budovatel vítězného mužstvo Bostonu z roku 2011) a trenéra Todda McLellana (kouč letošních mistrů světa).

Pokud mladý útočník dostojí svému potenciálu, pak bude tato migrace pokračovat i v příštích letech. V letošní sezóně asi od Oilers ještě žádný velký úspěch očekávat nelze, nicméně závan starých zlatých časů už se vznáší ve vzduchu.

Nový koncept prodloužení nabídne živější podívanou

5. října roku 2005, zápas mezi Torontem a Ottawou. Ani 65 minut hrací doby nestačilo k tomu, aby toto utkání poznalo svého vítěze. A tak musí poprvé v historii NHL rozhodnout o šťastnějším mužstvu penaltový rozstřel.

Jako první přichází na řadu kapitán Senátorů Daniel Alfredsson, proti kterému stojí kanadský gólman Ed Belfour. Švédský útočník nevymýšlí nic převratného, rychlou střelou mezi betony překonává brankáře domácího týmu a zapisuje se tak nesmazatelně do dějin National Hockey League. Jeho tým nakonec zvítězí 3:2.

Od té doby uběhlo už 10 let, ale samostatné nájezdy stále zůstávají kontroverzním tématem, který rozděluje zámořské fanoušky do dvou nesmiřitelných táborů.

Zatímco jedni se rádi pokochají hokejovými finesami a nádhernými kličkami, ti druzí dští síru na vedení NHL za to, že o výsledcích zápasů nerozhoduje toliko týmový výkon, jako spíše individuální schopnosti jednotlivých hokejistů.

NHL tak přišla s kompromisním řešením – nájezdy zůstanou, ale změní se koncept hry v nastaveném čase. Zatímco doposud se v prodloužení hrálo stylem čtyři na čtyři, od nové sezóny to bude tři na tři. Pokud dojde k vyloučení, tým ve výhodě může poslat na kluziště o hráče navíc.

Tento formát už funguje v nejvyšší švédské lize a NHL si ho loni sama otestovala v nižší soutěži American Hockey League. A výsledky jsou slibné. Zatímco loni rozhodly nájezdy o výsledku celkem 178 zápasů (14,5 procenta všech utkání), s novým pojetím prodloužení by se toto číslo mělo smrsknout zhruba o 40 procent.

Další Stanley Cup pro Chicago?

Ziskem letošního titulu se chicagští Blackhawks pasovali do role nejúspěšnější hokejové organizace tohoto tisíciletí. Americké mužstvo získalo třetí Stanley Cup v průběhu šesti let, což se naposledy povedlo Detroitu Red Wings v letech 1997,1998 a 2002.

Úspěch Černých Jestřábů je o to cennější, že na něj dosáhli až v době po zavedení platového stropu, který určuje horní hranici toho, kolik peněz mohou týmy v NHL v daném ročníku utratit na mzdách hráčů.

Každého generálního manažera to staví do nelehké pozice, protože pokud se jeho týmu sezóna povede, platové požadavky hráčů jdou pak logicky nahoru.

Udržet pohromadě vítězný kádr je tak extrémně náročný úkol. V Chicagu museli projevit velkou dávku diplomatického talentu, aby se jim mužstvo nerozpadlo pod rukama. Pod všechny tři Stanley Cupy se totiž podepsalo pouze sedm hráčů, zbytek kádru se v průběhu úspěšné šestiletky postupně protočil.

Ani letos se Černým Jestřábům nevyhnuly nucené škrty. Mužstvo opustilo šest hráčů základní sestavy, a přestože někteří z nich byli vyměněni (takže za ně klub dostal náhradu), především útočné formace zůstaly značně ochromeny.

Přesto má Chicago několik es v rukávu. Z Ruska si vytáhlo talentovaného třiadvacetiletého útočníka Arťemije Panarina, který byl v minulé sezóně pátým nejproduktivnějším hokejistou KHL a dovedl Petrohrad k zisku Gagarinova poháru.

Společně s ním zamířil přes Atlantik i jeho krajan Viktor Tichonov, vnuk legendárního ruského kouče. Právě výkony nových posil budou do velké míry určovat to, jak si Chicago v novém ročníku povede.

Konkurence je totiž obrovská. Mezi největší vyzyvatele staronových šampiónů bude patřit talentem nabité mužstvo Tampy Bay, ostrostřelcem Alexandrem Ovečkinem vedený Washington Capitals a NY Rangers s hvězdným gólmanem Henrikem Lundqvistem v brance.

Jak bude vypadat nominace pro Světový pohár?

Od 17. září do 1. října příštího roku budou v kanadském Torontu probíhat zápasy Světového poháru. Na tomto turnaji mezi sebou změří síly reprezentační celky České republiky, Spojených států, Švédska, Finska, Ruska a Kanady, a dvě uměle sestavená mužstva – výběr Evropy a tým Severoamerických hráčů, složený z hokejistů do 23 let.

Je nutné podotknout, že této akce se mohou zúčastnit pouze hráči působící v zámoří.

Letošní sezóna nám napoví, kteří čeští hokejisté dostanou pozvánku do národního celku od hlavního kouče Vladimíra Vůjtka.

Prozatím se jako s vůdcem reprezentačního výběru počítá s kladenským odchovancem Jakubem Voráčkem, který se v minulé sezóně vyšvihl mezi hvězdy NHL, když se umístil na celkovém čtvrtém místě v kanadském bodování soutěže (nejlepší výsledek českého hokejisty od roku 2006).

Životní ročník má za sebou i útočník Jiří Hudler, který pomohl podceňovanému mužstvu Calgary Flames až do druhého kola play off. Za své výkony byl jako první Čech v historii zámořské ligy oceněn ziskem Lady Byng Trophy, která kombinuje vynikající individuální výkony a gentlemanské chování na ledě.

Vycházející hvězdou českého hokeje je čtyřiadvacetiletý útočník Ondřej Palát. Rodák z Frýdku-Místku má za sebou teprve dvě sezóny v NHL, ale i za tak krátké období si dokázal vybudovat reputaci jednoho z nejschopnějších forvardů, kteří brázdí zámořská kluziště. V minulé sezóně pomohl Tampě Bay do finále Stanley Cupu a vzhledem ke kvalitám tohoto týmu je dobře možné, že si tuto zkušenost zopakuje i na jaře příštího roku.

Zatímco útočné formace mají z čeho čerpat, klasicky silné české disciplíně – post gólmana – začínají docházet zásoby kvalitního "materiálu". V současné době se pozicí brankářské jedničky v NHL pyšní pouze Ondřej Pavelec, a ten ještě musí své místo zuby nehty bránit před dotírajícím Kanaďanem Michaelem Hutchinsonem.

Největší český talent Petr Mrázek si letos na jaře zachytal v zápasech play off, jedničkou Detroitu však zatím zůstává Američan Jimmy Howard. A třetí do party – sedmadvacetiletý Michal Neuvirth – prostřídal za poslední tři sezóny dres čtyř různých klubů, přičemž letos by měl plnit roli náhradníka na střídačce Letců z Philadelphie. Další čeští brankáři působí v nižších zámořských soutěžích a na větší šanci čekají.

Nicméně největší bolístkou reprezentačního mužstva bude i tentokrát obrana. V minulé sezóně si v NHL zahrálo jen deset českých beků a pouze dva z nich jsou mladší 25 let. Naopak hned tři zadáci (Marek Židlický, Jan Hejda a Michal Rozsíval) už překročili 37. rok svého života.

Z mladých obránců jsou největší naděje vkládány do Jakuba Zbořila, kterého si letos z 13. místa v draftu vybral celek Bostonu Bruins. Od osmnáctiletého rodáka z Brna lze ale jen těžko očekávat, že se okamžitě zařadí mezi opory národního týmu.